Cestování s Málinkou

Výročí železnice v Kroměříži

4. května 2013 v 8:16 | Dandelka
V sobotu 13. 4. 2013 se v Kroměříži chystala velká slává.
Naše město bude mít letos hodně, co slavit. Především, asi nejvýznamnější oslavou, alespoň podle me, je letošní 750.výročí od založení města - tomu říkám krásné jubileum.
Výročí, která se týkala železničních tratí, byla následující:

25 let od zahájení provozu Moravsko-slezské dráhy měst - připomeneme si rok 1888, kdy byla dostavěna a zprovozněna trať z Kojetína přes Kroměříž, Krásno nad Bečvou a Těšín, až do polského Bielska.

130 let od zahájení provozu na trati Hulín - Bystřice pod Hostýnem, pravě před 130 lety se vydaly první vlaky po kolejích trati, která zajišťovala železniční spojení z Kroměříže do Bystřice pod Hostýnem.

130 let od ukončení stavebního vývoje akciové společnosti Kroměřížská dráha - smutné výročí, kdy obchodní tlaky
Kroměřížské nádraží žilo jak přístav v době Titanicu. Na nádraží byli malí velcí i prostřední:-)
Po kolejích se projížděla parní lokomotiva Matěj
a do Zborovic jezdil nádhernej motoráček Hurvínek:-)

Já, jako správnej fanoušek loutkového Hurvínka, který mimochodem tento týden slavil 87 roků:), jsem se musela svést jím. Míra byl celkem ochotný jít se mnou, tak jsme se prohlédli nádraží, Matěje, z dálky i tu výstavu vlaků, měli jsme tu možnost zahlédnout i historický autobus, a pak už jsme se nalodili do Hurvínka směr Zborovice. Počasí nám do té doby přálo. Ve vláčku jsme si dokonce ještě i sedli. Až takový rozdíl, oproti dnešním vlakům to nebyl. Snad jen v pokreslenosti vagónů:-)
Dřevěné lavice a u dveří tentokrát nechyběla ani pípa s pivem, což udělalo Mirulkovi větší radost než jízda historickým vlakem:-)
Vybavení našeho vláčku si můžete prohlédnout na fotce:-)
A tak jsme jeli cestou necestou, resp. po kolejích a mpřiznám se bez mučení, že občas jsme měla hodně velké problémy poznat, kde zrovna jsme:-D Je to z těch kolejí úplně jiné:-)
Cestou nám zapršelo, ve Zborovicích přisla vyloženě průtrž mračen,
ale to nám vůbec nevadilo, protože my byli schovaní a do Hurvínka nepršelo, ani přes okna netáhlo (což bylo s údivem). Koupili jsme pexeso našemu Mikulinovi, vyškemrali si jízdenky, které už pro velký zájem nebyli a pan průvodční nám je musel horko těžko shánět. Bohužel, když je donesl, naše zklamání bylo obrovské:-) Když historická jízda historickým vlakem, čekala jsem i historické jízdenky, ale skutek utek:-( Inu nevadí, nedá se nic dělat:-)
Ve Zborovicích jsme se otočili a než jsme dojeli domů, zase nám svítilo sluníčko. Hezky nám ten výlet vyšel:-) Bylo to príííma:-)


Víkend v Beskydech:-)

18. března 2013 v 22:05 | Dandelka
Nedávno měla Martinka narozeniny, a tak jsme se rozhodli to oslavit ve velkém v Beskydech:-) Termín na kterém jsme se všichni relativně shodli byl 15.-17. března:-)
Všechno šlo podle plánu, i to počasí nám hrálo do karet:-) Až na dvě věci:-) V tom týdnu před inkriminovaným víkendem jsem se dozvěděla, že zrovna i plešováci dělají svůj tradiční březnový víkend a do toho se ještě Míra stal hrdým strejdou Kamilka:-)
Co naplat, chata musela jít stranou a strejda musel zapít toho svého synovečka:-) Mám pocit, že co jsem slyšela, chlapec nemá šanci dostat v dalších deseti životech ani rýmečku:-) Tak řádně ho zapili:-D Každopádně rodičům moc gratuluju ke krásnému miminku, Kamilkovi přeju jen to nejkrásnější, ať se má čile k světu, a strejdovi ať se mu pýchou neroztrhne hrudní koš:-)
A tak jsme vyrazili v sobotu po poledni:-) Naším cílem byla Dolní Bečva. Cestou jsme už potkali zbytek posádky chaty, svezli Áňu s Marťou nahoru - přeci jen měla klíč a potřeba dvou nul byla maximální, nachystali chlebíčky, mezi tím dorazil zbytek osazenstva, tak jsme poblahopřáli, kdo se neznal tak jsme se seznámili a po chvilce začalo to, proč se na chatu těším vždycky nejvíc - activity:-)
Anetka hrála s každým:-)
Utvořili se více méně stabilně měnné týmy, vybrali se figurky - my s Gustíkem měli Šemíka a mohlo se začít:-) Rozjezd byl váhavý, byť vyrovnaný. S postupujícím časem, otrkaností a snad i promilemi v krvi se hra stávala zábavnější, vtipnější, ale i agresivnější:-D Někteří slovíčkařili, jak moc chtěli vyhrát:-D I my byli mezi nimi:-D Ale náhodou nám to docela šlo:-) Jen bod varu a papiňák mi dělal problémy:-)
Hanča s Vladěnkou dostaly solidní nádskok, ale my ostatní jsme se snažili je dohonit, seč to šlo:-)
Nakonec nás Šemík sice zklamal a dorazil do cíle poslední, ale to nám vůbec nevadilo:-)
A tak se dohrály Activity, nadělala se další várka chlébíčků, jednohubek, nastalo lámání hlav u tabletu,
mezi tím jsme se postupně vystřídali ve čvachtání ve vířivce a hned po ní jsme začali pomalinku odpadávat:-)
Sobota se nesla už ve znamení brzkého odjezdu.
Posnídali jsme a my jsme s Gustíkem vyráželi dál za sportem - směr Pustevny. Měla jsem trošku obavy, že spíš než běžkování nás čeká pěší tůra, ale nakonec Pustevny velmi mile překvapily a otevřely nám krásně bílou náruč:-)
Ustrojili jsme se, nazuli běžky, pročetli mapu a mohli jsme vyrazit. První zastávečka nemohla chybět na rozhledně,
druhá u sochy Radegast
a pak už jsme pomalinku putovali na Radhošť, kde už pěkně vyfukovalo:-) Okolí bylo jako v pohádce, krásně bílé, zasněžené, romantika jako blázen:-) Až na ty čůrky potu na zádech:-)

Jen ti lidé by se nad sebou mohli zamyslet.. neodpustím si to.. když mají běžkaři svou tenkou stopu na 30 cm a normální chodci tam mají dalších 5 m místa na to aby se tudy plahočili i s dětmi, psy, sáňkami bobami a já nevím čím vším, tak nevím, proč musí ničit stopu běžkařům a zavazet v ní. Jsou místa na kterých mi to nevadilo, ale když jedu z kopce a nejde to zabrzdit, když se tam ve sněhu válí pes a batole a já musím brzdit zadkem, který mě dneska nehorázně bolí, tak to mě fakt vytáčí:-D Tak..:-) Abyste věděli:-)
Na Radhošti jsme se pokochali krásným výhledem, otiskli si razítko, snědli sváču, vypili čaj a hurá zpátky:-)
Trvalo nám to asi hodinku a půl nahoru, cesta zpátky byla rychlejší, byť měla víc "vyhlídkových" zastávek.:-)
Až tam vzááádu jsme byli:-)
Bylo tam fakt kouzelně.. Docela bych Pustevny zařadila na místa, kam bych se klidně každý rok vracela:-)
Na Pustevnách jsme si chtěli dát aspoň polívečku na zahřátí, ale všude bylo úplně plno:-) Tak jsme koupili vizitky a mohli vyrazit pomalinku dolů. Zastavili jsme se ještě na Zavadilce, kterou jsme si před 2 lety, když jsme jeli z chaty na Hamrech, nemohli vynachválit, a tak jsem do ní vložila veškeré své naděje:-) Byli jsme však zklamání:-) Obsluha rychlá, perfektní, výborná, ale to jídlo:-( Studené, nepovedené, nedobré.. mno.. zklamání obrovské..:-(
A tak jsme se rozloučili se sněhem a pomalinku se vrátili do reality všedních dnů:-)
Díky všem zúčastněným za krásnou sobotu a mému štěstí za nádhernou neděli:-)

PS: Se sněhem jsme se loučit ani nemuseli.. trošku jsme ho nalákali ještě i k nám do nížin :-)

Nedělní procházkování na Brdu

3. března 2013 v 16:50 | Dandelka
Na neděli jsme si naplánovali procháázku na Brdo.l Měla jsem trošku strach z toho, s jakou z tama dojdeme. Přeci jen, sluníčko se nám poslední dny ukázalo, teploměr taky šplhal výš a výš.
Přijeli jsme na Bunč, kde přeci jen bylo bláto, střídajíc se sněhem. Tak jsme si řekli, že to zkusíme a uvidíme. ¨
Nakonec ta cesta nebyla až tak zlá. Kousínek ze začáku jsme přešli přes bláto, ale pak už to bylo fajn. Většinou tam byl uchozený sníh, občas trošku rozbředlý, někde i zamrzlý, tak jsme se klouzali nahoru.
Nebylo tam takové lidské procesí jako před 2 měsíci, takže Balů šla celou cestu na volno a pořádně se vyběhala.
Nahoře, kde bylo (pro mě překvapivě) zavřeno, jsme si dali teplý čajík, tyčinku a mohli jsme se pomalinku klouzat dolů.
Cestou zpátky nám už zalezlo sluníčko, takže zpátky už nebylo tak teplo, jako cestou nahoru. Zpátky to někde taky hezky podkluzovalo, tak jsme se - letos asi naposledy (?) poklouzali.
Dole jsme si dali teplý obídek (na to, jak dlouho jsme na něj čekali, a dostali jen část - byl opravdu vynikající) a mohli jet spokojeně domů:-)
Krásná neděle:-)

Kterak jsem ztratila a opět našla rukavici.. Dvakrát

12. ledna 2013 v 21:19 | Dandelka
Když ve čtvrtek začalo sněžit, vypadalo to maximálně nadějně pro mě i pro běžky, které netrpělivě čekají ve sklepě. Bohužel to do večera všechno roztálo, ale hned páteční ráno mi vlilo novou naději do žil.
Bohužel večerní návrat do roztáté Kroměřiže mi opět ukázal, že po mým nebude a nebude a že žádný huhulák s Márou ani běžkování s Balů ve větrolamu se konat nebude.
Ještě že já mám ale toho Míru:-) Ten okamžitě souhlasil s běžkama, vymyslel trasu, vzal auto - mno gentleman jak se patří:-) Spása moja:-)
A tak jsme se dneska chvilku po poledni vydali na společný výlet:-) A že to stálo za to:-)
Naším cílem se stal Troják. Odjížděli jsme sice se sluníčkem, ale sněhu nikde moc nebylo. U Holešova už to bylo lepší a s přibývajícími kilometry na tachometru to bylo bělejší a bělejší a nakonec to bylo nejbělejší. Bohužel dokonce i na cestě:-( Po mnou vyřčené otázce "Máš zimní gumy" a Mírové odpovědi "Ne" mi nebylo nejlíp:-( Když jsem se ale podívala, jak mu cukají koutky, přeci jen mi srdce znovu naskočilo, aby o pár metrů dál opět mohlo stávkovat, zároveň i se ztuhlýma nohama, protože nám cesta nabídla jednu kolotočovou jízdu přímo na cestě zadarmo.
Po pár kilometrech, kdy se srdce vrátilo do normálního rytmu a nohy jakš takš propuštěly krev tam a zpátky jsem si mohla užívat pohled na krásně zasněžené Rajnochovice, protože Gustík to vzal hopem a protáhl mě i končinami, kde jsem roky nebyla:-) (na fotce to rozhodne Rajnochovice nejsou)
Nakonec jsme zdárně dorazili až na Troják. Kupodivu tam nebylo tak natřískáno jak jsme čekali. Ale sněhové podmínky byly perfektní, sluníčko chvilkama svítilo, lyže i boty pasovaly, stopa byla perfektní, tak jsme mohli vyrazit:-)
Gustík mě vůbec nešetřil. Když po pár metrech zjistil, že se na tom udržím a na rovině nepadám nahodil si svoje běžecké tempo a ani se po mě neotočil:-) Zrádce:-D Když jsem potřebovala pauzu na smrkání tak to bylo nářeků a vzdychání, kterak zdržuju:-D
Taky jsem za ním vlála jak jazyk za psem. Pot mi tekl snad i nohavicema. Postupně jsem rozepnula bundu (ta zůstala na místě, protože batoh mi ujížděl na Gustíkových zádech pryč:-D), pak jsem sundala rukavice a za jízdy je rvala do kapes. Nastala situace, kdy jsem si chtěla vyfotit tu nádheru (toš přeci jen tak ve 200 m n. m. to nemáme - tak na památku) - bylo to jako v pohádce, tak zase bylo to mlaskání a vzdychání:-) Tak jsem rychle narvala foťák do kapes a vlála dál.
Nakonec jsme po hnusném kopci, který se tam najednou zjevil, a ve kterém se Gustík dozvěděl, že ho fakt nemám ráda, dorazili ke Třem kamenům, kde mi byl dopřán odpočinek. Konečně jsem dostala kapesník čaj a dokonce mi bylo nabídnuto urafnutí čokoládové tyčinky:-) Z Míry byl zase můj kamarád:-D
Poučili jsme se z desatera bezpečnosti návštěvníka hor, zjistili jsme, že jsme nesplnili ani jeden bod,
a tak jsme se tu spolu vyfotili,
vylokli čaj, já zjisitla že nemám jednu rukavici "Panebože, ženská, to si nemůžeš ty kapse zapnout?" a mohli hnát zase zpátky. Kousinek jsme teda přešli bez lyží, protože to bylo vážně o úsměv, a nejednou o sníh až za gaťama (bezkonkurenčně vedu, dovezla jsem si ho dolů tak kýbl). Jedni běžkaři, co nás míjeli zrovna když jsem se hrabala ze sněhu a viděli mou holou ruku, mě ujistili o tom, že rukavice na cestě opravdu leží, asi tak kilometr dolů:-)
Cesta zpátky už byla povětšinou fajnová, většinou to bylo šusem dolů, a někdy opravdu šusem, někdy to bylo šusem dolů přímo na úsměv, nebo šusem dolů přímo do příkopy:-) Po kilometru, když se Míra zrovna válel ve sněhu jsem svou rukavici opravdu objevila:-) Ležela tam chudinka opuštěná, zmrzlá na zemi. Do té doby jsem si pořád říkala, kterak mám krásnou bílou rukavici, ale jelikož jsem ji na tom bílém sněhu našla, byla jsem poučena (chlapem!!!) o tom, že není bílá, ale je krémová:-) Než jsem ji natáhla, tak mě Míra zase předjel a když jsme jeli krásnou pohádkou, tak ho nenapadlo nic jinýho, než za sebe natáhnout tyč a sesypat na mě všechen sníh. Když nic, já to stihla ubrzdit, ale on to neukočíroval a zavrtal se hezky do sněhu, ze kterého se se zkříženýma běžkama lezlo hodně špatně:-) Hold, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá:-)
Ještě jsme si vyšlápli jeden malinký kopeček a pak, když už mi nohy samotné jely křížem krážem jsme byli dole. Oprášili sníh, vyzuli lyže a hurá na parkoviště. U auta jsem si poskládala lyže, tyčky a chtěla jsem si oprášit i rukavice, ale v tom jsem zjistila, že mám opět jen jednu:-/ Mírův výraz a protočení panenek bylo všeříkající:-) Ale nejsem žádné béčko, naštěstí jsem nemusela nikam daleko, protože jsem skoro přesně věděla, kde ta rukavice je:-) Nemohla být mrška jedna krémová nikde nablízku, musela si hovět zase až u rozcestí, ale čekala tam na mě holčička moje:-)
No nic, přezuli jsme boty, oprášili znovu zadky, naskládali všechno do auta, i ty nepoužíté rafty, protože hold kopec byl zase daleko (tak snad někdy příště) a mohli jet pomalinku domů:) Cesta to byla velmi tichá, oba jsme byli myšlenkama u kafe:-D A tak jsme si dali doma kafčo, zkoukli zprávy a můžeme jít na kutě:-)
Děkuji svému drahému kamarádovi za bezvadné odpoledne a doufám, že ho brzo zopakujeme :-*


a ještě pár Míjových:-)
pohádka
pohádka.. na chvilinku vysvitlo sluníčko a Mírovi se to povedlo tak nádherně vyfotit:-) Šikulka
jedině s úsměvem:-) To muselo být někde na začátku:-D

a moje nakonec

Silvestrovský Hostýnek 2012

5. ledna 2013 v 12:46 | Dandelka
A na Silvestra, protože jsme toho chození neměli dost, jsme se vypravili na Hostýnek. Nejsem si jistá, zda to byl úplně nejlepší nápad, ale tak budiž:-)
Dojeli jsme do Bystřice, kde jsme si počkali na autobus na Hostýnek. Balunka samozřejmě musela mít náhubek, což se neobešlo tak úplně bez problémů. Jelikož ho prakticky vůbec nepoužíváme, tak prvotní problém nastal už při nasazování:-) Měla ho opačně:-D
Potom nastal problém s tím, jak počkat čtvrt hodiny na autobus, aniž by si ho milionkrát nesundala:-) Jakmile přijel autobus, tak si ho samozřejmě zrovna sundala, tak jsme ho na rychlo nasazovali, autobus už nás pomalu ani nechtěl vzít, protože byl fungl plný (btw a to jely dva za sebou!!!). Ale tak podařilo se, pan řidič nás vzal, vyjeli jsme nahoru (mimochodem, fakt ani ťuk sněhu).
Obešli jsme stánky,
samozřejmě jsme se podívali na jesličky (nejkrásnější a největší, co jsem letos viděla), okoukli v kostele nádherné stromečky, obešli křížovou cestu, opět zavřenou rozhlednu, kde jsem se potkala s, nečekaně akční, madam Lehkoživ a pomalinku jsme frčeli pěšky dolů.
Opravdu pomalinku, protože co nám les připravil za cestu, to by člověk nevěřil. Jedna velká uklouzaná ledárna, která se střídala s bahnem, které nešlo nikudy obejít.
Ale výhled, výhled byl nádherný. bylo krásně, sice foukalo, ale svítíilo sluníčko, které vytvářelo pod Hostýnkem (ale samozřejmě i na něm) nádherné scenérie. )
Cesta dolů:-)
Nohy nás teda po těch dvou výlet bolely fest, ale bylo to moooc prima:-)

Předsilvestrovský výšlap na Brdo

1. ledna 2013 v 21:28 | Dandelka
Tak to vám byla přátele zrada:-) On totiž, pokud já vím, bývá Silvestrovský výšlap na Brdo. Nikdy jsem na něm nebyla, protože přeci jen - Silvestr je pracovní den, a tak jsme byli v práci. Letos jsem si teda řekla, že půjdu. Ale ouha!!!

Mamka mi říkala, že se domluvila s tetou, a tak půjdeme už 30. 12. Tak jsem si říkala, že možná taky fajn, protože si vezmu Balču a ta se po svátcích, kdy sežrala na co narazila, pořádně proběhne.
A tak nás taťka hodil na Bunč.. už na Kostelanech mi něco nehrálo. Lidu jak na jarmarku, najednou všude turistů i aut.. No a tak mi naši oznámili tu novinu, že se jde už dneska.

Inu nedá se, už jsme tam byly, tak jsme vyrazily:-) Cesta byla fajn, zima žádná extrémná - resp. jsme byly dobře oblečené. Čaj na zádech, slivovice taky (sakra, když nad tím tak přemýšlím.. to bude křtin.. nám se vycrmbala do batohu, pak na silvestra Libča rozlil.. oj oj:-)). No a každopádně jsme natáhly docela fajné tempo:-)
Cesta byla taky relativně fajn, žádné boření do sněhu, občas to klouzlo, ale jinak se šlo fajn:-)
Lidí bylo taky relativně hodně, ale pořád žádné extrémní davy, akorát se někteří šííííííleně courali:-)
Cestou jsem potkala svoje dva miláčky, tak jsme si popřáli do nového roku, olóbali se a mohli jsme frčet dál:-)
Po hodině jsme byli na vrcholu:-) Tam foukalo, to vám povím. Fest. Dali jsme si sváču, podívali se po okolí (malinký opar byl, ale i tak to sluníčko vykreslilo krásný výhled:-)), mezi tím dorazil zbytek naší výpravy, který vycházel z Cetechovic, tak se dala druhá svačina, něco málo na zahřátí a pomalinku jsme odcházeli směr Cete:-)
a svačinová:-)
a ještě jedna
výhled dolů
Balči v tom větru božsky vlály uši:-)
zanechaly jsme tlapky:-)
a už jsme taky dole
a naši loudálci
Po cestě jsme potkali ještě nějaké ty známe, se kterými se opět muselo trošku zahřát:-)
Cesta zpátky byla teda ale fakt humus, to vám povím. Sníh, namrzlo, kotel lidí, koní, všichni se loudali, zdravili a stáli uprostřed cesty a zavazeli.Mě by šlahlo. Ale tak došly jsme, sice unavené, ale bylo to fajn.
Co mě teda naprosto vytočilo, tak poslední úsek cesty. Na konci jsme to vzali přes pole, a to už přeci jen o těch pár desítek metrů níž nebyl fajn nápad. Pole bylo rozpředlé, navíc tam bylo bobků a bobků:-) No každopádně domů jsme došli jako hovádka:-)
V Cete jsme zatopily, daly kafíko, odpočinuly a frčely domů:-)
Krásný den:-)

Jak jsem byla v Háji :-)

1. ledna 2013 v 18:40 | Dandelka
Domlouvalo se to asi na milionkrát, ale konečně se poštěstilo, dovolená dokonce prodloužena o jeden den, a tak jsem se mohla vydat na prádzniny k ségře, užit si toho jejich pišišvora nezbedného:-)
Bylo to moc fajn:-) Napekli jsme tunu perníčků, dokonce i nazdobili, jeli se podívat do totálně vyprodané Ikei v Ostravě, pocourali jsme vánoční Opavou (mimochodem, Kroměříž se mohl jít zahrab už před tím, ale v Opavě se mi chtělo doslova brečet, že tam nebydlím..) musím uznat, že tak NÁDHERNOU vánoční výzdobu jsem ve městě ještě neviděla a vážně ale vážně uvažuju, že kromě tradičního živého Betlému na Nové Dědině si přidám ještě výlet s čumendou na vánoční Opavu). To je vám ozdob, a girland a tam musí být snad milióny světýlek.
Ale ne žádné takové , že svítí náměstí a hotovo, ale všechny ty postrann uličky, každý lampa, mezi všema natáhnuté osvětlené girlandy.. no já byla jako Alenka v říši divů:-)
Pokoupila jsem ještě nějaké cafrnochy, Mikulášek kvůli tomu málem umrznul, pár dní jsme pohodovali a mohla jsem jet domů:-)
Cestou zpátky mě Eďa s Lukým hodili až na Svinov - no to jste měli vidět našeho Mikuláška. Všechno od jezdídích schodů až po ty vlaky bylo neskutečné. Já mám pocit, že ten malej cvrček snad ani nedýchal. Lidé mu mávali z vladků, ale ten byl v takovém tranzu jak já v Opavě. Stál, očiska vyvalená, pusu otevřenou, nedýchl a hleděl:-) Byste nevěřili, co udělá jeden výlet na nádraží s takovým malým pišišvoredm. Ten z toho snad ni nespal:-)
Nu, a toš tak to bylo moc fajn, díky za azyl a třeba někdy... zase:-)

Pohádkové Česko a hlavně jeho znělka a pohádky ve skřítštině Mikulášek miluje:-) Seděl by u toho klidně celý den:-)
(Číhejte ty náušky, ty mám od šváry - ten má vkus, co?:-) Záviďte tiše:-))
Můj malej pomocník:-)
Věčnej pokušitel: "Co bych tak té kočce ještě provedl?:-)"

Betlém na Nové Dědině

1. ledna 2013 v 18:14 | Dandelka
Jak se už stalo krásnou vánoční tradicí, vydali jsme se na Novou Dědinu na Živý Betlém.
Místní dobrovolní hasiči jej secvičují každý rok. Zapojují se mladí starší, ale i ti nejmenší a každým rokem je tato událost krásnější a kouzelnější.
Letos se Betlém odehrával opět na hřišti, kde nás po příchodu čekali beránci, rozdělaný ohýnek, jestličky, teplý čajík a svařák:-)
Z reproduktorů pomalinku hrály koledy a lidé postupně přicházeli. Na uvítanou jsme dostali každý krásný, ručně vyrobený zvoneček, pletený (který nám krásně posloužil na stromeček místo špičky, kterou nemáme:-)).
My přijeli už o dobrou půl hodinu dřív, přeci jen mi malincí potřebujeme stát v první řadě a míst těstě přes jesličkama přeci jen není nazbyt:-)
Jedinou nepříjemností byl ten namrzající déšť:-) Přšelo celkem hodně a některým to i namrzalo:-) Marťa mi tvrdil, že mu dokonce zmrzla bunda:-)
Ale vážení, za ten zážitek to stojí. Takže příští rok, pořádnou bundu s kapucí, čepici a teplé bačkory a budu se těšit na jendé z nejvánočnějších akcích, které existují. Pro mě se Živý Betlém na Nové Dědině stal tradicí, to on mi navodí tu pravou vánoční atmosféru, to on zvěstuje, že už je to tady. Moc děkuju novodědinským hasičům, protože vím, že ujspořádat něco takového není žádná brnkačka, a když se tak všichni sejdete, abyste to zařídili, secvičili, i přes nepřízeň počasí nachystali a odehráli.. máte můj obdiv. Ještě jednou děkuji a za rok nashledanou:-)
PS. budu doufat, že se ještě někdy poštěstí a budou i jehňátka:-)

Výlet do Prahy č. 1 a č. 2

25. listopadu 2012 v 21:19 | Dandelka
č. 1
Tak jsme se s Marťou rozhodli, že se vydáme na výlet do Prahy. No teda, my se rozhodli už několikrát, ale 10.11.2012 jsme se tam konečně vydali - podotýkám společně:-)
Jednou jsme v Praze byli oba dva, chvili po našem seznámení, ale to jsme byli každý někde jinde:-)
Měl to být takový ten typický výlet vesničanů do velkoměsta. Z hlaváku přes Václavské náměstí kolem Prašné brány na Staroměstk náměstí s radnicí a orlojem přes Karlův most, kde jsme mrkli na jednu stranu na Petřín, na druou stranu na Národní divadlo a na třetí stranu podmost na Čertovku, vyfuněli jsme "po starých zámeckých schodech" k Pražskému hradu,
kde se nám zrovna poštěštilo vidět Střídání stráží (mimochodem - podle příprav to vypadalo spíš tak na průchod papeže), ale bylo to hezké - určitě se vyplatilo si té půl hodinky počkat a vidět to z první řady (nejlepší byli hudebníci v oknech).
No a potom samozřejmě k Chrámu sv. Víta. Z kopečka dolu ke Kyvadlu, odkud jsme měli nádherný výhled

a do Letenských sadů (aaaaaach, jsou na podzim prostě NÁDHERNÉ).
No a na konec jsme si nechali Marťovo přání navštívit Technické muzeum.
Kdo jste tam nebyli, a chystáte se tam - doporučuju na samostatný výlet. Abyste si to užili, nebuďte unavení chozením po Praze. Tři hodiny na to fakt nestačí. T
Nejprve jsme šli do té hlavní haly, kde vévodila téma Doprava. Najdete tam všechno od prvních náznaků kol, přes motorky, osobní auta, železnici až k letadlům. Pokud si budete chtít přečíst všechny popisky a ještě k tomu shlédnout všechna videa - budete možná tři hodiny tak na jednom patře:-)
Potom náš ještě čekal fotogravický ateliér, architekrutra, stavitelství a design, sál unikátních modelů, technika v domácnosti, astronomie (tak tam se mi z těch odlesků dělalo šoufl - vůbec mi tam nebylo dobře) no a tiskařství - tam se mi líbilo nejvíc - zrovna tam byl pán, který nám umožnil obtisknout si razítko lokomotivy na stroji z 19.století. Pro dnešní děti, scrapařky a další milovníky razítek - v 19. století byste měli svaly jak Pepek námořník.. Než se natisklo to jedno razítko (byť mega obrovské), tak jsme museli vynaložit nemalou sílu:-) Ale na druhou stranu, něco obdivuhodného - razítko maximálně propracované do nejmenších detailů, obrovské a hlavně ten stroj - po 200 letech funkční:-) Dneska ta razítka tolik nevydrží - co si budeme nalhávat. Klobouk dolů.
Každopádně určitě to stálo za to, kupodivu tam bylo strašně moc lidí. Hned vedle je potom muzem zemědělství a co jsem se dozvěděla tak snad i přírodovědné a tuším muzeum panenek nebo hraček celkově. Asi toho v té Praze mají nemálo. Ale z vlastní zkušenosti říkám - hodně času na to potřeba:-)
No a potom už nám zbývalo jen naplnit prázdné žaludky, mrknout na ten jejich minitrh. Na Václavském náměstí zrovna ukazovali umění "bubeníci" na nějakých zvláštních nástrojích, což nemálo nadchlo nejen Marťu, ale i spoustu turistů.
A pak už byl pomalinku čas se vrátit na nádraží a pomalinku ale jistě si ubírat směr sladký domov:-) Bylo to fajn:-) A některé obchůdky - no radost pohledět:-)
č, 2
Výlet do Prahy č. 2 se konal 14 dní na to, kdy jsme si tady daly spicha s mojí Peťulkou z výšky:-)
Peťulka mě čekala na nádraží (ještě že jsme přijeli tentokrát včas!!!) a vydaly se cestou necestou - tentokrát ne po památkách, ale jakože dámská jízda, tak po obchodech:-) Nechyběly pro nás toliko důležité krámky s výtvarnými potřebami, ale samozřejmě jsme prošly papíráky, hadříky (objevíly jsme krásnou kravatu se sobíky a jednomu z nich blikal a svítil nos:-)), no ale naše nejdelší zastávka byla samozřejmě v Ikei. Nemusím podotýkat, že nějaké cestování metrem nám vůbec nevadilo, protože jakkoli dlouhá cesta nebyla dost dlouhá, abysme si neměly o čem vykládat:-)
Ikea už byla úplně nechutně plná lidí (pche, prej krize:-D), ale i tak jsme si povybíraly každá asi tak deset kuchyní, dvacet sedaček a asi asi milion doplňku do našich baráků, které ještě nestojí:-)). Když už nic koupily jsme si asi tři miliony svíček, při jejichž pálení můžeme myslet jedna na druhou, nebo přemýšlet na našim vysněným domem:-D
Šest hodin uběhlo jako voda, co voda - možná hotová záplava.. Ani vám nevím, jestli jsme si stihly říct všechno.Ale určitě ne. Když s ní, to tak rychle vždycky uteče:-(( a byl čas se rozloučit a já se mohla vydat na cestu vstříc našim moravským končinám.
Ale jelikož se mi s tím jejich "viď" nechtělo tak rychle loučit, udělala jsem si ještě malinkou zastávku v Kolíně, za mým Mácháčovým Marťou:-) Moooc si cením toho, že za mnou na tu čokoládku přišel, přestože měl kašílek:-) Bohužel toto byla maximálně minimální zastávka, protože poslední spoj do KM mi jel jen něco málo za hodinku. Takže jsme stihli obětí na uvítanou, šálek výborné pudinkové čokolády a už jsme se zase loučili. Naštěstí ne na dlouho (doufám, že ten interval bude kratší než těch nynějších 7 let:-D) Byla to krátká hodinka, ale krásná:-) Až na to, že to ten můj šašek počmáranej ke konci úplně pokazil.. :-) Marti slibuju ti, tady tak veřejně, že až za mnou v létě přijedeš na té své nové motorce, tak tě ke slovu pustím :-*
Peťulko moje nejbáječnější, Martíku můj nejmilejší - mám vás rada :-* Děkuju moc za nádherný den s váma :-*

S Mikuláškem na Florii 2012

21. října 2012 v 20:07 | Dandelka
Tak jsme se byli podívat na nové Florii v Kroměříži.
Prosím, neptejte se mě, co tam bylo a jak se mi tam líbilo:-) Popravdě ani nevím:-) Měla jsem tam naše Mikulu, tak jsem měla oči jen pro něj:-)
Co jsem tak nějak zaregistrovala tak byly stromky a jiná květena, nějaké krásné "větrníky", bonsaje a "výstava" králíků:-) Ale tak ti opravdu byli:-)
Tatínek vyloví mouchu a bude to moje:-)
Sodovka:-) To mi chutná:-)
Zakončení ve Vážanech s Balů
Pse, pocéééééém
 
 

Reklama