All about my friends

Stárne mi chlapec..:)

17. února 2011 v 17:39 | Dandelka
ak a už je zase o rok starší:) Přiblížily se Martíkovy narozeniny, tak se to muselo řádně oslavit:)
Přípravy se konaly na poslední chvilku... taky toho stresu, co kolem toho bylo:) Všechno bylo na tajňačku, takže o to složitější to bylo:) Ale nakonec se všechno povedlo:)

Relativně.. na to kolikrát mi spadl na zem...
dortík
ó, další dary
šmárja, další dary
Marťa, mamínek a tatínka
přáníčka od maminy a taťky
Co tam asi bude?
s dárečkem
Nééé, to nechciiiiii
ne, to nechciiii
Toto už je lepší, to se dá sníst:D
s dortem
Je vám jasné, co se tam stalo...
Baluška vysává
S Baluškou a dárečkem od Balušky
S baluškou a baluščiným darem
Jdeme na to..
ready na krájení dortu
Baluška hlídá dárečky a je u toho nerada rušena
Balů hlídá dráky
No jo.. ty dary ty dary.. to nám dycky dá... (i když ani jeden není pro nás..)
spinkáme

Ucinka:)

19. ledna 2008 v 19:28 | Dandelka
Lucinka je další moje třídní zlatíčko. Přišla jsem k ní trochu jak slepí k houslím, ale jsem ráda:)
Ucinka je človíček mi neuvěřitelně podobný. Nejen že jsme se narodily o pár dnů od sebe (jen ta vzdálenost byla troška větší). Protrpěly jsem si teď spolu brigádku, ale můžu říct, že s Luci to nemělo absolutně chybu, pže s ní se človíček ani v té nejhnusnější, nejtrapnější a nejotrávenější chvíli nenudí:)
Dovede si udělat ze všeho srandu, ( i sama ze sebe) což moc lidí, přiznejme si, neumí. Za každé situace vychází s úsměvem na rtech a i škola s ní je o mnoho veselější.
Je krásná, chytrá, vtipná, usměvavá, přátelská, ochotná... jako fakt můžu říct, že jsem u ní zatím neobjevila žádnou špatnou vlastnost. S Luckou se dá kecat a kecat a zatímnikdy námnedošlo téma.. neuvěřitelné:)
Těřko něco psát, toho prdlouše byste museli znát:) Všem bych vám přála poznat v životě alespoň jednoho človíčka, jako je Ucinka.

Uci, jsem moc ráda, že tě mám, dokážeš mi vždycky perfektně poradit, zvednout náladu a dívat se na svět zase z výšky růžových obláčků. Když dopadnu na zem, zase jsi to ty, kdo mi podá pomocnou ruku. Jsi fakt obdivuhodný človíček a já ti přeju, ať máš cestu životem posypanou štěstím a zůstaneš tak suprácká jako jsi teď. Mám tě ráda:)

Kaynnka

29. října 2007 v 16:24 | Dandelka
Mám to v plánu už hrooozně dlouho, ale víte jak to je:(
Chtěla bych něco napsat o jedné úžasné osůbce. Sice ji všichni znáte, ale tak:) Jak se říká pro pořádek:)
Tím človíčkem je Kaynnka... Pamatuju si, že na chatu měla žlutou barvu.. a měli ji všichni rádi. A já ji neznala.. To je ale už víc jak rok zpátky.. Odjela jsem do Anglie a v knihovně mi nikdy nešlo spustit ICQ, ale jen chat.. A Kayulka tam byla pokaždé.. Vím, že jsem ji vždycky prosila jeslti by na icq nenapsala Karimu ať dojde na chat, ať s ním můžu pokecat.. A ač mě neznala, vždycky mu napsala a asnažila se mi ho tam nějak dostat. Prostě pro neznámého človíčka dělala úplný maximum.. Mno a pak jsem se vrátila a všechno se to nějak semlelo, poznala jsem Kayulku osobně, zjistila jsem, že je to nejlepší kamarádka Kariho bráchy a že není tam milá, hodná, ochotná a nemá velký srdíčko jen na chatu, ale i ve skutečnosti. Podnikly jsme spolu spoustu fotbálkůůů.. byla mi jedinou a tou nejlepší společnicí..
Bohužel ač jsme od sebe někdy úplnej kousínek, tak se vůbec nevidíme.. Ale já vím, že jednout o vyjde, a zase to bude oukej:)
Jak jsem psala - človíček s velkým srdíčkem, který by se rozdal. Ochotná pomoci kdykoliv a komukoliv.. Milá, úžasná, kamarádská, veselá.. a každý ji mi rád, a já se vůbec nedivím.. Kdo zná takový poklad, ten má vyhrané.. Je to obdivuhodný človíček:)
Jen Ti chci Kayi říct, že pro mě moc znamenáš a mám Tě ráda.. Máš veliké místečko u mě v srdíčku a už napořád.. A aji když se nevidíváme a nepíšeme si, zůstaváš pro mě jedničkou a báječnou kámoškou.. Díky za to, že jsi a díky za to, že Tě mám :) :o*

Verulínek

9. června 2007 v 12:13 | Dandelka
A zároveň musím zmínit ještě jedno moje sluníčko - a tím je Verunka. Brutálně praštěna, vysmátá a ukecaná človíčka, která se mi taky zavrtala do srdíčka. Krom toho, že mi na přednáškách dělala chutě svým jogurtem s musli, musím uznat, že je to správná holka:)
Verunku jsem poznala, když jsem si k ním prostě jednou na přednášce lapla a už mi tak nějak zůstala po boku celej zbytek školy. Ale mě to vůbec nevadilo. Naopak byla jsem moooc ráda:)
Verča je krásná milá holka, se kterou se člověk fakt nenudí. Dokáže si ze všeho udělat srandu a pořád vypadá bezstarostně:)
Jen dvakrát jsem ji poznala vykolejenou. Těsně před zkouškama, ale i to, po úspěšném zvládnutí, bylo téměř zapomenuto. Hned po zkoušce mi celá rozjařená volala, a už jen z toho hlásku jsem vycítila toho šťastnýho kašpárka, kterým Verulík je:) Mazec človíček, co mě taky nikdy nenechal ve štychu a pomohla mi kde tam. Dokonce i ty nejnudnější semináře s touto kóčou po boku se daly přečkat, aniž by mi klesla nálada úpa pod bod mrazu:) Kočeno moje - kuji za všechno - jsi zlatá:) Oooobrovskej muck pro tebe

Gabča:)

9. června 2007 v 12:07 | Dandelka
Do školy jsem přicházela s tím, že v takovým velkým množství, nemáte šanci někoho dobře poznat, natož si ho oblíbit a rozumět si s ním:) Takže jsme uzavřeli druhý semestr, někdo úspěšně, jiný méně, ale jedeme dál a jsou před náma další dva společné roky. Přiznám se, že jsem si do dneška nezapamatovala všechny lidi jménem, ale na přednáškách se to nedá a na seminářích se střídáme, a ne se všema jsem byla na nějakém předmětu. Avšak této holčiny jsem si všimla hned na začátku zimníího semestru. Vždy krásná, krásně barevně sladěná, s úsměvem na rtech. Pamatuju si první hodinu sociálně-psychologickýho výcviku. Gabča seděla v rohu, na sobě něco zelenkavýho a my s holkama říkaly, že jí to moc sluší:)
Během krátké doby si ji zapamatovali ale všichni. Nejen proto, že nosila noťas a seděla vždy na přednáškách na stejným místě, ale také pro to, že by se pro druhé rozdala. Bohužel, ani tady, v naší škole, jsme se nezavřely před životem. Život je takový, že se hodně lidí dokáže statečně přetvařovat a hrát si na přítele jen proto, aby z toho něco vytěžil. Asi víte, co tím chci říct. Gabča byla každýmu dobrá, když někdo něco potřeboval. Jednou mi tak napsala na ICQ, jestli bych ji napsala něco do psychologie, že chyběla a nikdo jí to nechce poslat. V tu chvíli mi všechno docvaklo.. Každej po ní něco chce, každýmu všechno pošle, ale nikdo neudělá nic naoplátku. Smutné:(
Vážím si tohohle človíčka. Úplne nesmírně moc. Já bych se po takové zkušenosti tak akorát na všechny z vysoka vykašlala:) Slušně řečeno..:)
Je pravda, že v té škole není moc příležitostí si pokecat, ale to nám vynahradil náš pochod Smrti, kdy se mě Gabča ujala, a ochotně se přidala ke mě, tak jsme pochodovaly, vykládaly, smály se ale taky spolu nadávaly na tu trasu:) Během toho pochodu mi toho došlo strašně moc. Nejen, že je Gabinka zodpovědná a hodná, ale má i srdíčko na správným místě, dokáže člověka táhnout, i když je na pokraji sil a povzbudit nejen jeho, ale i sebe. Má smysl pro humor a nikdy se k nikomu neotočí zády. Můžu vám říct jediné, jsem abnormálně šťastná, že jsem tuto holčinu poznala. Našla jsem v ní zlatíčko, které mi mnohokrát pomohlo. Nevím nevím, jak bych bez ní tu školu ( a pochod) zvládla. Stala se mou oporou, kamarádkou a sluníčkem, nejen když je pod mrakem. Sice i na ni občas přijde krize, ale aji to je v cajku, akorát s prostě pak chová jak ožralá:D To je pak jen strašně veselá, abnorálně ukecaná a dokáže se pěkně rozčertit, když ji někdo řekne Gabrielo, viď Gabčo?:)
Už teď se těším na ty další společný dva roky, co spolu budeme ve škole, ale jedno vím už teď. Navždy bude v mým srdíčku, jako jedna z těch nej osůbek, co jsem kdy poznala. Berunko - děkuju za všechno. Mám tě ráda:) :o*

I have lost...

7. ledna 2007 v 10:57 | Dandelka
Tak jsme včera s Karim vedli debatku o tom, jak stárneme..:( Je to blbý, ve 20 toto říct, ale vlastně je to pravda..
Když si vezmu, jak jsme ještě před třema rokama jezdily s Evkou a Cinkou po zábavách, nebyl pátek - sobota večer, kdybysme byly doma a nevymetaly hospody, nebo někde nepeklily.. Ach, zlaté časy našeho mládí:).. A teď? Kdy se to změnilo? Tak to vím přesně.. Změnilo se to v té době, kdy si Evka našla kluka a na nás už ji nezbýval čas. Kdykoliv jsme napsaly, tak prostě.. neměla mobil, nebo neměla čas... Nikdy jsem nechtěla dovolit, abych udělala stejnou chybu, a snažím se toho držet, ač asi hodně lidí řekne, že to není pravda..
Tím si ale zároveň uvědomuju, kolik KAMARÁDU, nemyslím známých..ale opravdových kamarádů mám.. Lidí na chatu v kolonce přátelé, mám s prominutím jak nasraných, ale skutečných z nich je minimum.. Všem na tom chatu jde jen o to, mít zaplněných co nejvíc políček..Došel za mnou kluk a říká: "Dáš si mě do přátel?" Tak jsem si ho tam dala.. Protože por mě ty kolonky nic neznamenají.. Já mám svý skutečný přátele v srdíčku. Ne v pitomé kolonce.
Když mi někdo teďko řekne, ty se neozveš, nemáš na mě čas, jsi zapomněla.. mám sto chutí mu vyliskat.. Protože to není pravda. Kamarádství není o tom, že JÁ se budu ozývat.. Tak snad chci s někým mluvit, tak mu napíšu, zavolám, dojdu za ním, nečekám až se ozve on sám, no ne?
Bohužel se mi to už stalo. Hodně mě to mrzí. Nedávno mi napsatl Tutto. že jsem se hodně změnila, nemám na nikoho čas a kdesi cosi. Napsal mi za pár dní, jestli bych mu pomohla s angličtinou.. Myslíte, že jsem řekla ne? Samozřejmě, že neřekla... Jestli se kamarádství hodnotí tím, kolik hodin s někým prokecám na ICQ nebo na chatu, tak s tím běžte do háje. Vždycky jsem měla radši to, jít ven, pokecat venku, na živo..ale hold.. toto je nová doba.. Neumím ji asi přijmout a proto ty kamarády ztrácím. Ale když mi napíšete, poď ven a já nic nemám.. Půjdu, proč bych nešla? Alc chce to, abyste se zeptali. A ne rovnouu zavrhli.
Proč mi může vydržet kamarádství s Renčou? A že je to teda to nejvzácnější, co mám. Prostě napíše, a jde se, normálně se navštěvujeme, udržujeme spolu kontakty.. Tak proč to nejde s někým jiným? Možná proto, že nechou obě strany.. Protože je pro jednu stranu pohodlnější sedět za tou pitomou krabicí a být s více lidima. Ale proč není skupina a nejde ven? Jenom večer do hospody.. Takže na mě nechoďte s tí, že na vás nemám čas... Asi fakt nechápu tu dobu.. Možná mám divný názory, ale jsou moje a já se za ně nestydím..
Musela jsem to napsat, protože je mi líto, co se děje. Sice jsem tím, že jsem odjela na dlouhou dobu do Anglie a pak si našla kluka zjistila, kdo jsou skuteční přátelé.. a jim moc děkuju. Ale jeden velkej spešl dík.. patří Adámkovi.. Já myslím, že budeš vědět Ady proč.. Omlouvám se, že ostatní nejmenuju, ale nerada bych na někoho zapomněla.. a stejně.. já myslím, že kdo sem patří..tak vy víte.. :o**

Díky těm, co mi zůstali a díky těm, co přišli nový.. Mám vás moc ráda a všech si vás strašně vážím..:)
Znala jsem kluka.. myslela jsem, že je tu pro mě napořád, že jsme takoví kamarádi, že nás nemůže nic rozdělit.. ale odešel mezi prvními.. je smutné tak moc se v někom zmílit..:( Strašně taková ztráta bolí:(
Jak řekl Kari: "kamarádi nejsou ti, co se ozvou jen když něco potřebují. Kamarádi jsou ti, co se ozvou jen tak, pojď ven, nebo ti popřejí hezký den.."
PS: dodano po nekterych komentarich..
Ja nikomu nic nevycitam.. a rozhodne vim, ze si za to muzu i ja.. Ale stejne tak jako vim, ze to neni JENOM moje vina.. Omlouvam se, ze jsem se konecne stastne zamilovala a jsem stastna.. mrzi me , ze je mi to porad jeste strasne moc vzacne.. Omlouvam se, ze nejsem z tech, kterym je jedno, ze ty kamarady ztraci, byt svou vinou a chce to napravit..
tady jeste dodavam odkaz na lukaskuv clanecek.. ktery vam mozna pomuze vysvetlit co jsem myslela ja.. ma to taky hezky popsane.. a.. treba to pochopite trosku lip nez ode me.. dekuju strasidylko.. moc krasny clanecek:)

Feri..:)

7. října 2006 v 14:27 | Dandelka
Mno, nevím, co psát, protože taky kdo nezná, nepochopí:) Říkám z vlastní zkušenosti:)
Marťa.. tak se totiž klučík jmenuje, ale možná, když řeknu MatesKaras, nebo malej Kari, řekne vám to víc:) Zítra 16-letej klučík z prdelkovic jménem Karolín.
/takovej jeho typickej pohled:) /
Tak tohoto šohajka jsem poznala..je to už nějakej ten pátek zpátky.. ale vždycky to pro mě byl ten.. Kariho brácha.. Až jednou.. Dali jsme se nějak do řeči na chatu a domluvili se, že se uvidíme v Lubné... Sedím si tak v hospodě a Feri tam chodí na baňky ze zábavy a dycky mrkne.. Najednou se ke mě přitočila Lucka, sedíc vedle mě, proč na ni Marťa furt mrká, jeslti ji chce sbalit:)
Pak jsme hodně často kecali na ICQ.. jedinej důvod... milovala a zároveň nenáviděla jsem jeho pozdravy... Tak brutálně zkomalit jak na pětiměsíční miminko, to totiž umí jenom Marťa...:) Před tím, než jsem odjela do Anglie, jsem od něj dostala krásnou smsku, kterou jsem ani nečekala, a dlouhý čtyři měsíce jsem o něm prakticky nevěděla:(
Pravý čas našeho pravýho poznání přišel prakticky teprve před několika týdny:) Poznala jsem ho především díky chatě v Cetechovicích a potom taky na Karolíně a fotbalech:) Z Martina se vyklubal báječnej společník, kterej neumí nerýpat, nedělat si z vás srandu, neotravovat..:) I kdybyste měli sebeblbější náladu, toto trdlo vám ji zaručeně spraví.. Buď nějakou svojí super hláškou, nebo vám prostě jen zatrsá na Pomádu, protože.. on tak rád trsá..:)
Jo, no. a taky kvůli Ferimu jsem začala jíst klobásky..:) Nevěděla jsem, že jsou tak dobrý.. Stavte se někdy v Bařicích.. udělá vám je s láskou, ve své uklizené udírně:D
Takže, Marťo, k Tvým narozeninkám Ti přeju všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, ať jsi pořád tak dobře naladěnej a nechybí Ti super nálada a ať se Ti daří v brance:)
P.S.:Promiň az tu snězenou snídani, ale tys byl dycky vpohodě:)

Malá drzá opica TaničkaN

2. srpna 2006 v 10:57 | Dandelka
Já myslím, že tady nemusí být žádné slohy. Vždyť tu kočku znáte všichni, ne? TaničkaN.. Moje bývalá spolužačka a potom spoluškolačka.. Naše obdöbí kamarádství bylo něco jak houpačka.. Jednu chvilku kámošky, pak jsme se tvířily jako, že jsme kámošky, pak jsme kámošky nebyly.. mno.. jsem zvědavá, co je to teďko:)
Táňuša (zní to asi škaredě, ale mě se to prostě hrozně líbí) mi teď vplula nějakým záhadným způsobem do života po našem sraze třídy ze základky. Prostě se stalo, že jsme spolu pak šly do kina, jely do Malenek, pařit, kecat, na pivo.. a já nevím, co všechno.. Dokonce je to snad první holka, se kterou když dojdu na Slady, tak ji nevyměním za nikoho a jdu s ní i domů a jsem schopná ji tři hodiny hledat:) :-O Heeej.. a už jsem s ní šla dvakrát:D Můj rekord:D Človíček, se kterým se jdu projít a kecám o ničem, místo toho abych kopřila na Sladech.. Za těch pět let, co jsem vyšly základku, se holka fakt změnila.. Má prima názory, dokáže řict svůj názor, čehož si moc cením. Dokáže pomoct, i když o tom sama neví, ale pořád je v ní kus té drzé malé ještěrky, která dokáže plácnout takovou kravinu, že ještě hodně dlouho nevíte:) Jsem ráda, že se v mým životě objevila ňáká slečna.. řekla bych.. normální... Ne, že by moje kámošky byly nenormální..ale Táňa.. je prostě něco spešl.. Díky, kačo a pobuď s dobrýma dušema, jako jsem já:)

Ajka

20. července 2006 v 23:25 | Dandelka
Mno.. tak k tédle dívčí.. by se toho dalo napsat setsakramentky hodně.. Znám jí asi od její osmé třídy.. kdy se z nás staly prakticky velký kámošky.. Ale po mým odchodu jsme se moc nevidely...:( Potom mezi nás bohužel nechca vstoupil chlap.. a ani jedna se té druhé nepodívala do očí.. Ale jelikož neztracím kamarádky ráda a kor kvůli borcovi, sebrala jsem veškerou odvahu a Ajku jednou pozdravila.. Slovo dalo větu, věta odstavec, odstavec článek.. Nešlo to tak rychle, nemyslete si.. Ale naštěstí, asi i Ajka chtěla, takže jsem si k sobě tu cestičku zase našly... jsem za tu možnost, být zase kámošky strašně vděčná. Ája je mi hodně blízká, možná i proto, že jsme si hodně podobné... Když se teď stane, že vidím všechno jenom černě. je to právě Ajka, kdo mi otevře oči.. Ája mi byla nejbližší osůbkou, když jsem byla v Anglii.. Pravidleně mi psala a informovala mě o tom, co se děje doma.. Ani nevíš, jak moc jsem Ti za to vděčná.. měla jsem strach z toho, co bude až se vrátím, protože přece jenom moc přátelství s holkama mi nevyšlo, ale i po návratu je tu pořád pro mě.. Chodily jsme na tenisek, byly jsme společně s Foxikem na hrišti pokeckat.. a vydaly se na strastiplnou cestu KM - Plešovec - KM, Havlíčkova, KM, větrolam... :D Omluvuju se ještě ráz za bačkůrky a děkuji, že jsi stála vedle pánů zákona vedle mě:) Obdivuju její trpělivost mě věčně zvedat ze země, když opacknu, sdělávat mi růžový brýle, nebo naopak otvírat oči.. Její oblíbená věta je: Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří... a to má kočka pravdu:) Líbí se mi na tédle holčině její střeštěnost, ale hlavně upřímnost... Vmete vám do očí úplně cokoliv a vždycky víte, že to myslí s váma dobře.. Obidvuhodný človíček s otevřenejma očkama, kterýho si maximálně moc vážím.. a přeju Ti, ať je Tvá cesta životem posypána štěstím.. Nevyčerpatelná schránka dobré nálady a především vytrvalosti a energie:) Mám Tě moc ráda

Foppík

20. července 2006 v 23:12 | Dandelka
Takže.. už dlouho se sem chystám napsat pár řádků o této osůbce, a konečně jsem se k tomu dokopala.. Naše začátky s Foppou nebyly zrovna růžové, co si budem nalhávat.. Jeho cihlovou barvu na xku jsem vyloženě nenáviděla, tak jak mi zrovna sám Jarda nebyl sympatickej, protože jediný co s Mouzim uměli, bylo navážet se do mě.. Ale přešlo pár pátků a jednu noc se stalo, že jsme spolu zůstali prostě sami v místnosti.. Chvilku jsme do sebe jen ryli a nakonec se rozhovor skutálel až, dalo by se říci, do přátelského rozhovoru, kterej se protáhl až k páté hodině ranní .. Najednou jsem poznala, jakej Foppik je. Ne, že by se z nás okamžitě stali parádní kámoši, respekt a to kua velkej, jsem k němu měla ještě hodně dlouho. a pořád mám.. Byl to právě Jaroušek, kterej mi vymyslel Málinku, která se stala prakticky mým druhým jménem:) Po nějaké době jsme se seznámili i na živo..zažili spolu pár akcí.. a teď můžu říct jediný.. Jsem moc ráda, za tu noc tenkrát, že jsem mohla Foppu poznat.. Moc si tohodle človíčka vážím a moc pro mě znamená.. a asi už navždycky bude.. Férovej klučík, který by se rozdal.. pěkně se o vás postará, aby vám nic nechybělo a umí potěšit človíčka "jen" pohledem.. Kdykoliv cokoliv řekne, má to úroveň.. Je to inteligentní osůbka, které snad nikdy nedojde trpělivost mi vysvětlovat všechna ta cizí slova, kterým nerozumím.. .Díky za všechno a zůstaň takovej, jakej jsi:) Kéž by takových osůbek bylo víc:) Mám Tě ráda..:)
P.S: Nikdy nezapomenu jak jsme na náměstí pili burčák nalitej do jablíček místo skleničky:) Ani na naši cestu na benálku pro Pepsi:)
 
 

Reklama