Na 3. června byl naplánovaný teambuilding z práce. A tak jsem se ráno nasnídali a že tedy půjdeme utužovat ten náš velký kolektiv, který se snad každým dnem rozrůstá víc a víc:-)
Sraz byl buď ve Zlíně, nebo v Lukově odkud nás autobus odvezl na Tesák.
Já jsem byla domluvena se sestřičkou Marťou, že ji vyzvednu ráno v Martinicích. Měla jsem obrovskou radost, že nemusím jet sama, protože přiznejme si to - můj orientační smysl veškerý žádný, by mne mohl zradit. A taky že jo:-) Ač jsem měla nějaké takové mlhavé představy o tom, kde že ty Martinice jsou, přesto se mi podařilo na křižovatce zaváhat:-)
Ale světe div se, zadařilo se:-) A Martinice jsem zdárně našla:-) To bylo radosti. Horší už však bylo, že mě na náměstíčku čekala Marťa v tričku bez batohu. V tom mě polil studený pot, protože kromě psa mi na zadním sedadle hověl mega bágl (sváča mě a Balči, bunda a pláštěnka, toť vše, ale do menšího se to fakt nevešlo:-D)
Marťa mě ale úplně převezla. Večer předem dostala přes úsměvu proutkem a ji vyskočila nějaké alergická reakce, takže mi s "odumřelou" bradou oznámila, že nikam nejede, ale že se nemusím vůbec bát, protože to určitě najdu:-D Ta mi ale věří, co?:)
Nu což, ještě, že jsem si vyjela dostatečně dopředu. Lukov jsem kupodivu našla bez větších problémů (děkuji za veškeré značení silničářům:-D) a potom už to podle nakreslené mapy (děkuji paní Martě Řehákové) jsem se dala - snad po správné cestě - směrem k vysněnému parkovišti. Jakmile jsem nahoře na kopci viděla tlupu rozjařených človíčků s batohy na zádech, bylo mi jasné, že jedu správně. Byli tak hodní, že ještě počkali, než zaparkuju a tak jsem se všichni pospolu vydali zase směrem dolů na zastávku, kde nás měl naložit autobus.
Balča byla celá rozjařená, lítala tam a zpátky a očmuchávala každý patník. Došly jsme na zastávku, kde jsme si oblékli všechna naše rozlišovací znamení (povětšinou trička), někteří i uši a jiné ozdobné čelenky.
Kdybyste chtěli znát naše týmy:
Můj a Balčin: Knedle (nejlépe připraven byl pan doktor, který byl opravdu KNEDLE)
Pan dr. Knedle
Gremlini - no ti měli úplně nejbáječnější trička a nejbáječnější uši (tuším, že vyráběla paní doktorka, takže smekám klobouk :-) - registrujete, jak máme ty lékaře nápadité a originální?:))
Pavlova kuří oka (tým pana primáře, se jinak jmenovat opravdu nemohl - v aj zkratka týmu PCHE:-D)
Jindrova desítka - to byl tým našeho Gemini muže
Piráti - relativně nenápadná skupinka, kterou ale každý poznal podle nápaditých krásných šátků na hlavě
No a tak jsme se nalodili do autobusu (to už Balči malinko zatrnulo). Cestou jsme nabrali ještě dvě žínky, jak trefně poznamenala paní doktorka, a vzhůru na Tesák, kde nás autobus nemilosrdně vyklopil a teď: děj se vůle boží.
Plán byl následující: směr kamsi do lesa ke skále, kde pro nás měli Gremlini připravenou první fyzickou aktivitu - velmi neobvyklou a řekla bych i nejlepší a nejnapínavější:-)
Došly jsme k nějaké skále. Ale nebylo v plánu žádné horolezectví se psem pod paží, nýbrž protahování se 64m dlouhým úzkým otvorem ve skále. Byli jsme upozorněni, ať si vezmeme náhradní trička, protože vylezeme jako "prasátka". To byl ovšem asi slabý pojemJ Já náhradní mikču měla, ovšem s kalhotama jsem fakt nepočítala, proto když jsem viděla některé "zasvěcené" převlékat se do tepláků, již podruhé mě ten den polil pot:-D
A tak jsem se mezi prvními odvážlivci vydala na druhou stranu skály ke "vchodu". Chvilku jsem se odhodlávala, a když se někteří začali vracet s tím, že "neprojdou" byla jsem rozhodnuta nejít. Pak mě cosi přemluvila, ať to aspoň zkusím:-) Od kolegy, který se "nevlezl" jsem si půjčila velká gaťata a vydala se do tmavé díry. Věřte nevěřte - po dvou metrech jsem se vracela - protože tam byla jakási zatáčka a byla tam tma a fuj..:(
Vylezla jsem ven a mezi tím tam lezli další a další. Někteří se vraceli, někteří vylezli asi na druhé straně. Balů kdyby mohla tak to profrčela hned:-) Vrhala se za každým odvážlivce do jámy lvové:)
Pořád jsem tak nějak váhala a přemítala jsem, jestli jsem teda takový srab nebo nejsem. V tom mě můj půjčovatel montérek vrhl mezi dva chlapy, ať to ještě zkusím:-) Peťa přede mnou, i pan ředitel za mnou měli čelovky a občas mi posvítili, tak jsem se nemělo moc možností úniku. Nakonec to docela šlo. Oči si na tmu trošku přivykly, tím, že Peťa se plazil přede mnou, tak jsem viděla, jak se nakroutit a natočit, abych se protáhla. Jedno místo mi přišlo obzvláště kritické, kdy se před námi vytvořila "fronta" a tak jsme tam tam leželi a čekali, než se to pohne. To opravdu moc příjemné nebylo. Po chvilce jsme se vydali dál. Asi ve ¾ Peťu nenapadlo nic jiného než hledat knihu návštěv a všechny nás tam podepsat, a tak jsme se v díře zase na chvilku zdrželi, ale bylo v takovém docela fajn místě, kde se dalo na chvilku posadit, tak to šlo. Jakmile jsme byli v návštěvní knize zapsání, přišlo na nejhorší. Náš pan ředitel za mnou se sekl a nemohl tam ani zpátky. V tom přišla operace O. Já jsem si vylezla kdesi do jakéhosi výklenku za návštěvní knihou, a začala pohádka o veliké řepě:-) Jakože řepa byl pan ředitel - dědeček byl Peťa, který táhl a táhl a ze zadu řepu tlačil ještě pan primářJ Ale povedlo se:-) Řepa se nějak natočila a ten nejhorší úsek i se svým objemným hrudníkem zdolalaJ Sláva tomuJ V tom jsem na konci tunelu viděli světlo a věděli jsme, že jsme zachráněni:)

První odvážlivci v díře
Taky se chystám...
Venku jsme sklidili velký potlesk, tatranku a nějaký ten bodík - korálek pro družstvo.
Moje špinavá Janička:-)
No a pak jsme se vrátili znovu na Tesák, dali jsme si "oběd", vrhli "pár injekcí do oka"
společné fotka a mohlo se vyrazit dál
Procházka to byla příjemná relativně příjemným terénemJ Rozhodně jsme nezdolávali žádné extrémní kopce
Tato procházka byla protkána různými fyzickými aktivitami, odbornými i všeobecnými kvízy, které nám nejednou daly zabrat. Ale mnohdy nás také nemálo pobavily:-)
Na konci trasy kolem šesté hodiny nás, relativně vyčerpané, čekala zřícenina hradu Lukov. Pan průvodce nám řekl nějaké ty zajímavosti, ukázal nám i okolí a věžJ Baluška už byla úplně unavená, ani chodit už nemohla, všude jen tak polehávala, do auta jsem ji div ne nesla:)
Jsme v cíli
Kousek Lukova
Krásný příkop
Prostě nádherná zřícenina
život na Lukově
Moe krásná Kája
No a tak se opekly nějaké ty špekáčky, synové naší paní doktorky nám natočili pivo, byli vyhlášeni vítězové a poražení a mohlo se jet domů - alespoň ti, kteří šli druhý den do práceJ Povedený teambuilding musím říct:)
špekáčky
Roztomilý Gremlin:)
Za fotky velký dík autorům - MIK a POD:-)