Červen 2012

Zažehlovací korálky

30. června 2012 v 12:47 | Dandelka |  Malování na sklo
Že by nová závislost?:)
krabička na drobonosti, co se pořád někde ztácí:) Flešky, SD karty, ...

Podtácky
Přidat komentář

Holešovská regata 2012

26. června 2012 v 12:17 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
A tak jsme se po roce dočkali - byla tady sobota 23. 6. 2012 a s ními druhý ročník Holešovské regaty, který sliboval nabitý program - spoustu legrace, spoustu dobré hudby a snad i relativně dobré počasí.
Sobota ráno nás trošku překvapila, protože nebe bylo zatáhlé, sluníčko v nedohlednu. Nahodili jsme rifle trika, bundy přes rameno a vzhůru na nádraží, kde jsme měli scuka s Julčou, Libčou, Nelinkou a Beátkou:) Samozřejmě čtverka došla tak tak, ale ve vlaku jsme si kupodivu ještě sedli. V Hulíně nastoupil další zástup lidí a v Holešově šel vyloženě štrůdl nadšenců, který musely hlídat i posilněné hlídky:) Ale šli jsme spořádaně a tak se ani nějak extrémně nenarušil provoz. U vstupu to taky relativně odsýpalo, takže jsme během pár minutek byli v areále.
Letos si pořadatelé dali záležet. To co se na loňském, prvním, ročníku moc nepovedlo, se letos napravilo. Například přechody přes živé ploty nebyly jen schodkové, ale byly to dostatečně široké rampy, takže i mamče s kočárkama, nebo návštěvníci na vozíčkách nebyli o nic ošizeni a netvořily se žádné fronty. Fakt palec hore - toto se pořadatelům povedlo.
Už tam bylo docela dost lidí, ale podle mě nevznikaly žádné tlačenky. Jen teda u bufetů a stánků s pivem se čekalo fakt docela dlouho. Hold.. pěno pění, to je známá věc:)
Jako první, alespoň pro nás, bylo vystoupení Čechomorů. A upřímně řečeno, tu laťku nenasadili zrovna nízko. Vystoupení nemělo chybu. Čechomoři hráli jak o život - ty housle, tak ty prostě neměly chybu:) Dokonce i Marťa si je pobrukoval, jak se mu to líbilo:) No ale nejlepší snad bylo to sólo na bicí - ten bubeník je prostě frajer - taky bych řekla, že snad sklidil největší úspěch. Ale zaslouženě, to bylo opravdu mmmmm:)
Hned potom jsme se přemístili na přehlídku plavidel, ale evidentně jsme došli pozdě, protože oba dva břehy byly úplně obsazeny až do konce "kanálu". Nakonec se tam pro nás ale dvě místečka objevila, takže jsme tu srandu taky viděli. Oproti loňsku těch plavidel opravdu bylo strašně moc. Dokonce jsem slyšela, že museli stopnout přihlášky, jinak bysme plavidla prohlíželi snad ještě teď. Opět maximálně zaujalo plavidlo "Kufr" - byl to pán, který plul v otevřeném kufru, ve kterém měl pixlu Primalexu na kterém seděl. Svou jízdu prokládal perfektními komentáři typu: "Manželka mi ani kufry sbalit nemůže, protože když mi je bude chtít sbalit, tak ho prostě něnajde:-D" a podle mě to byl ten samý pán, který jel loni na vysavači a tuším, že loni i vyhrál. Ale jinak tam byla opravdu spousta povedených plavidel. Některá byla opravdu úplně vymakaná, některá byla "na rychlo spíchlá", někde si posádka pěkně mákla, než se posunula o pár metrů po vodě, nekde posádka div ne brzdila, jak jim to šupajdilo:) Ale podívaná to byla krásná a kreativita některých autorů plavidel opravdu obdivuhodná:) Nakonec, pokud tuším správně, tak to vyhráli hasiči se svým plavidlem:) Klobouk dolů všem odvážlivcům za jejich nápady:)
Další hudební skupina, která byla na řadě byl Mňága a Žďorp. My už jsme byli s Marťou relativně uvaření, tak jsme se rozhodli dát si "šlofíka" pod stromem a trošku se schladit.. Mě to ovšem nedalo, protože ty hity zvedali ze země. Až mě překvapilo, že je Martík neznal:( Budu mu je muset sehnat.. Si asi i na zábavách sedí na uších či co:) Ale fakt byli skvělí, ani jsem netušila, kolik jejich hitů znám:)
Po hodince bylo po koncertíku a jelikož jsme měli skoro hodinku čas do The Backwards, tak jsme si zašli na nějaké to pitivo:) Marťa si ještě poslechlu Endrua a akorát nám to tak vyšlo. V pět hodin jsme byli nastoupení hned v prvních řadách na The Backwards:) Ti přišli na podium prakticky na minutu, řekli Čau a začali hrát.. Žádné přestávky mezi pisničkama - valili to jednu za druhou, elánu na rozdávání, srandy s něma kopec:) Hláška dne "Lidi, v názvu města Holešov (slovensky Holešou) máte šou, takže musíte vědět, jak taková šou vypadá". Rozpumpovaly nás úplně na maximum:) Škoda jen, že to vystoupení mělo jen hodinu, protože to uteklo, jak kdyby mělo tak pět minut. Kluci byli operavdu světoví:) A já mohla jet klidně domů:) Vždyť já na tu regatu jela jen kvůli nim:-D
Ještě jsme si na autogramiádě vyžbrndali plakátek s podpisy a já byla spokojená jak želva. Vidět je tak nablízko:) Moderátor radia Zlín ještě kluky trošku vyzpovídal, abychom se něco víc dozvěděli o jejich úspěších. Byli strašně příjemní, milí, vstřícní, ještě nám tam zanotovali a myslim si, že dvakrát získaný titul nejlepší The Beatles revivalové skupiny získaly opravdu oprávněně. Ach, ráda budu vzpomínat a doufat, že až bude příště naplánovaný koncert v Kroměříži, že ho nezruší, abych je viděla znovu:)
Potom jsme se teda šli podívat na přejezd lávky, ale opět jsme došli pozdě:( Marťa ze své výšky ještě jakš takš asi něco viděl, ale já teda ani zbla (maximálně ty frajery, kteří přejeli bez újmy až nakonec:-D).
A tak jsme si šli vystát znovu frontu na pivo a pak už nastoupil Tomáš Klus. První poděl Tomáše Klusa bylo hned po naladění nástrojů na zkoušce.. Všechno si tam pošéfoval, zahrál pár tónů, poděkoval za pozornost a rozloučil se jak kdyby skončil koncert:-D Pobavil chlapec:) A pak těsně před vystoupením: Když ho došel Pirát ohlásit a řekl "Omlouváme se, ale máme pro vás špatnou zprávu..." už jsme si říkali, že to asi fakt vzdal. ale prý je Klus pouzlusu a spěchá a nemůže dávat po vystoupení autogramy, ale myslím si, že spoustě fanynek ztuhla krev v žilách. Ale teda přátelé, jaký ročníky ten Klus rozpumpoval, tomu byste nevěřili:) Nejenom ty mladé, ale jak některé babičky začali pařit - jako za mlada:)
i když ne každý návštěvník má Klusa rád
Divadlo Facka nás opravdu zklamalo (a to jsme šli hodně dopředu,a bychom chytli první řady, protože loni jsme Shakespeara neviděli)..:( Na to, jak je vychválili, že patřík nejlepším v ČR, ne-li v Evropě, tak asi to nebyl zrovna styl, který by mě okouzlil.
No a pak už jen MIG 21 s legendárním a dokonalým Macháčkem a jeho bezkonkurenční show:) Publiku dával lekce výchovného punkového koncertu. Když zvolal do publika I love you, publikum mu odpovědělo Fuck you. Perfektní interakce s publikem. "Chcete slyšet punkovou písničku" a z publika se ozvalo souhlasné zavrčení... "Tak teď by se nám hodila nějaká punková písnička. Ale my žádnou nemáme.." No bavič hadra:-D Jen co dozněly poslední tóny od skupiny MIG21, začali hrát Piráti z Karibiku, což byl pro všechny návštěvníky povelem "čelem vzad", kdy jsme si pár minut mohli užívat krásný ohňostroj:)
Během něj, jsme se konečně našli s Mojí milou Xaw, představila mi svého milého, ale jsem moc ráda, že aspoň těch pár minutek to vyšlo:) A pak už jsme se nechali jen unášet davem k autu, protože pirátskou tancovačku s kapelou Premier bychom už asi nedali. Doma jsme zalehli, trošku spálení a příjemně unavení a upřímně řečeno - na tento ročník budu opravdu ráda vzpomínat a už teď se těším na příští:) Doufám, že bude stejně super, jako ten letos:)
A návštěvnost? Oficiálně zatím nevíme ale asi něco přes 8 000

PS. mezi doprovodný program patřily i lekce s hůlečkama..:) Tak si Marťa po dlouhé době zatočil:)
Přidat komentář

Výlet na Macochu se skřítkem Pěšinkou

25. června 2012 v 21:13 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Tak a konečně nadešel den dovolené, a tak jsme se Marťou rozhodli pro další letošní výlet.
Už chvilku jsme plánovali, že se pojedeme podívat na Machochu, protože Marťa tam byl kdysi dávno se školou a mě se tam líbilo, je to kousek, tak klidně ještě jednou.
Letos jsme objevili projekt Pohádkové Česko, a tak zase máme během těch výletů, co hledat a co sbírat:)
Zjistili jsme, že kolem Machochy vede stezka, která měří necelých 10 km, a tak jsme si řekli, že ji zkusíme projít:)
Dojeli jsme na Macochu, tak jsme si ji jen tak z venku prohlédli a potom jsme pomalinku putovali trasou, podle mapky. Akorát, že jsme nevyšli přímo ze startu, ale o kousek dál. A tak když jsme došli na Start, který byl ve Skalním Mlýně, bylo nám poraděno, abychom nemuseli do strmého kopce, abychom si to trošku obešli. To jsme samozřejmě nemohli, protože jsme nevěděli, kde budou umístěny tabule s kvízi. A tak jsme se vrhli přímo do toho strmého kopce. No a už po sto metrech jsem funěla jak parní lokomotiva, ale Martík mi nedopřál ani minutku oddychu:) A tak jsme se sápali do toho kopčiska, ještě ta půda byla vlhká od deště z předešlé noci, tak to trošku podkluzovalo, cesta byla trošku ztížena tím, že se museli přelézat stromy - ten jeden dacan tam byl tak blbě spadlej, že mi ani přelézt nešel:) Ale nakonec jsme se vydrápali až nahoru. To bylo radosti:) A pak už to bylo opravdu příjemná procházka, chvilku lesem, chvilku přes nějaké dědinky. Jen se teda přiznám, že jednu informační tabuli jsme v Těchově nějak minuli.Nevím, jak se nám to podařilo:( A nejhorší je, že jsme to zjistili až u tabule další tabule a vracet se nám už fakt nechtělo. Ale nakonec jsme se dopátrali správného hesla a došly až na konec. Talže bodíky jsou doma:) Ovšem u konce už jsme byli tak unavení, a já se tak monstrózně těšila na polívku na Macoše, že se Marťa musel přemoci a nastoupit se mnou do lanovky a nahoru ten poslední kopec už jsme se nechali vyvést:) Kopců pro dnešek fakt stačilo:) Marťa stál v lanovce jak přibitý, ale vydržel to a úspěšně jsme vyjeli nahoru zpátky k Macoše. Dali jsme si polívečku - no.. asi jsem se přetěšila, ale nic moc vám povím.
A potom jsme mohli jet pomalinku domů. Doma jsme ze sebe udělali voňavé človíčky a mohli jet oslavit dědův svátek do Lubné, kde to teda byl pořádný hurikán, protože jak se dal Mikulášek s Kájkou a Domčou dohromady, tak to byl pořádný fičák:) Ten chlap ty ženský tak rozdováděl, že my jsme nevěli, kam se před nimi schovat:) Krásný den to byl:)

Pohled do Macochy
Kuk do Macochy z Dolního můstku
Ve Skalním Mlýně - vzáááádu nestárnoucí leč vypelíchanější krteček
Představuje se vám skřítek Pěšinka (za mnou)
Mazec strom a já v něm
Marťa u jeskyně
Přidat komentář

Dřevěné městečko

25. června 2012 v 20:48 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Hned z Jurkovičovy rozhledny jsme se vydali ještě do dřevěného městečka. Mamka s taťkou mi sice tvrdili, že už jsem tam byla, ale fakt si to nepamatuju:( Nedá se:) Ale ten čas byl, tak proč by ne:)
Podle mapky to vypadalo, že to bude něco extrémně obrovského, ale až potom jsem zjistila, že je to celý nějaký komplex. My jsme si teda vybrali jen to dřevěné městečko, které až tak velké nebylo, ale bylo nádherné.
Je to vlastně ohrazené místo, ve kterém jsou jsou ukázky domů, které tady stály v 19. a 20. století. Jsou to typické dřevěné chaloupky, a do některých se můžete jít podívat i dovnitř, kde si můžete prohlédnout světničky.

Je tam krásný kostelíček s úplně neuvěřitelně nádherným stropem a hned kolem je hřbitov, kde je pohřbeno několik významných osobností, mj. i Emil Zátopek.


No a úplně nádherné včelí úly, jako z Babičky:)
Prakticky u každého druhého domečku byly řemeslníci, které ukazovaly nebo prodávaly své výrobky. Ať už to byl hudebník, nebo se vyráběly dřevěné vařečky:)
Co nás ale nadchlo snad nejvíc, tak byl místní pošťáčky úřad, který ještě stále fungoval. Normálně se z něj odesílaly zásilky s extra razítkem:)
Mě se to jako takový pohodový výlet, pro začátek sezony, teda líbil. Můžu doporučit i s kočárkem, nebo pro lenochy:) Každopádně okolí Rožnova jako takové je krásné a určitě je tam toho hodně k vidění, takže by stálo za hřích jet tam i na několi dní - nejen na odpoledne.
Přidat komentář

Jurkovičova rozhledna

25. června 2012 v 20:15 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Tatínek se doslechl, že byla postevena a otevřena kousek od Valašského Meziříčí Jurkovičova rozhledna, a tak jsem se jednu květnovou neděli rozhodli, že to prostě musíme vidět a vypravili se po dlouhé zimě na výlet:)
Cesta to byla relativně dlouhá, jak zase nejsem zvyklá, ale zdárně jsme dojeli až na místo. Všechno bylo krásně označeno, takže jsme kousek vyběhli pěšky a už jsme byli u rozhledny jako z pohádky:)
Šlo vidět, že je otevřená pouhých pár dní, protože tam bylo lidu jako na jarmarku. Vzhledem k tomu, že nahoru se chodí po osmi lidech, tvořila se malinko fronta.


Výhled až tak uchvancancující třeba jako z kroměřížské věže není, ale podívaná je to příjemná:)

rozdáváme energii
u kamene
výhled
s maminkou a tatínkem
lezeme dolů
Marťa u rozhledny
šklebíci
Přidat komentář

Vítej, človíčku

20. června 2012 v 11:31 | Dandelka |  Vzkazy
10. května 2012 se narodilo 51 cm dlouhé a 4050 g těžké miminko:-) Říkají mu Jan a je to nádherný zdravý drobeček a vsadím se, že Jan se jmenuje proto, aby se na vánoční přání mohli podepisovat 3xJ.)

Honzík
Honzík se sestřičkou Jančou
Honzík s maminkou
Počet komentářů: 656

Stavění brány Ivet a Kovařa

20. června 2012 v 11:23 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
Stavění brány Ivet a Kovařa
Tak a další kamarádi se chystali vlézt do chomoutu. Kluci krásně obalili bránu, což stálo trochu oděvu i stromečky nedaleko DK, holky ji dozdobily krásnými velkými růžemi, vybraly se nějaké ty korunky a mohla se jít stavět brána a zpívat nějaké ty nefrekventované písně. V pátek nám bohužel chyběla harmonika a náš zpěv nezpěv nebyl úplně ideální. Navíc bráně se moc nechtělo (že by Ivčo nějaké znamení?:)), a tak se muselo zpívat dýl. Naštěstí nám přišly nějaké ty basové opory a Ivča s maminkou dobíjely volty zpěváků průhledným mokem po kterém to některým začalo zpívat o trošku víc:)
Co pomohlo jako zaručený budič hlasivek však přijelo o chvilku později. Z Nové Dědiny a z Karolína dojel plný autobus již značně posilněných účastníků stavění Kovařovy brány, kteří měli přesilu jak v množství lidí, tak v množství promil v krviJ Ale Lubeňáci se nedali, a tak už bylo veseleji:)
Nakonec se dokonce i ta brána podařila postavit, a tak jsme si mohli oddychnout, kluci čapli Ivču pod pažu, holky vzali toho, tenkrát ještě našeho, kocoura Marťu a vzhůru na kulturák, kde už na nás čekal gulášek, hudba, nějaké ty mňamky a pitivo:)
Já jsem bohužel odjížděla o nějakou tu "minutku" dřív, abych se vyspala na ten náš slavný temabuildingový pochod, ale od Marti vím, že se pařilo o stošest a "naši mladí" se s tou svobodou rozloučili jak se sluší a patří:) Tak a za týden svatba:)

Od Terezky Ančicové fotky (i z Marťové brány)
Kluci vopálení


tak se paří za svobodna
Růže merzi trním (V požadí fotka Ivči - bohužel jsem zatím jiné fotky nesehnala)
Přidat komentář

Den dětí - Noc kostelů a svíca Ondra s Jančou

20. června 2012 v 11:22 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
No jak jinak než na den dětí si ty děti naše mohly naplánovat rozlučku se svobodou:) Teda resp. řeka bych její pokračování:) Co jsem slyšela, tak dámy i pánové to po svojim rozjeli už týden předem, ale na rovinu - nebylo nic poznat (možná u Janči bych váhala, tak se o všechny starala, jak kdyby to nebyla její svíca, ale někoho jiného:-D, ale Ondra se nedal, ten to zapil, jak se patří - ten určitě ví už teď, že to bylo naposledy:-D).
Bránu jsem bohužel stavět nepomohla, protože start stavění byl naplánovat na moc brzo, což s přejezdem ze Zlína stihnout nešlo.
Pak jsem ještě zjistila, že to vychází tak všechno na jedno brdo, protože 1. června byla i noc kostelů, což se vynechat opravdu nemůže:)
No a aby toho nebylo málo, tak Frisko slavila:-)
Takže plán byl následující: Rodinná grilovaná večeře a oslava Šáry v Lubné, následně přejezd do Kroměříže - prohlídka Ardcibiskupského gymnázia (trošku zklamání:-(), následně vystoupání na věž kostela Panenky Marie (tak to byl naprostý luxus - byla jsem tam poprvé, byly jsme poslední skupinka - tak tak jsme to stihli, venku už se pomalinku stmívalo, takže výhled romantický nádherný úžasný - bohužel fotky se mi moc nepovedly:-() no a to nejlepší na konec, takže jsme se vypravili na zámnek, kde byla prohlídka kaple. Ne, že bychom ji neviděli, ale v noci, s odborným výkladem paní Tomečkové:) No to jsme si nemohli nechat ujít.
Byl to o to evidentně hodně velký zájem, lidu jako na banány. Tvořily se dvě skupinky. Vždy šla jedna, která byla uvedena do jedné části obrazárny, kde se nově na letošek otevřela výstava věnovaná Theodoru Kohnovi, našemu, pro Kroměříž velmi významnému a přínosnému, arcibiskupovi, se kterým nás krátce seznámil knihovník Cyril Měsíc - děkujeme za velmi cenné a zajímavé informace:) No a mezitím vyšla prohlídka z kaple, tak jsme se přemístili do kaple, kde jsme se dozvědělí další zajímavosti. Potom jsme si vyslechli kratičký flétničkový koncert, popovídali si s průvodkyní a byl čas se na pár týdnů (nevěřím, že to bude víc:-D) se se zámkem rozloučit a hurá do Plešovce.
Tady už byla zábava v plném proudu. Ondřík měl smozřejmě největší radost z pošťáka, že jsem přijela já, nebylo podstatné:) Až mě to málem chtělo zamrzet:-D No a jak to všechno dopadlo jste si přečetli nahoře:) Bylo to moc prima - každopádně, jako vždycky v Plešovci:) Tak ať Vám to cvrčci moji vydrží:) Mám Vás ráda:) Mějte se taky rádi:)

zvon v kostele Panenky Marie
strojek hodin
půda kostela
Marťa na půdě
Přidat komentář

Teambuilding - pochod Tesák - Lukov

19. června 2012 v 10:32 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Na 3. června byl naplánovaný teambuilding z práce. A tak jsem se ráno nasnídali a že tedy půjdeme utužovat ten náš velký kolektiv, který se snad každým dnem rozrůstá víc a víc:-)
Sraz byl buď ve Zlíně, nebo v Lukově odkud nás autobus odvezl na Tesák.
Já jsem byla domluvena se sestřičkou Marťou, že ji vyzvednu ráno v Martinicích. Měla jsem obrovskou radost, že nemusím jet sama, protože přiznejme si to - můj orientační smysl veškerý žádný, by mne mohl zradit. A taky že jo:-) Ač jsem měla nějaké takové mlhavé představy o tom, kde že ty Martinice jsou, přesto se mi podařilo na křižovatce zaváhat:-)
Ale světe div se, zadařilo se:-) A Martinice jsem zdárně našla:-) To bylo radosti. Horší už však bylo, že mě na náměstíčku čekala Marťa v tričku bez batohu. V tom mě polil studený pot, protože kromě psa mi na zadním sedadle hověl mega bágl (sváča mě a Balči, bunda a pláštěnka, toť vše, ale do menšího se to fakt nevešlo:-D)
Marťa mě ale úplně převezla. Večer předem dostala přes úsměvu proutkem a ji vyskočila nějaké alergická reakce, takže mi s "odumřelou" bradou oznámila, že nikam nejede, ale že se nemusím vůbec bát, protože to určitě najdu:-D Ta mi ale věří, co?:)
Nu což, ještě, že jsem si vyjela dostatečně dopředu. Lukov jsem kupodivu našla bez větších problémů (děkuji za veškeré značení silničářům:-D) a potom už to podle nakreslené mapy (děkuji paní Martě Řehákové) jsem se dala - snad po správné cestě - směrem k vysněnému parkovišti. Jakmile jsem nahoře na kopci viděla tlupu rozjařených človíčků s batohy na zádech, bylo mi jasné, že jedu správně. Byli tak hodní, že ještě počkali, než zaparkuju a tak jsem se všichni pospolu vydali zase směrem dolů na zastávku, kde nás měl naložit autobus.
Balča byla celá rozjařená, lítala tam a zpátky a očmuchávala každý patník. Došly jsme na zastávku, kde jsme si oblékli všechna naše rozlišovací znamení (povětšinou trička), někteří i uši a jiné ozdobné čelenky.
Kdybyste chtěli znát naše týmy:
Můj a Balčin: Knedle (nejlépe připraven byl pan doktor, který byl opravdu KNEDLE)
Pan dr. Knedle
Gremlini - no ti měli úplně nejbáječnější trička a nejbáječnější uši (tuším, že vyráběla paní doktorka, takže smekám klobouk :-) - registrujete, jak máme ty lékaře nápadité a originální?:))
Pavlova kuří oka (tým pana primáře, se jinak jmenovat opravdu nemohl - v aj zkratka týmu PCHE:-D)
Jindrova desítka - to byl tým našeho Gemini muže
Piráti - relativně nenápadná skupinka, kterou ale každý poznal podle nápaditých krásných šátků na hlavě
No a tak jsme se nalodili do autobusu (to už Balči malinko zatrnulo). Cestou jsme nabrali ještě dvě žínky, jak trefně poznamenala paní doktorka, a vzhůru na Tesák, kde nás autobus nemilosrdně vyklopil a teď: děj se vůle boží.
Plán byl následující: směr kamsi do lesa ke skále, kde pro nás měli Gremlini připravenou první fyzickou aktivitu - velmi neobvyklou a řekla bych i nejlepší a nejnapínavější:-)
Došly jsme k nějaké skále. Ale nebylo v plánu žádné horolezectví se psem pod paží, nýbrž protahování se 64m dlouhým úzkým otvorem ve skále. Byli jsme upozorněni, ať si vezmeme náhradní trička, protože vylezeme jako "prasátka". To byl ovšem asi slabý pojemJ Já náhradní mikču měla, ovšem s kalhotama jsem fakt nepočítala, proto když jsem viděla některé "zasvěcené" převlékat se do tepláků, již podruhé mě ten den polil pot:-D
A tak jsem se mezi prvními odvážlivci vydala na druhou stranu skály ke "vchodu". Chvilku jsem se odhodlávala, a když se někteří začali vracet s tím, že "neprojdou" byla jsem rozhodnuta nejít. Pak mě cosi přemluvila, ať to aspoň zkusím:-) Od kolegy, který se "nevlezl" jsem si půjčila velká gaťata a vydala se do tmavé díry. Věřte nevěřte - po dvou metrech jsem se vracela - protože tam byla jakási zatáčka a byla tam tma a fuj..:(
Vylezla jsem ven a mezi tím tam lezli další a další. Někteří se vraceli, někteří vylezli asi na druhé straně. Balů kdyby mohla tak to profrčela hned:-) Vrhala se za každým odvážlivce do jámy lvové:)
Pořád jsem tak nějak váhala a přemítala jsem, jestli jsem teda takový srab nebo nejsem. V tom mě můj půjčovatel montérek vrhl mezi dva chlapy, ať to ještě zkusím:-) Peťa přede mnou, i pan ředitel za mnou měli čelovky a občas mi posvítili, tak jsem se nemělo moc možností úniku. Nakonec to docela šlo. Oči si na tmu trošku přivykly, tím, že Peťa se plazil přede mnou, tak jsem viděla, jak se nakroutit a natočit, abych se protáhla. Jedno místo mi přišlo obzvláště kritické, kdy se před námi vytvořila "fronta" a tak jsme tam tam leželi a čekali, než se to pohne. To opravdu moc příjemné nebylo. Po chvilce jsme se vydali dál. Asi ve ¾ Peťu nenapadlo nic jiného než hledat knihu návštěv a všechny nás tam podepsat, a tak jsme se v díře zase na chvilku zdrželi, ale bylo v takovém docela fajn místě, kde se dalo na chvilku posadit, tak to šlo. Jakmile jsme byli v návštěvní knize zapsání, přišlo na nejhorší. Náš pan ředitel za mnou se sekl a nemohl tam ani zpátky. V tom přišla operace O. Já jsem si vylezla kdesi do jakéhosi výklenku za návštěvní knihou, a začala pohádka o veliké řepě:-) Jakože řepa byl pan ředitel - dědeček byl Peťa, který táhl a táhl a ze zadu řepu tlačil ještě pan primářJ Ale povedlo se:-) Řepa se nějak natočila a ten nejhorší úsek i se svým objemným hrudníkem zdolalaJ Sláva tomuJ V tom jsem na konci tunelu viděli světlo a věděli jsme, že jsme zachráněni:)
První odvážlivci v díře
Taky se chystám...
Venku jsme sklidili velký potlesk, tatranku a nějaký ten bodík - korálek pro družstvo.
Moje špinavá Janička:-)
No a pak jsme se vrátili znovu na Tesák, dali jsme si "oběd", vrhli "pár injekcí do oka"
společné fotka a mohlo se vyrazit dál
Procházka to byla příjemná relativně příjemným terénemJ Rozhodně jsme nezdolávali žádné extrémní kopce
Tato procházka byla protkána různými fyzickými aktivitami, odbornými i všeobecnými kvízy, které nám nejednou daly zabrat. Ale mnohdy nás také nemálo pobavily:-)
Na konci trasy kolem šesté hodiny nás, relativně vyčerpané, čekala zřícenina hradu Lukov. Pan průvodce nám řekl nějaké ty zajímavosti, ukázal nám i okolí a věžJ Baluška už byla úplně unavená, ani chodit už nemohla, všude jen tak polehávala, do auta jsem ji div ne nesla:)
Jsme v cíli
Kousek Lukova
Krásný příkop

Prostě nádherná zřícenina
život na Lukově
Moe krásná Kája
No a tak se opekly nějaké ty špekáčky, synové naší paní doktorky nám natočili pivo, byli vyhlášeni vítězové a poražení a mohlo se jet domů - alespoň ti, kteří šli druhý den do práceJ Povedený teambuilding musím říct:)
špekáčky
Roztomilý Gremlin:)
Za fotky velký dík autorům - MIK a POD:-)
Přidat komentář