Listopad 2011

Narozeniny

10. listopadu 2011 v 10:10 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
Dobrý den:-D
To byl den:) To byly jedny z těch nej dní (i z těch narozeninových). Slavilo se krapet nečekaně a krapet dřív. Ptáte se proč?:) Protože přijela sestra s Mikulinkou:) To je příčina toho všeho:) No jejda to bylo radosti (alespoň z naší strany). Miku z nás byl chvilinku úplně mimo, ale jinak se držel statečně. Jakmile naplnil své hladovějící bříško, byl u nás snad i spokojený:)
Já jsem dostala samozřejmě úplně božííí a hlavně hrozně dobrý dort se spoustou fialových srdíček:) Mmmm a ten marcipán na něm, mňamka největší:)

Bylo ho škoda rozkrojit:-( a pak samozřejmě spoustu dárečků (řákám to zase a znova - vždycky jich mám nejvíc.. a ani nevím, který byl nejlepší.. asi žádný..všechny byly ňunaté.. a byly tam samozřejmě ty pro radost i ty praktické:-D)
A těch hubanů, co já dostala:-D
Maminka se mě štítí, no to víte.. Když dostanete první pusu od psa a pak chcete od maminky - máte smůlu:-D
Pusi od mojeho Marti
S tatínkem
My tři bratři
a takto umí můj milý otevírat šampáňo:)

a tady už je ten náš poklad:)
U dědy je fajn
Ježiš, furt mě někdo olizuje:-/
Nejlepší je to u maminku, tu znám nejvíc:)

Děkuju všem za všechno:)

Mikula pase koně

3. listopadu 2011 v 11:13 | Dandelka
To je frajer, co?:)

Mikulátko

2. listopadu 2011 v 12:34 | Dandelka
Jen tak, pro zvědavé čtenáře mého blogu, přidávám fotky Mikuláška.. Už je to kus pořádnýho chlapa

Sluníčko
Syn svého táty a táta svého syna
S krásnou mamkou
S dědečkem
Milující teta
Milující babička a milující dědeček:-D Jak se na ně šťůřil bobeček
Modýlek
Maminko maminko, nechci tu hlavičku zvedat
Rošťák
Kokinko
A od dědy Arnošta:)
Veget u dědy:)

Výšlap Lysá hora

2. listopadu 2011 v 10:59 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Na konec října byl naplánovaný prodloužený víkend v Beskydech na chatě ve Starých Hamrech (znáte to, ne? Na Starých Hamrech pět plakalo sirot...) Tak nás sirot tam bylo drobetek víc. Plus dva psíci:)
No a tak jsme se domlouvali, že v sobotu vyrazíme na "nedalekou" Lysou horu. V sobotu jsme se vyhrabali z chaty až daleko po 10. Dojeli jsme na "rozcestí" Bílý kříž, kde se naše cesty bohužel rozešly. Spousta účastníků nebyla schopna pochodu na 10 km vzdálenou horu, tak si vybrali nějaký bližší cíl. A pár zbylých (Kuba, Jara, Karlos, Vlaďka, Hani, Míša, Terezka, já, Marťa a Balů) jsme se vydali směr Lysá hora. Bylo ze začátku velmi zavádějící, protože prvních 5 km jsme šli takovou lážo plážo procházku lesem, a šli jsme hodně z kopce, což se nám moc nezdálo. Navíc když už se nám trošku les rozestoupili a my viděli u dálku a ty kopce, co nás čekají, měla jsem zaječí úmysly. Evidentně jsem nebyla sama. Naše skupinka se trošku roztrhla. Hanča s Míšou nasadily tempo, my s Marťou a Balů jsme jim dýchali na záda a zbytek jsme nechali daleko za náma. Moc jim to nešlo, protože se silně cestou posilňovali a tak si cestu prodlužovali tím, že šli cik cak a padali. Nakonec to v půlce vzdali a jediný Kuba z nich se nás pokusil dohnat. Nakonec z druhé skupinky dorazil jen Kuba a zbytek to otočil a vrátil se zpátky.
Po pěti kilometrech začala ta správná sranda. Najednou začalo to stoupání a ty kopce. Sotva jste se vyšplhali na jeden a už to vypadalo, že jste na rovince a byl to poslední kopec, protože v okolí nic víc vidět nebylo, kde se vzal, tu se vzal - další kopec. A aby toho nebylo málo, tak další a další a další. Už se mi to zdálo nějaké pofidérní, tak jsem se optala turistů, jdoucích dolů, zdalipak je to ještě daleko. Bylo mi oznámeno, že už jen 2,5 kilometrů do kopců. Tak jsem se na pána usmála, jako on na mě, protože jsem byla přesvědčená o tom, že si ze mě dělá srandu. Vážení - nedělál. To bylo utrpení.
Došli jsme k vrcholu, spocení jak myšky a Marťa začal líbat zem. Protože vysílač byl v naší úrovni. Jen co se lesík rozestoupil, padl znovu k zemi - tentokrát jako hromádka neštěstí, protože vrchol to nebyl, spíše bych řekla, že to nejhorší nás teprve čekalo. Ale zadařilo se:-D Sice ten poslední kopec jsme šli z posledních sil, odpočívali jsme na každém pátém kroku a těsně dole pod kopcem to stálo mnoho přemáhání, abychom se neotočili na patě a nevzdali to. Ale hlad byl silnější než únava:) A světe div se - POVEDLO SE:) Wow:) To bylo neskutečný. Sice jsme toho až tak moc neviděli, protože byl opar, či mlha či co to bylo, ale i tak to stálo za tu vynaloženou námahu. Nahoře jsme si dali polostudenou polívku (podotýkám venku, kde byla zima jako blázen), udělali pár foteček na památku a hurá dolů:) Dolů už to šlo trošku lépe a rychleji, ale dost toho bylo i tak. My jsme dole ještě chvilku čekali s Balů a Marťou na ten zbytkáč a toš to stálo za to. Ta únava tak stekla do nohou.. bylo mi jasné, že přijedeme na chatu, lehneme a budeme spát jako zabití:)
Bylo to prííííííma.. Bylo toho moc, ale opravdu to stálo za to:-D Ještě pár dní potom mi můj zadek připomínal, co jsem zvládla:-D Jenom naše malá Balů, která to celé úšla úplně sama byla po jednom vyspání fit.. klidně ještě jednou:-D

Zatím ještě s úsměvem a žábou:-D
Vysíláč na Lysé a taky ten nejhnusnější kopec
Hromadná: Míša, Kuba a Terezka, já a Balů, Hani a Pavu
Obídek:) Odpočinek na Lysé
S Marťou a Baluškou na Lysé
Únava po 20 km