Leden 2009

Proč muži lžou a ženy pláčou? II

24. ledna 2009 v 13:17 | Dandelka
Mozek muže je orientován na výsledek. Mozek ženy je orientován nap roces.

Kdeyž se s vámi žena děli o osobní záležitosti, nestěžuje si. Znamená to, že vám důvěřuje.

Ženy mlčí, aby potrestaly muže. Muži ale ticho milují.

Můj manžel a já jsme se rozhodli, že nikdy nepůjdeme spát, dokud se neusmíříme. Jedné noci jsme byli vzhůru šest měsíců. (Phyllis Diller)

Existují dvě teorie o tom, jak se hádat se ženami. Ani jedna nefunguje. (Rodney Dangerfield)

CO ženy chtějí po mužích, pravdilo č. 105: Nic, co žena řekla před šesti nebo osmi měsíci, nesmí být mužem použito v dnešní hádce.

Díky přehánění jsou rozhovory o vztazích mnohem zajímavější a živější.

Sociologické výzkumy potvrdily, že nejoblíbenjěší ženskou fantazií jsou dva muži najednou. Jeden vaří a druhý uklízí.

Hoši netouží vykonávat domácí práce. Je třeba je požádat přímo.

Muži dávají přednost atraktivnímu zevnějšku před rozumem, protože většina mužů lépe vidí než myslí. (Germaine Greer)

Proč mají muži potíže se zrakovým kontaktem? Protože ňadra nemají oči.

Rozhodla jsem se, že získám formu. Zvolila jsem si zaoblenou. (Roseanne)

Nejpřitažlivější ženyj sou ty, které vypadjí dětsky.

Ženská tvář je plátnem, na které žena každý den maluje portrét svého někdejšího já. (Pablo Picasso)

Muži mají rádi renesanční umění. A nemá to nic společného se všemi těmi sochami nahých žen, opravdu ne.

Jediná módní přehlídka, kterou si muži opravdu užijí, je přehlídka prádla a plavek.

Má-li žena smysl pro humor, neznamená to, že musí vyprávět vtipy. Znamená to, že se má smát vtipům muže.

Není ošklivých žen: jsou jen líné ženy. (Helena Rubinstein)

Žena touží po muži, jenž je něžný, starostlivý, chápavý a komunikativní, ale i silný, drsný a mjužný. takového ale mít nemůže. Ten už totiž přítele má.

Vždy mluv pravdu - a pak užíkej.

Jen nepřátelé mluví pravdu. Přátelé a milenci lžou neustále, neboť jsou polapeni v síti závazků. (Stephen King)

Lidé říkají, že milují pravdu, ale ve skutečnosti chtějí věřit, že to, co milují, je pravda. (Robert Ringer)

Jediné trvalé změny jsou ty, které děláme kvůli sobě.

Žena lže proto, abyste se cítili dobře. Muž lže, aby sám vypadal dobře.

Pravda vás osvobodí, ale nejdříve vás naštve. (mal Pancoast)

Mšj se na pozoru před člověkem, jenž nechybuje. (čínské přísloví)

Muž nikdy nepochopí ženy a ženy nikdy nepochopí muže. A to je věc, kterou muži a ženy nikdy nepochopí.

Většina mužů, kteří zdědí nebo vyhrají mnoho peněz, se zhroutí, zničí si zdraví a předčasně zemře.


Květináč:)

18. ledna 2009 v 15:02 | Dandelka |  Ehe...?:)
Prostě dokonalost sama:)


Peklo s princeznou v Kroměříž

18. ledna 2009 v 11:53 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
Děcáni, 27. ledna od 19:30 je v kroměřížském kiné Nadsklepí na programu pohádka Peklo s princeznou, která se z části natáčela i v KM: Před projekcí má vystoupit delegace všech hlavních učinkujících:)
Poďte takyy:) Ať nás jde co nejvíc:)
Pisejte pisejte a domluvíme se:)
Těším se holalííí

Proč muži lžou a ženy pláčou? I

17. ledna 2009 v 19:05 | Dandelka |  Citations
Ač to tu mám označené jako první část, nemyslete si, že vám tady budu přepisovat celuo knihu:) To neee
Kdysi dávno jsem o ní slyšela jen chválu, a tak jsem si ji taky půjčila - KONEČNĚ:)
Pomalu na každé stránce je nějaká chytrá věta, tak jsem se rozhodla, že si je sem napíšu:)
Třeba se taky rozhodnete si tu knížku přečíst:)
Na první pohled si asi řekente, že je tlustá, ale když se začtete, je za pár dní sluplá:) A možná by si ji mohli přečíst i kluci:D

PS: malé upozornění - nejsem ještě ani v půlce a už mám pocit, že dvě tak odlišné bytosti jako je muž a žena vedle sebe prostě NEMUŽOU existovat ve shodě ani neshodě, i kdyby sebevíc chtěli:D

Rodíme se nazí, mokří a hladoví. Od této chvíle to s námi začne jít z kopce. (čínské přísloví)

Žena se strachuje o budounost až do doby, kdy se vdá. Muž se o budoucnost začne bát ve chvíli, kdy se ožení.

Dá-li žena na veřejnosti muži facku, všichni předpokládají, že vinen je on.

Všimli jste si, že mnoho ženských problémů začínají muži?
men-opauza
men-struace
men-tální onemocnění

Ženě stačí poznat jediného muže, aby porozuměla všem. Muž však může znát všechny ženy, a neporozumí ani jediné. (Helen Rowland)

Sto procent rozvodů začíná manželstvím.

Ženy svůdnice se nezabývají hromadou oblečení na zemi. Přidají k ní své vlastní.

Žena potřebuje vcítění, muž to však vnímájako žádost o pomoc při řešení problému.

Žena většinou chce, aby ji muž poslouchal. Ne aby ji organizoval život.

V nebi má každý muž tři dálková ovládání a všechna prkénka na toaletách jsou zvednutá.

Mužovo mlčení neznamená, že ženu nemá rád. Znamená to, že chce chvíli klidu.

Muži se neztrácejí - pouze objevují alternativní cíle.

Proč je k vyhledání a oplodnění jednoho vajíčka potřeba čtyř milionů spermií? Žadná se nechce zeptat na cestu.

Vždycky se držíme za ruku. Kdybych ji pustil, začala by nakupovat. (Allan Pease)

Co můžete řáci o skvěle oblečeném muži? Že jeho žena mu umí dobře vybírat oblečení.

Tuleni a vydry mořské neužívají slz k manipulaci. To dělají jen lidé.

S vyděračem nebojujte a nehádejte se s ním - vychovejte ho.

ženám nezáleží na velikosti, ale na četnosti.

Já ho nesekýruju. Neustále mu něco připomínám, protože jinak by nikdy nicneudělal.

Všichni muži jsou stejní. Mají jen různé tváře, aby od sebe byli k rozeznání. (Marylin Monroe)

Je-li muž ve společnosti svých přátel potichu, neznamená to, že se pohádali: prostě jen "hledí do ohně"

Když jsem si brala panu Pravdu, netušila jsem, že jeho křestní jméno je Mám vždycky

Rada od ženy je pro muže totéž jako obvinění z omylu a vyjádření endůvěry.

Během sportovního utkání muži často podlehnou emocím. V partnerském vztahu se jim to stává málokdy.

Má žena mi řekla, že pokud nepřestanu být takový blázen do Manchester United, opustí mě. Bude mi chybět.

Adam a Eva byli nejšťastnější pár na světě. Ani jeden neměl tchýni.

Kolik tcháníj e potřeba k výměně žárovky? Jedné. Tchyně drží žírovku u objímky a čeká, že se celý svět bude točit kolem ní.

jaký je rozdíl mezi hlídacím psem a tchyní? Hlídací pes vás nakonec pustí.

Nejlepší čas na přestřihnutí pupeční šňůry je po porodu.

Moje tchýně a já jsme žily šťastně dvacet let. Pak jsme se setkaly.

Pokud přesvědčíte svou tchýni, že má denně ujít deset kilometrů, za jediný týden od vás bude 70 km daleko.

Schéma problému

15. ledna 2009 v 19:29 | Dandelka |  Ehe...?:)

Řetězové dopisy..:)

14. ledna 2009 v 8:19 | Dandelka |  Ehe...?:)
Rozhodla jsem se o nich napsat, resp. si na ně postěžovat:)
Sama jich dostávám, dle mého názoru, dost, ale vím, že jsou lidé, kteří jich dostávají mnohem víc. Abych se přiznala, nechtěla bych mít jejich e-mailovou adresu:)
Je spousta krásných prezentací s obrázkama s přírodou, před Novým rokem mi došel kalendář na rok 2009 s obrázky Anne Geddes - prostě nádhera:) Nebo ty legrační prezentace se zvířátky v různých pózách:)
Kolikrát se u toho zasměju, fakt pobavím, ale co mě rozčílí na konci každého takového e-mailu: Pokud nepošleš tento dopis do pěti vteřin stu lidem stane se to a to.. ale když ho pošleš aspoň deseti lidem budeš deset let šťastná:)
Jen na to myslím a jsem naštvaná, nechápu jak si někdo může dát tolik práce s vyhledáváním těch rkásných obrázků, s tvorbou prezentace a pak to "pose.." takovým dodatkem.. Já bysem za to liskala..:) Žádnej e-mail mi nebude přikazovat, co mám a co nemám dělat:D
Nebo mi teď došel krásnej e-mail o tom, jak si máme všeho vážit, že žádné zítra nemusí být, a proto máme na sebe drahej parfém stříkat i když jsme jen doma - určitě to znáte.
Poslala jsem to dál, protože se mi to líbí, ale vy, kdož jste to dostali, jste si asi všimli, že ty krávoviny, ať to pošlete dál milionu lidem tam nejsou - smazala jsem to:)
A je mi jedno jestli ten dopis koluje rok nebo padesát:) Protože věřte tomu nebo ne, ale některé dopisy kolují dýl, než je znám internet a kotel z nich pochází z nejchudších zemí Afriky, kde neví, co to je počítač, na tož internet:)
A co mi taky zvedne mandle, když je tam napsané: a pošli to deseti tisícům lidí a pošli to taky mě, jeslti mě máš ráda:) Pak takovej dopísek, ať je sebehezčí nepošlu ani za zlatý prase, protože abch pak měla e-mailovou schárnku zaliskanou jedním mejlem, toš kde jsme:) Když si ho přečtu jednou, nemusím si ho číst milionkrát.
A vy, kteří mi něco takovýho pošlete:) Většinou vracím větu: Mám tě ráda:D (pokud je to pravda) a nebo se nedočkáte ničeho, ale ráda vás mám stejně:)
Mimochodem..došel mi e-mail, s tím, že nějaké děťátko trpá vážnou nemocí s divným názvem.. a když ten mejl přepošlu celém světu tak on se uzdraví, protože za každý poslaný e-mail dostane určitou částku.. Tak mi to nedalo a hledala jsem tu prapodivnou nemoc na internetu.. Vážení, žádná taková nemoc neexistuje:) Takže.. zasmějme se, když můžeme, ale nevěřme všemu co vidíme, víte jak se to říká:Inteligentní lidé vědí, že lze věřit jen polovině toho, co slyší. Velice inteligentní vědí které polovině
Jooo a když nemám čas, tak čtu jen ty "vážné" e-maily a teď jsem si četla "srandičkový", co mi došly někdy v lednu loňskýho roku:D Takže některým odpovídám třeba teprve teď:)
Tak já jen tak, kdo mě znáte, ať víte, a vy kdo mě neznáte, tak ať víte taky:)
Holalí mějte se fajn:)

Beatles - Here comes the sun:)

13. ledna 2009 v 18:52 | Dandelka |  Mjůzik
Miluju tudletu písní:)

Here comes the sun, here comes the sun
And I say it's all right

Little darling, it's been a long cold lonely winter
Little darling, it feels like years since it's been here
Here comes the sun, here comes the sun
And I say it's all right

Little darling, the smiles returning to the faces
Little darling, it seems like years since it's been here
Here comes the sun, here comes the sun
And I say it's all right

Sun, sun, sun, here it comes
Sun, sun, sun, here it comes
Sun, sun, sun, here it comes
Sun, sun, sun, here it comes
Sun, sun, sun, here it comes

Little darling, I feel that ice is slowly melting
Little darling, it seems like years since it's been clear
Here comes the sun, here comes the sun
And I say it's all right

Here comes the sun, here comes the sun
It's all right, it's all right

Výlet do hor:)

12. ledna 2009 v 17:31 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Minulý týden mi mamka říkala, že tento víkend propukne na Pustevnách velká sláva. Budou tam opět postaveny ledové a sněhové sochy. Mno a že bychom se tam teda mohli jet podívat, když taťka nepůjde do práce.
Psala jsem hned Lucince, protože vím, že bydlí někde u Rožnova:) A Pustevny jsou u Rožnova. A ona, že bych mohla dojet na celý víkend:) A tak jsem si řekla, proč ne-e:) Máme po zkouškách - můžeme pokecat. Ve škole jsme totiž nikdy nestihly probrat skoro nic:)
A tak jsem se v sobotu ráno nabalila a vypravila:) Byla to cesta jen s jedním přestupem, ale i tak jsem z toho měla bobky:) Snažila jsem se ve vlaku číst, ale jelikož jsem se bála, že usnu, tak jsem si pustila hudbu do uší a sledovala jsem kudy jedu, protože jsem zjistila, že mám mezery ve vzdělání zeměpisném:)
Do Hulína to bylo v pohodě - tudy jezdím do Zlína. Pak jsem si říkala, že do Holca to znám taky, ale překvapením pro mě byly Třebětice mezi polama:) Loukov a Osíčko už bylo známější:) Do Loukova jsme vozili bráchu na taneční soustředko a v Osíčku dělají tu nejlepší pizzu na světě:) Dalším překvapením pro mě byly Rajnochovice:D Vůbec jsem netušila že jsou tady na tu stranu:)
Pak ještě tři zastávky či co a byla jsem ve Valmezu - budovu jsem poznala 100%:) Nevím čím to, ale ta mi v paměti nějak zůstala z dřívějších dob:)
Přeskočila jsem na druhý vlak - ani to nebyla taková hrůza - hrůza to byla v tom, že v prvním do Valmezu se topilo a v druhém ne:) Pět stanic a už jsem byla v Zubří, kde už tak tak dobíhala Lucííi s jejich prckem Anetkou, která u nich taky prázdninovala:)
Ty dva kilometry domů jsme šly skoro hodinu protože prcek všude chtěl dělat stopu, nebo si sedla na sáňky, sotva seděla tak hned bylo "doů", všude se zastavovala, u každé zmrzlé kytky dělala Pčik:)
Ale nakonec jsme došly:) U vrat nás přivítal bezvadnej hafan Charlie (Balů mi to doteď vyčítá, když očuchá gatě a cítí jiného psa, obrátí očka v sloup a jde pryč:D)

Byla jsem donucena pojíst - mega giga velkou porci:) Pak jsme se s Luckou uvelebily do křesel a začala velká debata, která nebrala konce:)
Pak za náma došel ještě prcek, který chtěl rozsvěcovat a zfukovat pořád dokola svíčky:)


Krátce před sedmou jsme se vydali sednout si na "sportisimo" Ono to bylo Sportimo, ale Lucinka tomu říkala krásně Sportisimo podle toho obchodu se sportem:) Cestou jsme potkali nějaký dva klučiny, co nás zvaly do iglů se slovenskou borovičkou:) Nakonec jsme došly do té hospůdky, kde na nás tak tak zbylo místo. Hrála tam živá kapelka, tak jsme si sedly objednali ěnco teplého do bříška na zahřátí a debata mohla pokračovat:)
Kolem desáté jsme se rozhodly, že se vydáme zpět, abychom se aspoń trochu vyspaly, ale ta debata furt ne a ne dobrat se ko konci:) Nakonec jsme usnuly až po půlnoci:)
Vstávaly jsme krátce po sedmé, Lucčin taťka nás hodil do Rožnova na autobus na Pustevny, kde už byly dvě posily..:) Autobusy úplně plné:) Tak jsme kolem deváté dorazily nahoru na Pustevny. Byly tam takové ty krásné barevné baráčky a pár soch:)












U té tanečníce jsme dlouho nevěděly, co je ruka a co noha:) Ale teda povím vám, že jsem čekala trošku víc těch soch:) A v té květině byly živý nafukovací balńky:) Vypadalo to super:)
A tu Babylonskou věž dělaly děti ze ZŠ Slunečnice, kam chodí i postižené děti:)
Autobus nám jel kolem dvanácté, tak jsme prošly Pustevny, vyšly k rozhledně



a pak jsme šly dál k soše Radegast. Byla jsem tam snad naposledy ještě se ZŠ na výletě, ale mámpocit, že tenkrát ta socha byla větší a stála na jiném místě:D

A pořád jsme měly dost času, tak Lucka zavelela, že půjdeme dál ke kapličce:)
Vůbec jsem netušila, jak to může být daleko:) Mno bylo to daleko:D Kor to bylo do kopce z kopce, všude sníh, občas se to zklouzlo, zabořilo:) Najednou začalo víc a víc foukat a už jsme viděly jednu chatečku,

hned za zatáčkou Cyrila s Metodějem a kapličku:)


Tak jsme se tam zvěčnily, aby nám všecí věřily, že jsme tam byly:) Chtěly jsme doplnit energii Snikrskou:) ALe děcáni, ta byla tak zmrzlá, že ani rozpůlit ani ukousnout nešla:) Ale podařilo se:)

Chtěly jsme si dát aji čajka teplého z termosky na doplnění tekutin - zima nebyla - byly jsme navlečené jak huhuláci a hlavně jsme strašně metly:) Ale obava, že se počůráme byla větší:)
Tak jsme za necelou hodinku byly zase zpátky na Pustevnách, tak tak, že jsme chytly v autobuse snad poslední volná místečka:) Jinak teda - jak jsme šly zpátky, tak se proti nám už valily davy a davy lidí:) tady jen malá ukázka zlomku:)

Ještě že tak:) Byly jsme úplně unavené, i Lucince to přestalo kecat - mě už u kapličky:) Jí to drželo ještě kus cesty zpátky, ale v autobuse hotovej bobřík mlčení:)
Do Rožnova pro nás zase přijela její mamka, doma jsme se nadlábly, a pak si ještě povídaly:) Teda hlavně Lucčina mamka, protože nám už se jen zavíraly oči a otvírala pusa:)
Ve čtyři hodinky jsme se hodily do gala, já nasedla na vlak a hurá domů, Lucik k babí a její rodiče s Terezkou na Pustevny:)
Byl to úplně super víkend:) Parádní procházka po čerstvém vzdoušku, konečně jsme si toho s Luckou stihly říct mnohem víc než za tu hodinku týdně nad kafíkem:) Mno prostě naprosto famózní:)

Vďaka moc:)

Jak se mi splnil můj velký sen:)

5. ledna 2009 v 19:50 | Dandelka |  All about me
Pamatuju si, když jsem byla na základce a naše učitelka z češtiny nám říkala, že budou nějaké slavnosti Kroměříže a zámek bude přístupný všem grátis. Samozřejmě jsme vyrazily.. Ono to tak docela pravda nebyla, ale ta učitelka tam byla průvodkyní, a tak nás vzala zadarmiko. Šly jsme s ní ten den dvakrát. V mých očích byla naprostou frajerkou, že si to dovede všechno zapamatovat. Pamatuju si jako by to bylo dneska, když jsme na druhé okruhu přišli do Malé jídelny a ona neřekla ten obraz - respektive dva portréty, které se na vás dívají kdykoliv, ať se postavíte na jakékoliv místo v sále. byla jsem strašně důležitá, když jsem ji to připomněla - musela mě nenávidět:D

Potom na zámku prováděla moje sestřenka. To ještě žila babička, tak nás tam - malé špunty - vzala, a Gabek nas provedla po celém zámku. Dokonce jsme se směli i vyfotit - až po nějaké době jsme zjistili, že v tom foťáku tenkrát nebyl film:D
I Gabka v mých očích byla kočka, že to všechno umí:)

Předloni jsem šla na zámek v dubnu, že to zkusím:D Jednak tedy bylo pozdě - v dubnu a jednak jsem nenašla ani odvahu otevřít ty velký vrata:)

Nooo, a letos, resp. teď už loni mi Gabek napsal, že mi to domluvil :-O Mno, tak do kalhot mi málem hrklo už u toho počítače. Napřed jsem přemýšlela, že to tam půjdu odříct. Pak říkám: "byl to sen, zkusím to"

Šla jsem se tam domluvit. To bylo hrozné. Všechno bylo tak velké a já tak malá. Ztrácela jsem se už na nádvoří. Nevěděla jsem kde je vstup a kde východ, kde je nějaká Salla Terrena a co to je. Dostala jsem velkou bichli, kterou jsem sotva unesla a šla jsem na ekonomický úsek, kde mi ta paní, div ne nutila, oběd za jedenáct korun:) Předem mi bylo oznámeno, že obědy nic moc, a tak já, nimra co nesní jen tak něco, jsem s díky odmítla.. Mno to bylo peklo - nevděčná děvčica jsem byla v očích té paní:) Ale nakonec mě paní Tomečková z jejich spárů vysvobodila:) Ujs to byla úleva, od té doby byla mým světýlkem pomoci:)

Při prvním náslechu jsem myslela, že uteču.. Zdálo se toho čím dál víc. Připadalo mi to, že od doby učitelky nebo Gabky se historie nějak rozmohla, že bylo víc válek a víc biskupů a víc obrazů a víc malířů a víc úplně všeho. Proklínala jsem každýho frajera, co chtěl malovat a ještě víc ty, co jen "přemalovávali". Proklínala jsem každého biskupa, pro všechno, co kdy udělal a proklínala jsem povýšení biskupství na arcibiskupství. Jeden dědula byl biskup druhý arcibiskup, čert aby se v nich vyznal..

Potom jsem šla na druhý náslech - další karambol.. paní Lehkoživová valila jak drak a věděla toho až příliš:) To už jsem měla pomalu nastupovat a najednou mi přišlo, že neumím vůbec nic:) Nebylo ale cesty uníku..

A tak přišel 1. červenec já s dušičkou menší než nejmenší smítko prachu, jsem otevřela ty velký dvééééře a napochodovala dovnitř. To byl můj první odvážný čin toho dne:D Vyfásla jsem klůče s číslem sedm, který jsem už nedala z ruky a šla se učit rozsvítit a podobně:) Naštěstí jsem v tom nebyla sama. Nastupovala tam ještě jedna nová holka - Janča:) Ty dvě další mladý kočky mě tenkrát pěkně sejřily.. už to uměly, měly cvik a hlavně neměly tak rozklepaný kolena jak já.

Do první skupinky jsem si přála tak pět lidí. Když už se mám ztrapnit, ať jich není aspoň milion. Dostala jsem jich myslím 19. Děcka to byl poser:D To si neumíte představit. Tak vyklepaná jsem fakt ještě nikdy nebyla:) Odtrhla jsem jim vstupenky - v první místnosti jsem jim snad ani nerozsvítila, přiznala jsem se, že jdu první prohlídku a ti dacani na to nebrali ohled:) Furt koukali, co ze mě tedy vypadne:) Ještě, že je v Loveckým sále ten kulec, za kterým nebylo vidět, jak se mi klepou kolena. Ale na sto prdo to šlo poznat v mým hlase, který se mi klepal jak klepač.

Samozřejmě, že v každém sále jsem toho půlku zapomněla. Od čtvrtého sálu se mi přestaly konečně klepat kolena a tak jsme to s tou skupinkou doklepali nějak až do konce. Přišla jsem asi po 70 minutách - místo 90, ale místo pořádnýho sprda mě dole čekalo uklidnění, že se to postupně natáhne, a že je to úplně v pohodě:) Ufff:)

Jen o tom píšu a úplně mí lítají orgány v břiše nervozitou:D

Na druhou prohlídku jsem dostala skupinku důchodců a ti byli rádi, že na to ještě vidí a že něco slyší, tak s těma to bylo naprosto žůžo:)

Paní Tomečková, i holky, které tam byly už dýl měly pravdu.. Postupně se to natahovalo, pak jsem měla uprostřed prázdnin období, kdy jsem hrkala a hrkala těch 90 minut mi stejně bylo málo:)

Ale hlavní, co jsem chtěla napsat, kvůli čemu ten článek začal vznikat. Jednak abych si i za delší čas vzpomněla jaký to tam bylo, ale hlavně jsem chtěla napsat, že to byla úžasná zkušenost. Naučit se takto mluvit před úplně cizíma lidma. Jo, člověka si prohlíží, jak modelku na molu. Na to mi tam v červnu dala Pavlínka radu: Ať koukaj, já si je taky prohlídnu. A tak když koukali koukala jsem taky:) Fifty fifty:)

Potkala jsem tam kotel zajimavých lidí. Přijela tam 80letá paní původem z ČR, která žila na Floridě. Jezdí sem na prázdniny za dětmi. Celé to prošla, aniž by si musela odpočinout (ne jak někteří 14letí byli unavení a museli si sednou na zem v horším případě na nějakou hisorickou stoličku, abych jim řekla, že se to nesmí a oni to mohli zkusit v dalším sále. Fakt to byla kočka. Úplně bych chtěla její vitalitu v tomvěku. Létat aeroplánem a prochodit 90minut na zámku bez problému.

Potkala jsem tam spoustu cizinců a museli jsme se nějak domluvit, když oni nespíkovali a já nedojčila nebo nefrancouštila:) byla to někdy fakt bžunda:) Ruky nohy všechno co šlo:)
Nejlepší byla jedna Ruska, co to zkusila rusky - nic - tak to zkusila pomaleji - nic - tak to zkusila ještě pomaleji a s rukama - nic - tak mi to začala psát azbukou:D Tak to už byl hotovej konec:D
Ti cizinci jsou fakt někdy rozkošní. Jednou přijel zájezd myslím Němci to byli, a ta paní na mě jestli mluvím německy.. Tak říkám, že ne, že jen anglicky. tak na mě začala mluvit nemecky a kolem ni, vsichni její svěřenci. Hleděli na mě, a já na ně. Tak taky ubírala na tempu, a když už se to nedalo vydržet a začaly všem cukat koutky, konečně se mě ujala nějaká její svěřenkyně s tím, že umí anglicky, tak jsme se domluvili:) Nakonec jsem zjistila, že to byl učitelský sbor, resp. učitelé, kteří učí zeměpis a jsou na poznávacím zájezdě, aby poznali na vlastní oči všechno, o čem učí děti ve školách. To mi přišlo naprosto báječné.

Ale přišel tam taky pán, co tam chodí každý rok, a výklad už zná téměř nazpaměť se svýma "roztomilýma" pubertálníma neteřinkama, které načančané v sukýnkách si v každém sále totálně zmoženy sedly na zem, takže jim šlo vidět až do krku a hleděli na mě, jestli jsem normální jím toho říkat tolik.. U dveří se málem pozabíjely, jen aby skupinku trošku popohnaly. Ve druhém patře zaujaly jinou taktiku - stouply si těsně ke mě a hleděly na mě z "dálky" pěti centimetrů:) Romantika:) Mno ale abych nezapomněla, tek chlap vešel do každého pokoje a než jsem pozhasínala porozsvěcovala otevřela zavřela promotala se někudy aby na mě bylo vidět, tak on jim to tam všechno řekl - půlku z toho špatně.. pak já jsem začala a on to jakože říkal těm holkám, ale místo toho rušl všechny.. Mno a tak jsem jim v jídelně začala říkat, jak si v dalším šále můžou sednout, a tak lidi začali procházet a sedat si v dalším sále a on "velkej můj kamarád" šel vedle mě a říká: To je hrůza ti dnešní lidi. Si tady posedají. Jako já vím, že se tady sedět může, já sem chodím pravidelně tak to znám, ale oni to neznají a sedají si bez dovolení." Tak jsem mu s ledovým klidem odpověděla, že oni jsou tu sice poprvé, ale na rozdíl od jiných poslcouhají a tak slyšeli, že jsem ji v předchozím sále řekla, že si sednou můžou:)

Nejúžasnější byli ale táborníci z Koryčan. Vychovatelky měly strašnou starost, aby to děti vydrželi a nebyli protivné. Prý ať to zkrátím:) Děcka šli jsme to víc než sto minut a ti dacani nechtěli ven:) Byli naprosto famózni. Řekla jsem jim všechno, ale stylem, že to všechno spíš hádaly a tipovali, co se dalo. Řekla jsem jim snad všechny zajímavosti, co jsem do té doby slyšela mezi prohlídkama od ostatních průvodkyň.. Fakt parádní skupinka:)

Skvělý byl taky páreček starší pán a jeho manželka. Poprosila jsem všechny aby si vyplnuli telefony. tak si je všichni vypnuli, došli jsme do prvního sálu a telefon.. tak říkám fajn, ten starý pán ho vylovil vypnul tak v pohodě. Došli jsme do druhého sálu a zase.. Při procházení z druhého do třetího sálu mi ten pán povídá, že to má pokažený, nejde vypnout ani telefon, ani zvuk, ale že to hlídá a vždycky to hned vypne. CHudák.. z té prohlídky myslím moc neměl. Místo toho aby si prohlížel sály, tak furt sledoval mobil, aby ho včas vypnul, jak začně zvonit. Říkala jsem, že je to dobrý, ale mu to bylo chudákovi tak blbý, a tak chodil telefon před sebou těsně na tlačítku anchystaný pořád prst a vždycky když jsme se přesouvali ze sálu do sálu, tak za mnou přišel omluvil se mi a začal mi vykládat nějaký vtip:) Fakt kouzelnej dědeček:)

A pak se mi vybavují ještě někteří:) Když tam přijeli z Havířova postižené děti, a nahoře v Manském sále, kde byli hudebnice, začali tancovat. To bylo fakt moc hezký:)

A jediná skupina, se kterou jsem dobře raplila a ztrácela nervy byli Litevci... Na zákaz focení reagovali jako na povel Co nevyfotíte zaplatíte.. Musela jsem je hlídat ostřížím zrakem a ani tak se mi to nepovedlo:( V každém sále ano ano..nebudeme fotit v druhém než všichni ostatní přešli tak stáli za dveřmi (abych je nevidela) a s bleskem si všechno vyfotili:) Pak už jsem musela stát jak čestná stráž mezi dvěřmi. byl to fakt poděs. nakonec si nahoře natočili holky na kameru a celý zbytek cesty se na to skupinka na kameře dívala a na závěr mi drze řekli, jestli bysme se tam nemohli vrátit, že by je chtěli vidět ještě jednou:) Mno úžasné prostě:)

Mno a pak přišel srpen a natáčení pohádky Peklo s princeznou. My jsme tam byli hlídkovat některé dny, a některé dny, kdy byl ještě zámek otevřený se natáčelo v Podzámce a herci chodili na zámek do maskérny.. takže jsem potkali spoustu známých lidiček.. i my se na ně museli jít podívat a oni jsou to při tom úplně normální lidi:)
Musím tedy zmínit Terezku Voříškovou - ta je strašně malinká, Jirka Mádl není taky žáný velikán, Zlata Adamovská ..to je prostě kus ženské.. a strašně krááásné - své dělaly i ty fialové šaty..ale fakt..opravdu nádherná baba:). Pan Skopeček je maaazec vysoký.. to v žádném filmu není tak vidět, panu Postráneckému chutnalo velice pivečko:) a úplně nejúžasnější byli malí čertíci a hlavně filmovej štáb:) Byla s něma sranda:) Prováděla jsem je po zámku a ten jeden šohaj mi do toho furt kecal.. Přišli jsme do sálu a já říkám: Tak tady toto je Růžový salonek a on říká: ne toto je komnata princezny, ne toto je vlastně jídelna, hele nemáte tu ještě nějakej pokoj tomuto podobnej, já teď fakt nevím:) Ale byl tak roztomilej, že člověk se na něj ani zlobit nemohl:) Nakonec jsem to vzdala a napřed nás provedl on svýma "pohádkovskýma" pokojema se svým výkladem děje a pak jsem to vzala já pozpátku s historickým výkladem:) Byla to fakt legrace.
A taky poslední dny, co se provádělo, ale na zámku už byly úpravy pro pohádku. Jsem došla poprvé do bytu, tam nic co tam mělo být a místo toho plno krámů, co tam být neměly:) A teď jako co těm lidem říct:) Ale pro ně to byla podívaná:) Byli nadšení, že vidí pravé kulisy:)

Zážitkem mi bylo taky natáčení scény s koněm. Měla jsem hlídkovat a místo toho mě postavili tak, abych jim nikde nazacláněla v záběru (asi tam nehrály strašidla), že jsem hlídala tak akorát druhýmu koňovi zadek:)
Ale bylo to zajímavé, dívat se jak dvě hodiny aranžují stůl a nesmět promluvit, protože na nádvoří se točila scéna. A kdybyste viděli tech kablů a skříněk a čudlíků na všem.. Děcka to je mazec to natáčení. To jsem si neuměla ani v nejšílenějším snu představit.
A taky vím jak se všeljak zámek chránil, aby se neponičily parkety a tak, a teď když jsem se dívala na pohádku Princezna ze mlejna II, jak se v závěru Zelený, Chlupáč a Čarodějnice kloužou na zámku po těch parketách, tak jsem říkala: Ti na zámku z nich museli mít obrovskou radost:)

Pak nám ten jeden týpek, co seděl u těch čudlíků pouštěl záběry předešlého dne a vypadá to, že by to mohla být jedna z těch nových krásných pohádek:) Tak snad jo:) Uvidíme za pár dní v kině:)

Když jsme byli s Ráďošem v listopadu na Kozím příběhu, už tam byla ukázka z Pekla a vypadalo to hezky.. Kvičela jsem teda u každýho záběru, kde byl kroměřížský zámek, aby to fakt viděl, takže předpokládám, že na celý film se mnou nikdo jít nebude chtít. Nééé, snad jo, domlouvaly jsme se s hvězdama, že určitě půjdeme:)

Taky se tam přijela na jeden den podívat paní Poledňáková. Hrozně mě potěšila, protože se nad zámkem rozplývala. Všechno se ji moc líbilo, a říkala, že sem přijede taky natáčet:)

Byla tam spousta akcí, o kterých bych se asi vůbec nikdy nedověděla, kdybych na zámku nebyla.. Už třeba i bitva se Švédy:)

A poslední k zámku.. . Byla tady zmínění paní Tomečková - vedoucí průvodců - super ženská. Strašně hodná, usměvavá, milá, člověka se zastane, že má zase chuť do života, férová, jedná s každým na rovinu, nikoho neodsoudí předem, na každém najde něco dobrého.. být takových víc a kor v těch pozicích nad námi, měli bysme se jak prasátka v žitě:)

Mno a potom moje hvězdičky Hanička, Janička a Makula:) Byly jsme tam v červenci, takže nám do toho nevlezlo žádné natáčení, tak jsme se stihly pořádně poznat, pokecat..naprosto parádní holky.. Jsem úplně moc ráda, že jsem je tam poznala. Díky Makule a Hanči jsme měly s Jančou jako začátečnice strašnou podporu, když nebylo dobře.. dokázaly podpořit, když se řeklo já jsem to tam poplantala, tak neřekly, že jsem blbá, ale řekly, že se staly i horší věci.. Fakt.. ty baby žeru:)
Když jsme šly na kafe málem jim ujely autobusy jak jsem se zakecaly. Nasmály jsme se.

A ještě abych nezapomněla Evču s Pájou, naše hudebnice:) Mazec byla Pája, za čembalem vždycky strašně vážná, já když ji slyšela poprvé se zasmát, hleděla jsem na ni jak tele na nový vrata a nevěřila jsem, že to vzešlo z ní:) A tak jsme se nějak poseznamovaly - děsnej třeštiprd:) Holky byly taky - obě dvě naprosto báječné, ale jelikož nejsou z KM tak jen doufám, že se nám ještě někdy nějaký to společný kafčo podaří domluvit:)

Jo a ještě bombonek MaM - Marťa - Maruška - to je jedno - prostě je to jen jedna dívčina, tkerý tam roznášela letáčky na Scénu, tak úúžasná dívčina - na to, co to bylo za otrockou práci, měla pořád úsměv na rtech:)

Byla to brigáda jak lusk:) Občas náročná (na hlasivky), ale zajímavá, nevšení, originální, (každá skupina byla jiná - jedna byla pasivní s druhou jsme se smáli od začátku do konce a šla bych s něma ještě jednou). S prima lidma. Obohacující - spoustu jsem toho poznala, dostala se tam, kde bych se asi jako obyčejný "smrtelník" nedostala, zažila jsem, co bych bez zámku nezažila, poznala jsem ty breberky, který bych jinak taky neznala.. A opravdu, nemůžu si honem vybavit žádnou brigádu (a že jich bylo) - mno možná prodej hraček ve Věžkách:D na kterou bych tak ráda vzpomínala..Jen mě mrzí ten závěr. Neužila jsem si tu poslední prohlídku protože jsem poslední sobotu, co jsem tam byla dostala zimnici, půlku prohlídky jsem jim tam něco cvrdlikala, do toho jsem klepala zubama o sebe, takže mi stejně asi nerozuměli, chtělo se mi úplně brečet, tak tak jsem zvládala otevírat a zavírat dveře, ve čtvrtém sále jsem si už sedala kde se dalo, protože bych to neustála, ale ty lidičky byli naprosto famózni. Pořád se ujišťovali jestli to zvládnu, a říkali ať někoho zavolám ať mě vystřídá.. Nakonec jsem musela od půlky zavolat někoho jinýho, jak jsem se dostala k telefonu. bylo mi to ale hrozně líto, pže to byla vážně super skupinka. Dojela jsem domů s 39 teplotkou. Za dva dny bylo po ní a po nemoci ani náznak.. Tak to mě opravdu zamrzelo:)

Splnil se mi můj velký sen. Díky patří Gabči, která mě k tomu "dokopla" paní Tomečkové, za to jak je zlatá, hvězdičkám a všem super návštěvníkům, kteří mnohdy dokázali být strašně přátelští a díky taky těm prdloňům, díky kterým jsme se měly aspoň o čem bavit, díky i těm, kteří tam přišli jen tak, aby si udělali čárku a měli vstupenku (aspoň vím, že občas člověk dělá něco, co nikoho fakt nezajímá - nechápu lidi, co dělají učitele:D) Prostě díky všem:)

Holalíí:)

Citátky z Domčina profilku:)

5. ledna 2009 v 17:41 | Dandelka |  Citations
Domík má nádherný citátky na profilku, tak vám je sem hezky napíšu:) A sobě taky:) Doporučuju přečíst šecky.. Jeden lepší než druhý:) Dík Domi:)

*Jednoho dne pro mě budeš plakat, jako já plakala pro Tebe. Jednoho dne Ti budu scházet, jako jsi Ty scházel mně. Jednoho dne mě budeš potřebovat, jako já potřebovala Tebe. Jednoho dne mě budeš milovat, ale já Tebe ne.

*Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle Vás cítili.*

*Chcete-li být šťastny s mužem, musíte mít pro něho spoustu pochopení a trošku lásky, chcete-li být šťastni s ženou, musíte ji zahrnout spoustou lásky a vůbec se nesnažit o pochopení.*

*Smyslem života není zůstat ve skrytu, smyslem života je být milován i nenáviděn. *

*V lásce vyhrává ten, kdo má rád míň.*

*Ti, co ví, nemluví. Ti, co mluví, nevědí.*

*Rozhodla jsem se, že budu žít věčně, a umřu jenom kdyby mi to nevyšlo.*

*Je třeba dvou let, než se naučíme mluvit. A padesáti, než se naučíme mlčet.*

*Věrnost v lásce je vzácná vlastnost. Někteří muži jsou dokonce věrni najednou více ženám.**Až potkáš věrného muže, požádej ho o autogram.*

*Životní moudrostí je, když se v každém období života dopouštíme jen takových omylů, které jsou v souladu s věkem.*

*Čím má člověk více, než potřebuje, tím je ustaranější.*

*Inteligentní lidé vědí, že lze věřit jen polovině toho, co slyší. Velice inteligentní vědí které polovině.*

*Pracujte tak jako byste na všechno měli jen jeden den času.*

*Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.*

*Nedostatek času neexistuje. Všichni máme dost času, abychom mohli udělat všechno, co opravdu udělat chceme.*

*Děti neznají ani minulost, ani budoucnost a - co nám dospělým se stává zřídka - užívají přítomnost.*

*Dětství je období lidského života uprostřed mezi idiotstvím nemluvněte a pošetilostí mládí.*

*Je možno milovat a nebýt při tom šťasten, je možno být šťasten a nemilovat, ale milovat a být přitom šťasten, to by byl zázrak.*

*Miluj, jako by Tě nikdo nikdy nezranil ! Pracuj, jako bys nepotřeboval peníze ! Tancuj, jako by se nikdo nedíval ! Zpívej, jako by Tě nikdo neposlouchal ! Žij, jako bys žil v ráji ! *

*Nepřestala jsem Tě milovat, jen jsem se naučila bez Tebe žít... Nebylo to snadné, ale bylo to lepší, než zapomenout...*

*Největším a nejtěžším důkazem lásky je nechat toho druhého jít svou vlastní cestou.*

*Člověk si nikdy nemá ubližovat, protože se vždycky najde někdo, kdo to udělá za něj.*

*Milujte tak, abyste se nezamilovali, chcete-li být šťastni.*

*Kouzlo první lásky je v tom, že nevěříme, že jednou skonč

*Život je jako příklad z matematiky - počítáš, počítáš, ale na konci zjistíš, že jsi udělal chybu. Chceš se vrátit, ale nemůžeš... Zvoní.*

*Víš co je smutek?... Čekání v prázdném pokoji na někoho, o kom víš, že už se nevrátí.*

*Lépe než nenávidět a mstít se, je zapomenout a milovat znovu.*

Děti se psem

3. ledna 2009 v 14:46 | Dandelka |  Malování na sklo

Silvestrovskej vejlet:)

1. ledna 2009 v 16:20 | Dandelka |  Photos and pictures
s rybááářem

jak by řekla sestra - ovani

zvířata a my

Koza já a Balátko

Na břehu zamrzlého rybníka - Balušátko se vzpírá, sbírá odvahu

Balů neví kde má kterou nohu.. každá jede na jinou stranu:D