Květen 2007

Maturita:)

21. května 2007 v 11:49 | Dandelka |  Vzkazy
Jelikož dnešním dnem někomu začíná teprve svatý týden, ale někoho už čeká ta pravá zkouška dospělosti, ráda bych vám všem popřála hodně štěstí při táhnutí otázek a ať vám každých těch 15 mnut uteče co nejrychleji:) Hlavně ať vám to kecá, profesoři jsou hodní a mírní a opatrně potom s těma procentama v krvi, ať se vám něco nestane:) Nezapomeňte, že i čerstvého maturanta může srazit auto, když pod něj spadnete:)
Nejsem si přesně jistá jak je to se zkouškama na učňácích, ale jsou i tady lidičky, který znám, a i přesto, že oni mají ještě trošku víc času, i jim už chci přát to samé, co maturantům.. Hodně štěstí:)

Pochod Smrti - start a první etapa:)

15. května 2007 v 11:59 | Dandelka |  News
Minulý čtvrtek byl na naší škole naplánován pochod, na jehož konci jsme měli obdržet zápočty z tělocviků. Na rovinu říkám, že pochod byl udělán tak, jako bychom do těláku celej ten semestr nechodili, a toto dostali za trest...
Ráno krátce po sedmé jsme s Káťou usedly ke stolečku na U2, abychom se kochaly začínajícím deštěm. V tom přilítla Gabča s nadšeným výrazem v tváří a volala: "Prší.." naše radost rostla, ale krom ní rostla i obava, že se svět, přinejmenším ten univerzitní, zbláznil a pošlapeme i v dešti. Já z toho pochodu měla bobky od tý doby, co jsem si přečetla, že celá trasa má 19,86 km. Uklidnil mě ňákej druhák ve středu, když na chodbě říka, že vždycky jenom straší a nakonec se jde deset kiláků a za tři hodky jste doma.
Kolem 3/4 na osm jsme se teda šly podívat na parkoviště, co se bude dít. Jaká nevýslovná radost mě přepadla (pozn. Amálky - myšleno ironicky) když jsem viděla pochodují davy lidí směrem na kopec. Má dušička, už tak dost malá, se začala ještě zmenšovat, a když mi holky podaly papír se 6 chlívkama na razítka na stanovištích a popisem první etapy, málem na mne šly mdloby. Na nic jsem nečekala a pádila za nějakou skupinkou, protože můj orientační smysl - veškerý žádný - mno spíš žádný než veškerý, by mě mohl zklamat. Naštěstí nade mnou alespoň na chvíli zasvitlo sluníčko v podobě Gábinky, která se nade mnou slitovala a posečkala na mě:) Ve dvou se to šlapalo přee jenom krapet líp.
Naivně jsem si myslela, že gympl a policie stojí na nejvyšším kopci - alespoň na tuto stranu - ve Zlíně. Opak je pravdou. Ten kopec - byl nekonečnej.. Abych se vám přiznala, mám strach z toho, zda tu školu dokončím. Jelikož.. Já a naši kantoři - máme zcela jiné pohledy na svět. Pod pojmem ZPEVNĚNÁ CESTA se ukrývala polorozbořená, spíše bahnitá než zpevněná cesta. Kolem nás lítali pesani, ja s Gabčou na pokraji smrti. Nechápačka.. Proč si musí brát vlčáky a toť ty koně? Proč si nemůžou vzít čivavu?? Mno samozřejmě obojek, vodítko či nedejbože náhubek - to fakt lidé nevedli... Zahrály jsme si na getlewoman a všechny pejsany a jejich páničky nechaly projít daleko před nás.. I tak se na nás zašklebilo štěstí na pátem stanovišti, kdy jsme se s něma opět střetly.:(
První etapu vám neopíšu, ale stálo tam prej něco v tom smyslu, že trasu zvládly i postižné děti a nejrychlejší člověk ji proběhl za 2 hodiny 18 minut (mno tak to musel bejt při nejmenším superman za mlada..) A tak si tak jdeme do kopce, jdeme do kopce, jdeme do kopce.. já asi po kilometru čvachtám jako blázen, protože jsem měla na patách v botě ďůry - fakt jsem nečekala, že když už týden leje jak z konve - nás pustí do lesa.. Mno.. Teď už vím, že musím na naší skole čekat i nečekané a nepředvidatelné. Toš nebyly bysme to my, kdybychom si s Gabčou nestěžovaly, že? Ale pořád to jde. Sem tam zaklejeme, ale spíš kecáme o ničem.. Asi po hodině urputné cesty se dostáváme k prvnímu stanovišti, dle nás netrpělivě očekává první hlídka třech holek. Jsou v pohodě.. Sedí v dřevěném přístřešku, neprší na ně. Padá otázka, jakto udělaly, že nemusí pochodovat.. Odpověď: Poroď dítě jako ja:D Lol:) Mno budiž:)

Pochod proti lidskosti

12. května 2007 v 15:09 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
... aneb Pochod Smrti...
Tak ten jsem absolovala minulý čtvrtek..:) Nemám čásek napsat sama..tak jen kopirujuu...
Pro všechny nadšence turistiky, ranního vstávání, bahenních koupelí, klíšťat a nekonečných nekončících túr aneb kdo z vás tam byl? :D
I. "Jak již bývá u nás na Univerzitě zvykem, jsou květnové dny nejen ve znamení zápočtů zkoušek a jiných nepopulárních povinností, ale i ve znamení rozkvetlých třešní, schůzek pod nimi a procházkami probouzející se jarní přírodou.."

Krásný jarní úvodník, že? Ovšem pro každoroční pochod studentů univerzity, kteří si bláhově nebo z nutnosti zapsali nějakou sportovní aktivitu a pochod je nejzábavnější částí potřebnou k zápočtu plus odchozené účasti za celý semestr!

Úvodní instrukce pokračují přáním milé procházky v přírodě, bez značení, takže bez šance návratu pokud ztratíte hlavní dav. A tuto trasu dokonce absolvovala i speciální základní škola a zvládla ji prý jak traťově tak fyzicky bez problémů!
Tak jsme se studentíci krásně hned zrána prošli v dešti, "students in the rain"! :D

II. "etapa lesní - ..zpevněná cesta.. - ..křižovatka lesních cest.. - ..odbočit do kaňonu.. - ..krmelec.. -..okraj lesa.."

Instrukce byly opravdu podrobné, zmiňuji tu jen některé, byli jsme upozorněni na AUTA, na ZPEVNĚNOU CESTU, že nemáme odbočovat a tak :)

Lesní etapa to vážně byla a dlouhá a mokrá a bahnitá, zpevněná cesta byla asi jen asfaltová bo co se kdy zpevnilo, rozpevnil náš ranní kamarád déšť! :) Křižovatek spousta a těch prošlapaných taky, kaňon se asi schoval v mlze a dešti a nebo v bahně, krmelec byl na každém rohu i ty dávno zapomenuté a stoupání vzhůru společně s okrajem lesa znamenalo nechutně dlouhý kopec v blátě a pak přechod na mokrou trávu, což by lesem trvalo třetinu času A tam už nás vítali slečny za mřížemi :)

III. "etapa Lhotská"
Sámoška a kostel!

IV. "etapa pravdy.. - ..obec Šarovy.. - ..nejvyježděnější cesta do kopce.. - ..cesta mírně klesá.. - ..mírně stoupáme.. - ..křižovatka lesních cest trojúhelníkového tvaru.. - .."

Nejvyježděnější cesta do kopce znamenalo asi dvojnásobek cesty od Prioru ke svahu, stejný úhel, místy prudší v dost kluzkém terénu! Mírné klesání nikdo nezaznamenal, mírné stoupání bylo většinu cesty, jen se z mírně často stávalo prudce, a trojúhelníková křižovatka tam opravdu byla..pod tím ostatním nánosem..

V. "etapa vycházková - ..Dále po asfaltce po hřebenu pozpevněné lesní cestě nikde neodbočujeme (krásná procházka lesem, v závěru i krásné výhledy - užívejte si to - pokud ještě můžete).."

Asi po pěti hodinách chůze by procházka bodla?.. Nebodla! Užívat si to? Můžeme? Nemůžeme! Necítíte nohy i když máte speciální sportovní obuv, která kdysi bývala černá a ty džíny džínové, ale teď jsou hnědé a pocákané, triko propocené, po dešti a v zimě ideální kamarád pro chřipku! Ale pilujete motoriku, pravá, levá a pravá, levá.. víc váš mozek nestíhá..
VI. "etapa vyhlídková - po asfaltové cestě pořád z kopce dolů (pokud máte mlhu před očima vnímejte krásné rozhledy, pokud máte zamlženo pozor nezakopněte) až mezi domy - stopka, zrcadlo - vlevo po 78,5 m odbočit před zastávkou na most přes potok směr fotbalové hřiště.."

Podle poznámek se asi očekávalo, že v téhle fázi budeme více než unavení a byla očekávána i nevolnost a potíže s "mlhou"! Jedna slečna to asi vzala doslova.. musela ji odvézt jedna z kontrol..

Konec? Ani náhodou! Ještě závěrečné 2 km okolo krematoria, po celou cestu do kopce.. Pokud jste nestihli bus, tak vás čekal ještě 1,5 km ladně k budově U2!

Citované pasáže jsem si půjčila z instrukcí, které všichni zúčastnění dostali!

Všichni jsme si vyzkoušeli, jak se mají vojáci a taky lesní zvěř, jak se umíte tvářit po více než asi 20 km (více více), kreativitu nadávek, co způsobuje fyzická únava a jak jsme všichni měkký! A taky že máme všichni velmi špatný odhad, když už jste si mysleli, že už prostě musí být konec, tak jste byli ani ne v půlce.

No, nepodařilo se mi zjistit délku trasy, ale už mi to moc nemyslí a taky vidím tu mlhu.. wopji wt úfkpzhp.. (pozn. red.: autorka nedokončila článek - asi tušíme proč..)
Můj názor bude snad po zkouškovým (až to strávím a budu si jistá, že ze mě vyprchala všechna zlost) a TADY si můžete prohlédnout naše nadšené výrazy, to krásné počasí a tu ZPEVNĚNOU CESTU

Benelux...4

6. května 2007 v 19:52 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
DEN ČTVRTÝ - POSLEDNÍ - ÚTERÝ

A bylo tu úterý.. Den poslední.. V 7:30 jsme odjížděli z formule v okrajové části Burselu (to jsem vám zapomněla napsat, že včera - jako v pondělí:) - jsem přejeli už do Belgie:) A tak jsme se v půl osmé nalodili do autobusu a vzhůru do další metropole, kde byla devítíhodinová zastávka. Strach jsme z toho měli všichni, protože jsme se báli únavy, jelikož ta po devíti hodinách v Amsterodamu, byla šílená,.. ale zvládli jsme to nakonec. Paní průvodkyně nás potahala po Bruselu (přiznávám rozhodně hezčejší město než Amsterodam).. Viděli jsme několi muzeí ( z venku nám to stačilo:D) několik katedrál, chrámů a kostelů ( myslím, že na pár let dopředu mám dost:D ), budovy Parlamenu a sídla EU, spoustu bank a různých parků a dokonce - jelikož jsme členy EU, tak i naši vlajku:)
Byli jsme se podívat na čůrajícího chlapečka - snad nejznámnější symbol Bruselu. Jelikož byl státní svátek byl slavnostně oblečen a čůral přes kalhoty (to mě fascinuje:D) -- Když odbočím..ani jsem vám neřekla, že v pondlěí se v Nizozemí slavil Svátek Královny - velká sláva, kdy královna slaví své narozeniny.. specialita je - že má narozeniny v lednu, ale jelikož je v lednu zima a nikomu by se nechtělo slavit, slaví je v den narozenin své matky..:), tudíž jsme jeli ze svátku do svátku:D to je tak pro upřesnění:D ---- mno a jsme zpátky u čůrajícího chlapečka. Potom si většina lidí sáhla na ležící zlatou slečnu na zdi (jako sochu:D). Na tu si sahají lidé, kterým se v Belgii líbí a chtějí se sem vrátit.. Ja si na ní sáhla před třemi lety a ejhle..vyšlo to.. vrátila jsem se tam:) Potom jsme dostali rozchod, tak jsme se vydali do výrobny čokolády.. (mno.. aji jsme kůštěk ochutnat dostali, ale celkově - za ty 3 eura to nestálo.. nic tam dle mého nebylo:( ) a potom jsme se snažili najít čůrající panenku. Jo..je to těžké, když nevíte jak se to řekne a všichni vám cestu k ní vysvětlujíc francouzsky:) Největší otřes byl, když nás pán poslal do leva.. my šli do leva.. a pár metrů jsme se ptali opět a pán druhýnás poslal doprava (zpět).. V dalším obchodě nás poslali zase zpět. V dalším mi to paní vysvětlovala s franzouským přízvukem, tak jsem ji absolutně nerozuměla..:( Až s pánem v obchodě s cukrovinkami to vyšlo.. Nechápal, co jsem po něm chtěla, tak jsem naznačila panáčka jak čůrá, ale řekla jsem, že chci holčičku (neumím si představit, jak by reagoval, kdybych mu ukazovala čůrající panenku:D.. když pochopil, ukázal mi na čokoládovou panenku, jestli to pochopil správně a franzouzsky mi vysvětlil cestu. Když viděl můj jistě vyděšený výraz, jelikož jsme nepochopila ani zlba.. řekl.. First streeet right, left right.. Asi to měl naučený. Ale světe div se - my jsme to našli:) Byla jsem na sebe tuuuze pyšná:) Panenka se mi rozhodně líbí teda víc než panáček - škoda, že není tak proslavená..
Potkali jsme cestou pár živých soch - byla legrace dívat se na spolucestující, kteří o nich nevěděli a tak se vždycky lekli:D. Jelikož nám zbývalo ještě hodně času, dostali jsme se až k nějakému významnému oblouku a do muzea autíček. Byla tam auta snad z roku raz dva - co mě teda vyvedlo z míry - nebyla tam žádná červená...:( Ale jinak jako podívaná hezká:)
A tak jsme přežili i tuto devítíhodinovou zastávku a mohli jet dál. Přesně v 18:00 jsme vyrazili směr Lucembursko, kde jsme měli náš výlet zakončit. Dojeli jsme tam ve 22:00 udělali úplně mazec rychlou prohlídku města po tmě ( povídala jsem, že kdybychom takovým tempem začali v pátek - tak celej zájezd jsme měli v sobotu hotovej:) ) Prohlídka trvala 3/4 hodiny a líbila se mi ze všeho nejvíc. Nevím zda to bylo rychlostí, nebo tím večerem, nebo možná tím, že tam měli Subway - sice jsem si tam nic nedala - ale vzpomněla jsem i na ty jejich skvělý sendviče a hned mi bylo líp:) a v jedenáct hodn jsme se vypravili směr ČR.
Páni řidiči nás už měli asi polné kecky, tak jeli jak draci a ráno v sedm hodin jsme už byli v ČR: Neumíte si představit, jak mi v Rozvadově (teda..snad to bylo ono..) poskočilo srdíčko.. MOJE ČESKÁ REPUBLIKA.. KONEČNĚ DOMA... Miluju naši zem.. miluju ty lidi tady.. a žádné zahraničí se tomu nikdy nevyrovná.. Doufám, že mám cestování po zahraničí zae na chvilu dost a budu jenom tady:))
Kolem dvanácté jsme dorazili domů, tak jsem si dala pořádnou koupel - která mi úpa strašně moc chyběla, zalezla na dvůr za pejskem a bylo mi blaze. Když večer ještě dojel miláček - ten den neměl chybu..
Momentálně jsem šťastná jako blecha, protože jsem doma, jsem s lásinkou a nebýt toho zkouškovýho, tak mi snad nic nechybí:))

Benelux...3

6. května 2007 v 17:49 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
DEN TŘETÍ - PONDĚLÍ
Konečně se to přehouplo přes půlku a já začala trochu ožívat..:) Tentokrát jsme měli snídani hned v sedm hodin, protože jsme toho měli moc na cestování, a tak se vyjíždělo hned v osm hodin. Jeli jsme do Madurodamu, stále v Nizozemí, kde je muzeum miniatur. Máte tam prostě celý Nizozemí v pměru 1: 25. Celkem hezký. Ale mnoem víc mě nadchla zoo z ledu. Bylo tam mínus osm stupňu a byly tam udělaný zvířátka a bludiště z ledu.. Faktu hezučký:)
Potom jsme se přesunuli do dalšího městečka na pobřeží, ke to vypadalo architekturou jako bysme dojeli spíš do Arábie nebo Turecka nebo tak někam. Šli jsme se podívat do muzea podmořských živočichů. Byl tam Nemo a byly tam taky mořští konící. Ti malincí vypadali jak hovínka akvarijních rybek:) Mazec malinký:) A věděli jste, že se nesmí fotit s bleskem, jinak můžou umřít??
A taky tam byly nakresleny takový ty chlupatý bílý potvůrky z pólů, jak je pořád vraždí:( Nechápu jak takový nevinný sladký obličejíčky může někdo zabít:( Fňuk.. Jo a plavaly tam želvy.. Úplně obrovský. Šlo se takovým tunelem - kolem vás za sklem voda a nad váma želvy..:) Hezunký:) Potom jsme se podívali ještě po tom městečku - strašně tam foukalo, ale na pláži bylo strašně moc mušliček a nádherně prohřátý písek:) Pak jsme šli po takovým strašně dlouhým mostě do moře, kde šíleně fučelo a na konci byla velká věž, ze které se skákal bungee-jumping.. V takovým větru bych se teda bála..:( Sebevrazi..:( Bych se teda bála aji normálně, ale teď bych se bála, že to se mnou mlaskne o ten jeřáb..:(
Mno a večer se jelo na ubytování na F1.. Už to nebyl holt ale takovej komfort:D

Benelux... 2

6. května 2007 v 17:19 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
DEN DRUHÝ - NEDĚLE
Ránko od osmi hodin se servírovala snídaně - mňamka - měli jsme ji formou bufetu a bylo tam snad úplně všechno:)
V devět hodin jsme se vydali na dvouhodinovou cestu autobusem do největší květinové zahrady Nizozemí - Keukenhofu. Jak jsem se dozvěděla - má asi 2 ha (tím si nejsem uplně jistá..ale je prostě veliká:D) je otevřená dva měsíce ročně (duben + květen) a za tu dobu ji navštíví 800 000 lidí. Sazenice jsou do země kladeny ve třech vrstvách, aby tam stále něco kvetlo. Prej se o tu zahradu stará jen 24 zahradníků:D jako.. Já nevím moc co k tomu napsat, protože mě osobně to nějak nenadchlo.. Bylo tam prostě neuvěřitelný mnoství květin a to mě nějak nebere, takže.. nevím.. Tři hodiny jsme si tam pochodili a o půl třetí odjížděli dál.
Prohlédli jsme si nějaké mšstečko na pobřeží. Bylo moc krásné, takové malinké - akorát tam fučelo a to Severní moře bylo mazec špinavý:( Stáli tam na pobřeží krásné domečky, dole vždycky nějaký obchod nebo restaurace a nahoře se bydlelo.. Za hodinku jsme opět nasedli do autobusku a jeli do domácké výrobny sýrů, kde nás uvítal strašně milej pán ve dřevácích a extrémně velikých kalhotech a zasvětil nás do tajů pravého holandského sýru.. Dostali jsme ochutnat, pokoupili jsme dobroty domů a posunuli se o pár kilometrů dál na další domací výrobnu, tentokrát sýrů a dřeváků. Opět jsme narazili na milé lidi. Ten klučík, co nám ukazoval, jak se vyrábí dřeváky byl mimořádně vtipný. Uvítal nás českým pozdravem AHOJ a že nic jinýho neumí. Když jsme se optali, jeslti ví, jak se řekne pivo.. tak přikývl a ještě k tomu dodal dovětek DOBRÝ:))) A pak že nic víc neumí:)) Pak pokaždé když chtěl říct dobrý, ok, fajn nebo něco podobnýho, tak to řekl česky:) Pověděl, že než se naučil dělat dřeváky- použil dřevo ze čtyř stromů:D Jako ochranu na svého nejlepšího přítele prý použával dřevák (špičkou dolů), ale to prý nesměly být ve skupince hezké holky, protože jinak se prej bačkůrka otáčí:D. a celkově to byl strašně milej klučina:) Pověděl nám, že v nedalekém městečku ( já si ty názvy fakt nepamatuju) mají - či měli - takovou tradici. Kluk když si chtěl vzít nějakou slečnu, musel ji na svatbu vyrobit dřeváky, což jim z pravidla trvalo tak ty tři týdny a mezi tím si většinou svatbu kluci rozmysleli:D Chudiny holky:D A taky nám řekl, že v Nizozemí je jen 25 nebo 26 lidí, co umí dělat dřeváky.. A musím uznat - asi to teda zrovna nic lehkýho vážně není.
A to byl konec dnešního dne a vydali jsme se zpátky na luxusní ubytování, kde nás čekala poslední noc..a poslední výtečná snídaně

Benelux... 1

6. května 2007 v 17:06 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
DEN PRVNÍ - SOBOTA
Na minulý pátek, tuším 27. 4. 2007 byl plánovaný odjezd s cestovní kanceláří Tina na zájezd směr Benelux (pro neználky - Belgie, Nizozemí, Lucembursko:D). Ve tři hodiny jsem se usadila s plyšovou krávou, kterou jsem dostala od Kariho a Lentilky než jsem odjela do Anglie a od té doby putuje všude se mnou, na zadní pětku a mohlo se jet. A že jsem se těšila:( Pět dní bez Kariho, tak to jsem si neuměla ani ve snu představit. Na uši jsem nasadila ňákou tu mjůzik, zavřela oči a v tu chvílu už mi bylo všechno fuk.
Kolem deváté jsme dojeli na česko-německou hranici a už jsem byla zase v cizině :-P Bléé.. od jisté doby cizinu a především veškerý cizince nemám zrovna v lásce.. Tak jsem si lehla a mínila celou noc prospat, ať aspoň něco rychle uteče. A taky se podařilo. Vzbudila jsem se v sedm hodin, když jsme dojížděli do Nizozemí (nikoli Holandska - jak jsme ve většině zvyklí říkat) do Naardenu. Tam se mi líbilo. malinké městečko, brzo ráno, tak tam nikdo nikde nebyl. Prošli jsme si ho - krásné malinké uličky, všude peugoty, podívali jsme se ke kostelu, na sochu J. A. Komenského (ani jedno ptačí hovno na hlavě neměl narozdíl od té naší sochy), na tu kapli, kde je pohřbený, na jeho muzeum, prošli se podél řeky a už tu byla osmá hodina, kdy se odjíždělo dál - směr Amsterodam - hlavní město Nederlandu:) Na rovinu musím říct, že špinavější a škaredší město jsem dosud nenavštívila - snad jen Hartlepool:D. Kolem půl desátě jsme s nějakým Polákem jako průvodcem zkoušeli propadnout tajům diamantů v místní brusírně. Mě se to moc nepovedlo. Jednak jsem šoumenovi absolutně nic nerozuměla (snad jen to, že bude mluvit pomalu - avšak jak to dořekl, začal valit, a já začala valit oči.. a to byl konec..:) ). Jelikož jsem mu nerozuměla ani číslovky můžu vám jen říct, že je to asi všechno hrozně drahý, protože ostatní valili oči.. (a já co viděla potom v obchodě ty číslovky napsaný.. jsem pusu užasem otevřela taky:D) Mno - ještě že diamanty nosit nemusím.. :) Skákali jsme si na wecéčko, protože s těma byly sámo největší problémy (takže japonci, kteří tvořili 3/4 personálu brusírny úžasem koukali, protože jediné co nás zajímalo, bylo dostat se na wécé - a kor když bylo zadarmo..:D) Už mě fakt nebavilo čůrat za půl eura..:D A pak jsem se vydali na prohlídku města Amsterodam.. Potkali jsme spoustu Čechů, viděli spoustu baráků, památek, projeli se lodičkou v nehorázně hnusné a špinavé vodě, zkritizovali jsme s tátou Nizozemce, protože jejich móda je opravdu - řekněme zvláštní - jako chlapy chodili v plavkových kraťáskách, kt omu uplé tílko a na hlavě masku batmana..:D mno zvyklá na to fakt nejsem:D - a vydali se do hříšného Amsterodamu.. Hned v první uličce nás do nosu uhodil silný zápach (nebo vůně) marihuany (ne - nedovezla jsem, jestli se mě na to chcete zeptat:D), podívali se na slečny za výlohou červených podniků, našli kolotoče s kolotočářkou, která měl parádně zářivý červený vlásky a někteří se odebrali dolů do muzeí a my šli ještě zkouknout baráček jakési slavné Aničky ( nemůžu si vzpomenout na příjmení) a do parku kde bydlely, jak já tomu říkám - hříšné jeptišky a taky se uchození vrátili dolů k autobusu. Ten musel mít svou devítíhodinovou pauzu, tak jsem si vyčerpáním sedla na patník (protože něco jako lavička - či lavička ve stínu - nedej bože prázdná lavička ve stínu - to tam neexistovalo) a užívala si svou únavu:( V tom za mnou došel nějakej týpan a prej jaký je to v tom muzeu. Když jsem mu řekla že je tam 260 místností (což jsem se dozvěděla od naší průvodkyně) došel ke stejnému názoru jako já, že to fakt nemá cenu se nudit v tolika místnostech, tak jsme pokecali a pak už aspoń otevřeli autobus, tak jsem se přesunula na svou milovanou pětku za krávou a než jsme vyjeli, tak si aspoň hodinku zdřímla:) A kolem šesté jsme se vydali směr nocleh - musím uznat, že takový komfort jako vlastní kupelna na pokoji jsem nečekala a tak měkunké postýlky taky ne..:) Paráááááda:)
Co mne v A. zaujalo:
- lidé tam jezdí strašně moc na kolách - ale ne horská - stará kola:D
- doprava = chaos
- na ulicích jsou WC pro muže - na ženy se zapomíná
- lidé tu chodí divně oblečení
- nejmenší dům v Amsterodamu je 3,4 x 5 metrů velký:D
- na parkovišti kol je zaparkováno na 8000 kol
- do místních kanalů se vypouští asi uplne všechno = > nechutné