Listopad 2005

"My" Kubiczech

30. listopadu 2005 v 22:51 | Dandelka |  All about my friends
Proč zrovna dneska?? Protože jsem právě dneska "svýho" Kubíka viděla po dlouhých 4 měsících, na který mě opustil, když odjel hledat své štěstí do Anglie.
Minulý týden se můj brouček vrátil a dneska jsme se konečněěěě viděli. Kolem deváté jsem dovalila z práce pustila se do těsta na perníčky. Mobilek debilek jsem samozřejmě nechala u počítače. Po půlhodině, kdy těsto bylo hotovo jsem se šla juknout na počál, co mi psal kámoš a našla jsem na mobilku smsku, že mé zlatí frčí do města, jesi zajdem na sodofku. Mnoo..těsto letělo do ledničky a já spíchala za Kubíčkem.. I tak jsem měla menší sekeru, ale stihli jsme to nádherně. Dobíhala jsem s jazykem na vestě k Sku a v tom jsem viděla tu typickou Kubíčkovu chůzi, jeho úsměv, prostě Kubíčkaaaaaa. Najednou se jeho ručičky roztáhly a já se mohla schovat k němu do náručí. To byl pocit:D Lol... Tak jsme zapadli do toho nej boxu a a a Kubík povídal a smál se a povídal a smál se a a a.. mno.. však víte:) .. mno úžasný to bylo. Bylo to jako před třema rokama.
Joo, to byly časy. Začalo to už na ZŠ. Kubíček chodil sice do vedlejší třídy, ale byl taaaak slaďouškej. Prostě jsem se rozhodla, že ho ci poznat. A tak se stalo. A pak se z nás stali kamarááádi. Keckávali jsme spolu na chodbičce úúúpě o všem a bývalo to moooc fajnky. I poslední zvonění to byl Kubík, kdo mi říkal, ať neplaču, že přijde něco novýho, A pak mi odjel do Brna. Ale pak se mi vrátil a už jsme byli zase spolu.Chodili jsme spolu do knihovny a tady spřádali naše velké plány. Já miluju Irsko, Kubík Francii. Tak jsme plánovali jak pojedem stopem do Francie, jak pojedem do Irska, a že tam budem pracovat a budeme pořád jenom spolu.
Ale nakonec bylo všechno jinak. Přešlo pár pátku a my se s Kubíkem sobě začli navzájem vzdalovat. Vídali jsme se spíš už jen na zábavách a když tam Kubík nedojel, tak vlastně vůbec. A najednou... Ticho po pěšině. Vůbec jsem o něm nevěděla. A pak v sprnu potkám jeho brášku, který mi oznámí, že Kubík za tři dny odlítá do Anglie. Tak jsem se vypravila za zlatíčkem rozloučit se do Přerova (mno, jela jsem tam s úmyslem ho přesvědčit, ať nikam nejede, i když mi bylo jasný, že se mi to nepovede:( )
Kubík mě provedl Přerovem a zase to bylo úplně super. Jenže.. Já pak nasedla do vlaku zpátky a do očí se mi nahrnuly slzičky. Sice jsem Kubíka nevídala tak často jak bych si přála, ale aspoň, když jsem se na něj optala, tak mi někdo řekl, že žije, věděla jsem, že je někde u mě, v okruhu několika kiláků. Ale teď? Tak jsem seděla v tom vláčku, plakala, ale pořád jsem si říkala, že třeba tam bude Kubík konečně šťastnej. A přála jsem mu to. Strašně moc...
A pak.. mi Kubík volal a ptal se, jestli za ním nechci dojet. A tak nějak..to vzniklo...a za necelý dva měsíce už budem s Kubíčkem válčit tam .. daleko.. Ale .. zlatí mě v tom snad nenechá...
Strašně se těším... bojím...ale těším...:)

.... :o*

29. listopadu 2005 v 11:18 | Dandelka |  Poetic
Je noc, já spát nemohu,
Tebe stále vidím, jak malíř svou předlohu.
Chtěla bych zase cítit Tvou kůži,
pro Tebe natrhám tisíce růží.
Chtěla bych zase s Tebou být,
do Tvých svůdných rtů se vpít.
Chtěla bych zase vidět Tvý oči,
jen pro ně se můj svět točí.
Chtěla bych zase držet ruku Tvou,
pojď se toulat večerní oblohou.
Stopnem si spolu velký vůz,
necháme se políbit od všech můz.
Pojedem kolem, pojedem spolem,
pojedem v dál, necháme za sebou prázný sál.



Snowman

28. listopadu 2005 v 20:40 | Dandelka |  News
Fotka huhuláka nebude, protože nějací malí dacani nám dneska opilého sněhulajdu rozkopali....:(
..........................*SMRT VŠEM VRAHŮM HUHULÁKŮ*....................................

let it snow, let it snow, let it snow (o:p

27. listopadu 2005 v 21:52 | Dandelka |  News
Tak nám z pátka na sobotku nasněžilo stráááááášně moc snížku a Dandelka měla radost jak malý miminko. Ale co se nestalo:( Ono to během dne pomalu začínalo tát a tát a tát a teplota stoupala a stoupala a stoupala. Nejhorší bylo, když začalo k večeru pršet. Ale kdyby trošku, za chvilku šílenej slejvák a trval celou noc a dopoledne. myslela jsem, že den je zabitý, protože mě k tomu všemu rozbolelo bříško.Tak jsem si s učebnicí chvilku lehla a v tom doletěl brácha "vidělas tooooo? Vidělas tooo?" A letěl dál. Tak jsem zkusila mrknout ven a mé srdíčko se zatřáslo radostí. Takové velké vločky a jak hustě sněžilo.. No padára.. Během půlhodinky bylo bílo:) Eše chvilku jsem poodpočívala, ale pejsánkovi se chtělo ven, tak jsem se oblíkla a valili jsme směr větrolam. Hned ob ulici jsme potkali kámoše s hafanem, tak jsem se spojili, a šli dál. Bohužel polňačka nebyla zamrzlá, tak jsme se u cihelny otočili a pomalinku se vraceli. U hřiště jsme se chvilku zastavili, ale pesani toho běhání a lítání neměli dost, tak jsme se s Marou pustili do stavění huhuláka. Sníh krááásně lepil tak jsem každej začali dělat velkou kouli. Ale co se nestalo. Koule byly nakonec tak veliký, že jsme je nemohli dotlačit ani k sobě, ne tak je dát na sebe. Nakonec se povedlo je dát aspon k sobě, tak jsme udělali spícího "opilého" sněhuláka. Řiká se "jaký pán, takový pes", takže nejspíš platí i "jaký stavitel, takový sněhulák" :) V ohništi jsme vyhrabali z pod sněhu ještě pár uhlíku, do ruky jsme huhulákovi vrazili kus šípkové větvičky a zkoušeli ho ještě trošku "vybělit" protože na něm byla nalepená strašná spousta listí. Nakonec jsme se rozhodli, že ho necháme zasněžit a zítra ho jen uplácáme a přistavíme mu snad sněhulačku - jestli bude ještě sníh. Takže zítra vezmem snad foťák a pak vám našeho Sněhuláka "notorika" snad i ukážu:)

What about Christmas? (o:p

27. listopadu 2005 v 21:25 | Dandelka |  Vánoce
And what about Christmas and Great Britain?
For English children Christmas begin in October, when most children write their Christmas lists to Father Christmas. They usually get chocolate Advent Calendar to open for run-up to Christmas. Before Christmas most people are very busy. They buy presents, decorate their houses and buy Christmas trees. They also send Christmas cards to their friends and relatives. On Christmas Eve - December 24th - the Christmas tree is decorated with glassballs, candels and a lots of sweets. The rooms are decorated with holly and mistletoe. Children hang up their long socks and stockings at the end of their beds before they go to the bed. They believe the socks will be filled by Father Christmas. On Christmas Day - December 25th - children find their presents - small ones are in the socks, big ones are under the Christmas tree. Christmas dinner consists of roast turkey with potatoes, Christmas cake and Christmas pudding. Beside the plats there are sweets. They explode with "craks" when their ends are pulled. Then, there are Boxing Day - December 26th - is a time to visit friends and relatives. It is time for parties, games, dancing and watching TV.

My lovely pigmy Merlinek

26. listopadu 2005 v 23:45 | Dandelka |  All about my friends
Tak s tímto broučkem... to bude na dlouho(o:p

Poprvé jsem ho viděla, když jsem byla na návštěvě u jeho brášky..a nějak..omylem jsem vlítla k nim do pokoje..V tu chvíli se na mě upřely tři páry krásných očiček ( Merlinek, Dekko, Tutto) S malou omluvou a jejich kuňknutým ahoj jsem zase fofrem vycouvala..
Od tý doby jsme se nesměle začali zdravit na netíku a a a ... no.. pak přišla osudná grilovačka v Litenčicích.. Moc vám toho tady neřeknu, pže trpaslíček by se zlobil..ale něco přece prásknu.. V zástěře po svoji babičce byl neodolatelnej (o:p Jeho kombinace českého, německeho, anglického, francouzského, italského a nějakého vymyšleného jazyka byla obdivuhodná. Troufám si říct, že byl Hvězdou večera.. my tam seděli, poslouchali ty jeho kecy a lámali se smíchem v pase. Broučátko to tam "mírně" přepísklo s alkoholem, výsledkem byla minerálka na mně, spící Merlinek na zemi přikrytý kobercem, jeho vzlykaní "Ami, mě je špatně" a ma obava, zda mi ráno, když jsem ho vezla na trénink, nepoblinká autíčko.. Ale šikulka..zvládl to skvěle..až na to ze si nic nepamatuje(o:p a trénink nestihl..
Paxme se sem tam potkali venku, u nich, na netu..nebo tak(o:p
V zimě jsme se s Happym domluvili na kinu..Hříšný taneček.. Stavovala jsem se pro něj a Lucku doma..a tak jsme při té příležitosti vzali i velkého xkaře m-e-r-l-i-n-a-138.. No to bylo řečí, ale snad to moc nebolelo..a snad se s náma aspoň trošililinek bavil..(o:p
Další, co fakt stojí za zmínku, je ledeeeeen...
Já ,Happy, Merlinek, Happyho holka Lucinka a par dalších..jsme se vypravili na hory(o:p Na Kohútku.. Padááárka vážení...
Odjíždělo se v pátek, ale my už ve čtvrtek s Merlinkem měli zaječí úmysly nikam nejet.. Strašně se mi nechtělo, a tak nějak ve slabě chvilce jsem se s tím svěřila skřítkovi.. Říkal, že je na tom stejně... tak mi řekl pár věcí k tomu, stihli jsme se pohádat, kdo bude spinkat na dvoupatrové postýlce nahoře a kdo dole (oba jsme chtěli postýlku dole), zjistili jsme, že oba máme strach z jídla, pže jsem nehorázně vybíraví, ale tak nakonec jsem se domluvili, že to přežijeme tudíž jsme ráno sedli do auta a vyrazili směr Přerov. Cesta pro Merlinka to musela být šílená, pže se poprvé setkal s mou " po ránu božsky naladěnou" sestrou. Chudáček seděl skrčenej v autíku a bál se promluvit... Ale v Přerově to byl už zase Merlinek..mela jsem teda vážně obavy o jeho bytí že nebytí, pže hrozilo vypadnutí jeho zoubků, tím jak neustále klepal zimu..ale taky to přežil..
Dojeli jsem na hory a to vám byla proměna..:) Teda...ne proměna..poznáni.. Z Merlinka se vyklubal největší gentleman jakýho mé oči kdy měly tu čest poznat... Odnesl mi lyže, tašku, otvíral mi dveře..no..jako princezna jsem se měla...:) Tak jsme teda dostali první jídlo.. Ondra mi po mém varování, ať tam není pažitka, nalil polívku.. Mé "fůůůj...já jsem snědla pažitku" bylo důkazem..ze kousek tam byl... V tom Ondra vykouzlil ten svůj super nevinnej kukuč, co umí jenom on a pronesl " Dobra byla, že?" To..už půlka osazenstva stolu, ležela smíchy pod ním.. A tak jsme se mohli vydat na svah.. No vážení.. skvělý, fantasticky, báječný, geniální, dokonaly, famózní..jediné z těchto slov se skutečnosti ani nepřibližuje..Krásny počasí..(sem tam zlobil vítr a padající sníh), upraveny svahy, žádní lyžaři, žádny fronty u vleků..prostě jenom my... Náádhera... Takovej ráj si neumíte ani představit..
A stejně superlativně jak na svahu jsme se měli i na chatce.. Bitvu o VRCHI postel jsem prohrála (ale to jen proto, že zakročil Happy a už křičel, že musíme byt pst), ale i tak.. Večer jsme si zazpívali,
zahráli Scrabble (bo jaxe to pisá.. nemohla jsem zaboha v tom stavu pochopit pravidla..tak jsme utvořili dvojičky... já + Merlinek, Happy + Lucinka, Franta + Mája... kupodivu..přestože jsme jejich.."vysokoškolská slova" neznali..a naše mozečky byly značně postižené alkoholem, jsme díky Merlinkovi vyhráli..( "ušy"), další souboj byl ve fotbálku.. no..ehm..tak tam už to nezachránil ani Merlinek..pže na to jsem moc velký kazisvět... Ale zlatinko..ani se moc nezlobilo:) "(40 minut do hodiny")
Večer, když šli všichni spát,jsme našim malým "spolucestovatelům" sebrali nějaký kuželky a kolečka a šli jsme si hrát.. Zajímavé..tak dvě minuty nás to bavilo...(o:p Večer jsme si krásně naplánovali ranní stavění sněhuláku, ale ehm..nějak..no..nevyšlo to..
Noc... no.. ehm.. Merlinkovy sny byly asi hodně akční, pže ráno celé jeho prostěradlo bylo na mé postylce... ale Merlinek se vyspinkal do růžova..(o:p Měl velmi originální způsob jaxe dostat z vrchní postele na spodní bez pomocí žebříku.. originální..avšak asi i hodně bolestivý...:( auuuuuu..bylo mi ho líííítooo)
Došli jsem do jídelny a dostali jsme párky.. Mňam..mám ráda párky.. (tudíž i Merlinek...máme jaxi..ehm..to..stejný chutě...) Chvilku jsme na ty párky tak koukali..a najedou jsme si oba vzpomněli na párky, které jsou uplne nej nej nej.. a to jsou párky z Velkého náměstí v KM.... Mňaminy mňam.. během tohoto víkendíku jsem v Merlinkovi našla toho nejlepšího spolustrávníka, pže vím, že je stejně vybiravej jako já a jen tak něco nesní...
A byla tu neděle.. ráno jsme vyrazili eše na sjezdovku..

naposledy sjet velkej oblouk a vyjet na tom au au vleku... A odpoledne už jsme jen blbli s foťákama před chatou ve sněhu..

zašli jsme si naposledy na čajík.. a vůbec ne hurá domu.. V autobusku panovala spící náladka..Lucinka usnula na Happym, Merlinek na mě..a já klimbala do rytmu autobusu hlavou o okno..:)

Fňuk..a byli jsme v Přerově, kde jsem se s Ondrou musela rozloučit.. Domu jsem přijela spokojena jak bleška, pže právě díky Skřítečkovi, to byl jeden z nej nej nej víkendíků v mým živůtku..kujuju..:-*
Další společnou akcičku, co bych zmínila,,...už trošku stručněji..byla akcička 6.5.2005 Vypravili jsem se já, Merlinek, Wit.cz a Konvalinka ven.. no.. dali jsme si kofolku (oni mě nenechali ji ani dopit...:( ), zjistili co je to hamburgr na stojáka... a celkově..ok akce:) Wit a Leontýnka se od nás tak nějak odpojili a šli spát..a my potkali Foppika.. Seděl si tak ve společnosti kofolky a ruma u DK, taxme se stavili, prohodit s nim, ne par řádků, ale pár slov.. Tady mě Merlinek poprvé zklamal.. Fňuk..V soutěži o nejlepší vtip, rozhodl pro Foppika...místo pro Amálku.. (to Ti nezapomenu..ale nepřestanu Tě mít za to ráda...) No.. nakonec jsem šli na čaj, který jsme neměli na Centrál..a pak tak nějak náhodou jsme se ocitli na Bellsu..a a a ... no..Šli jsme domu ve tři.. Tak právě tady jsem poprvé drzela v ruce tu tyčku na kulečník..a snažila se pochopit pravidla..no.. ehm..nepovedlo se..ale kluci...Diky.. Snažili jste se.. Tady jsem taky poprvé slyšela Skřítka procítěně zpívat..Mooooc pěkné... (No..a cesta zpátky.. ovšem... ehm.. Jo...jsi mooooc hodnej...sakra:)..ale stejně se nebojím:))
Já myslím, že u tohoto sluníška netřeba dělat žádné závěry, nemusím vám říkat, co pro mě znamená.. Zažila jsem toho s ním kotelněěěě mooooc a všechno bylo nejvíc best. Je to jeden z těch človíčků, který mi mooooc přirostl k srdíčku a kterýho bych nechtěla nikdy ztratit, což se snad nikdy nestane.. Človíček co si v mým srdíčku pro sebe přivlastnil strašně velkou část, která už bude navždycky vyhrazena jenom jemu..
Je to mooooc prima klučina, kamarád, pan Snowborďák, pařměn, trpasliček, skříteček... plostě miláášek..(o:p
Mám ho mocinky moc moc moc moc moc a ese víííííc lada...a mám velkou radost z toho, že ho znám... :-*

King of football grass - my "lumpík" Adámek

26. listopadu 2005 v 22:51 | Dandelka |  All about my friends
A tady máme moje pískle Adámka. Mega giga hyper abnormálně moc aktivní a neposedný človíček. Má moooc nádherné vlásky, ještě krásnější úsměv, ale nejlepčejší jsou stejně ty jeho hlody. To mám pak co dělat, abych se nepočůrala smíchy:) Trávím s ním úpě moooc času, a eše jsem jediné vteřinky nelitovala, protože doba strávená s ním, je skvěle prožitý čas:) Jsem ráda, že ho mám.. Ťulu mojeho:) Nejhodnějšího:) Mno.. je prostě po mě:)
Adámka jsem poznala, je tomu už několikátý pátek zpátky, ale jsem ráda, že se to tak událo. Největší část se stala samozřejmě přes síť.. ona to snad dnešní doba vyžaduje, nebo co:)... Ale to je jedno:)
Adámek je človíček, který si nepustí jen tak někoho k tělu. Nebo nevím, možná mi to tak jen připadlo, ovšem získat si jeho důvěru mi dalo pěkně zabrat. Trvalo to, dá se říct, několik měsíců a lehké to nebylo. Ale stálo to za to.
Teď když jdu z práce, tak se těším na toho mého lumpíka, že už bude u počítačku a zvedne mi náladku. To on totiž umí. Nevím jak to dělá, ale křením se tu vždycky od ucha k uchu. Mívala jsem pocit, že spolu na sítí trávíme nějako moc času, tak jsem mu naordinovala přísnou odvykací kúru. Ale po pár dnech, kdy žádná odvykací kúra ani nezačala, jsem zjistila, že by to nebylo léčení závislosti Adámka na mě, ale spíš té mojí na něm. Jednou v práci, ne zrovna fajn den. Těšila jsem se domů jak malý mimino. Mno, domů. Prostě k počítači za Adámkem. Po cestě jsem za sebou nechávala boty, bundu, batoh a hrnula se k počítači. Nelítostně jsem vysrtnadila bratra, zapla ICQ a Adámek nikde. Vůbec se mi to nelíbilo, ale tak jsem si říkala, že snad se jenom šprtá a během chvilky dojde. Chvilka, dvě... tři.. čtyři..a moje pískle nikde. Začínala jsem nervit. Prozváněla jsem a nic.. Tak jsem si do statusku jenom hodila, ať mě procinkne jak dojde a šla se učit. Ale pořád nic. Až kolem jedenácté.. "cink cink" Jenže to mé sluníčko asi prozvonilo, že jde spinkat. Bylo mi tak smutnooo:( Druhý den ráno jsem vstala schválně brzo, protože Adámek si ráno pocítaček zapína a kde nikdo, tu nikdo. Ani následujícího večera se tu neukázal. Aaaaach jo... Přišel snad po čtyřech dnech.. Neměla jsem ani sílu napisat, jakou jsem měla radost. Jenže..on mi potom utekl ven. Takže jsme si pisali až druhý den. Nevím pročpak ,ale byla jsem ze začátku krapet zmatená a asi dost odměřená, ale myslela jsem, že se to odehrává v mém nitru, že "na obrazovce" vypadá vše OK. Asi po třetí zpráviččce mi brouček napsal, že jsem dneska nějaká divná. Prostě.. byla to rychlost. je to človíček, co cítí každou, byť sebemenší změnu.
A abyste věděli, Adámek je veeeeelkej fotbalista, z kterýho fakt jednou něco bude. teda ne jen tak něco, bude z něj hráč nějakýho velikánskýho a slavnýho klubu, protože Áda míří ke hvězdám. A ví proč, protože na to má. Na hřišti je ho vždycky plno. Dobíhá k balonkum, hopsá tam jak kamzík, a prostě moc moc moc mu to jde. V posledních 2 zápasech dostal kapitánskou pásku a to jste měli vidět ten cvrkot na hřišti. Adámek si tam "své" hráče pěkně rovnal jak potřeboval, kdo nehrál jak měl, dostal od sluníčka sprda a bylo zase dobře. Ani jeden zápasek Hanáčci neprohráli. Ale já na tom měla taky podíl. Adámek totiž říkal, že jim to štěstíčko nosím. Pouze v druhým zápase jsem ho o cestě asi trošinku poztrácela, protože kluci "pouze" remizovali, ale i tak to byla ta nejkrásnější remíza, kterou jsem kdy viděla, Během nějakých dvou minut kluci obrátili z 0:2 na 2:2. (to bylo tím, že Adámek byl kapitán:)) Mno prostě šikulka:)

Je to človíček, na kterým mi neuvěřitelně moc záleži, když o něm nevím, tak mi chybí a chybí i mému srdíčku. Človíček, se kterým trávím strašně ráda svůj čas, povídám si s ním. Takový malý zlobidýlko, kterýmu můžu říct všechno, protože to není žádný puberťácky štěně, ale můj skvělej Adámek a nikomu ho nikdy ani nepůjčím, protože jsem straaaašně lakomá. takže tůdle a vy si najděte svého andílka. Adámek je jenom můj:)
Jen si neumím představit, jak to přežiju, až od Tebe budu tak daleko.. Budeš mi moc chybět.. Bééé )o,:p Mám Tě mooooooooooooooooooc a ještě vííííííííííííííc rááááádaaaaaaa :-* Muck (o:p

Favourite poetic of my very good friend Merlinek, and my one

26. listopadu 2005 v 22:03 | Dandelka |  Poetic
Jsi ďábel převlečený za anděla,
jsi duch co dotýká se mého těla.
Jsi led, který mě pálí,
jsi obr, který je vlastně malý.
Jsi upír, co v zrcadle se vidí,
jsi spása, co podmaní si davy lidí.
Jsi touha, která se nesmí,
jsi král, žijící jako skřítek lesní.
Jsi šašek, který pláče,
Jsi stařec, který skáče.
Jsi noc co vydává se za den,
jsi realita, co vypadá jako sen.
Jsi slunce co svítí v noci,
jsi netvor, který se dostal k moci.
Jsi slepec, který umí malovat,
jsi vlkodlak, který umí milovat.

Very romantic:)

So..that´s me

26. listopadu 2005 v 22:01 | Dandelka |  All about me
Hello.. My name is Zdeňka, I´m 20 years old and I am from Czech Republic, from Kroměříž on Moravia. My first nickname was Dandelionz, because pampeliška (dandelion) is very nice flower. My favourite flowers are sun-flowers and ox-daisy, but I like dandelion too. and dandelion.. especially is very nice word... And what about Z at the end of this word? It´s the first letter of my name.
I wrote maybe half year my first blog, but from some reason, I decided for the end of that blog, and for start with this website.
So.. I will be ending for this moment with this article..
So, have a nice night, weekend, and for the people, who are here for the first and for the last time..have a nice life:) Bye... yours DandelionZ