Pojížďky a popojížďky

13. července 2013 v 22:44 | Dandelka |  Photos and pictures
Momentky z krátkých pojížděk a popojížděk na kole:-) Občas je krásně a ráda bych aby mi zůstala památka.. občas je to "důvod" k zastavení a odpočinku:-) Bohužel ty fotky nikdy nezachytí, jak krásný je to naživo:-)

 

1. máj

4. května 2013 v 8:44 | Dandelka |  All about me
Na prvního máje, když jsme měli to volno a i počasí nám přálo, jsme se s Mírou vydali do Těšánek na rozhlednu Zdenička. Mě to tam loni tak uchvátilo, že jsem mu to musela prostě ukázat:-) Jelikož mu o tom básním už několik týdnů, věděl, že se tomu nevyhne, tak si to naplánoval hned na první možný termín, ať už to má za sebou:-)
Vzali jsme Balušku a mohli jsme vyrazit:-) Nikdo nikde, stromy kvetly jako blázen, takže na pohled nádhera, na spuštění rýmy jakbysmet:-) Vydali jsme se stezko vzhůru: hned na začátku pomohli trochu vodnímu kolu, aby se aspoň trošku obtočilo a nerezlo, potom jsme přešli mostek a vydali se kolem rybníku. Byli jsme tak zahloubáni do hledání rozkvetlé třešně, až jsme přešli odbočku na rozhlednu, a tak jsme si to tam celé hezky obešli:-) Baluška se nám tam fest popálila o kopřivy, jak dělala neplechu, ale nakonec jsme rozkvetlou třešni našli, já dostala sladkou pusenku, takže si můžu být jistá tím, že neuschnu a nakonec i tu rozhlednu jsme našli:-) Sice jsme si to obešli, ale procházka to byla nádherná. Na rozhledně sice vyfukovalo, byl mírný opar, takže jsme toho moc neviděli, ale i tak to bylo hezké:-)


Zpátky jsme to vzali už tou "kratší cestou z velkého kopce, zjistili jsme, kde jsme blbě neodbočili a huráá domů.
Zblajzli jsme oběd, odpočinuli a mohli se vydat dál, tentorkát za fotbalovým dobrodružstvím do Bězměrova.Už když jsme tam přijeli, chtělo se mi smát:-) Nepamatuju si, kdy bych byla na fotbale, který se hrál na louce:-) Tak rozkvetlé fotbalové hřiště jsem ještě neviděla:) Ale na druhou stranu, body plusové jim přičítám za to, jak hezky hráli:-) Myslím hudbu:-D
Baluška z toho bude mít opět zážitek, protože ji nechtěli kluci zase mezi sebe:-) Bylo jich málo, ona by jim mičudu určitě pomohla ráda honit. Však než se rozcvičili, kolikrát mi za Mírou utekla:-)
Lubeňáčci sice prohráli, ale to se nedá nic dělat:-) Třeba to v příštím zápase bude lepší:-) Na výkon na louce - docela fajn:-)
Vymrzlá po fotbale jsem ještě zajela ogrilovat večeři do Šelešovic, kde už byla Hanička, Martinka, Marťa, Marťa, Marťa s Aňou a Pepou, Cinka s Járou a Míša:-) Byla to fofr akce, ogrilovala jsem a jela, už toho větru ten den bylo až až:-)
Maso jsem měla v nové marinádě a můžu říct, že lepší jsem snad neměla (kdybyste chtěli, tak je to: 2 vejce, 1 kl soli, pepře, Maggi, worchestr, 1pl hořčice, majoránky, solamyl, 2 stroučky česneku a já přidala 1 pl oregána, protože ho miluju:-) maseno se nemusí ani potírat na grilu, není vysušené, je skvělé. Marinádu klidně můžete dát do mrazáku a v ní maso naložené v lednici vydrží i týden..:-) Doporučuju:-) Nechte si chutit)

Výročí železnice v Kroměříži

4. května 2013 v 8:16 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
V sobotu 13. 4. 2013 se v Kroměříži chystala velká slává.
Naše město bude mít letos hodně, co slavit. Především, asi nejvýznamnější oslavou, alespoň podle me, je letošní 750.výročí od založení města - tomu říkám krásné jubileum.
Výročí, která se týkala železničních tratí, byla následující:

25 let od zahájení provozu Moravsko-slezské dráhy měst - připomeneme si rok 1888, kdy byla dostavěna a zprovozněna trať z Kojetína přes Kroměříž, Krásno nad Bečvou a Těšín, až do polského Bielska.

130 let od zahájení provozu na trati Hulín - Bystřice pod Hostýnem, pravě před 130 lety se vydaly první vlaky po kolejích trati, která zajišťovala železniční spojení z Kroměříže do Bystřice pod Hostýnem.

130 let od ukončení stavebního vývoje akciové společnosti Kroměřížská dráha - smutné výročí, kdy obchodní tlaky
Kroměřížské nádraží žilo jak přístav v době Titanicu. Na nádraží byli malí velcí i prostřední:-)
Po kolejích se projížděla parní lokomotiva Matěj
a do Zborovic jezdil nádhernej motoráček Hurvínek:-)

Já, jako správnej fanoušek loutkového Hurvínka, který mimochodem tento týden slavil 87 roků:), jsem se musela svést jím. Míra byl celkem ochotný jít se mnou, tak jsme se prohlédli nádraží, Matěje, z dálky i tu výstavu vlaků, měli jsme tu možnost zahlédnout i historický autobus, a pak už jsme se nalodili do Hurvínka směr Zborovice. Počasí nám do té doby přálo. Ve vláčku jsme si dokonce ještě i sedli. Až takový rozdíl, oproti dnešním vlakům to nebyl. Snad jen v pokreslenosti vagónů:-)
Dřevěné lavice a u dveří tentokrát nechyběla ani pípa s pivem, což udělalo Mirulkovi větší radost než jízda historickým vlakem:-)
Vybavení našeho vláčku si můžete prohlédnout na fotce:-)
A tak jsme jeli cestou necestou, resp. po kolejích a mpřiznám se bez mučení, že občas jsme měla hodně velké problémy poznat, kde zrovna jsme:-D Je to z těch kolejí úplně jiné:-)
Cestou nám zapršelo, ve Zborovicích přisla vyloženě průtrž mračen,
ale to nám vůbec nevadilo, protože my byli schovaní a do Hurvínka nepršelo, ani přes okna netáhlo (což bylo s údivem). Koupili jsme pexeso našemu Mikulinovi, vyškemrali si jízdenky, které už pro velký zájem nebyli a pan průvodční nám je musel horko těžko shánět. Bohužel, když je donesl, naše zklamání bylo obrovské:-) Když historická jízda historickým vlakem, čekala jsem i historické jízdenky, ale skutek utek:-( Inu nevadí, nedá se nic dělat:-)
Ve Zborovicích jsme se otočili a než jsme dojeli domů, zase nám svítilo sluníčko. Hezky nám ten výlet vyšel:-) Bylo to príííma:-)


 


Výstava kamélií v Květné zahradě

30. března 2013 v 10:47 | Dandelka |  News
Tak jsem se letos poprvé dostala na výstavu kamélií u nás v Květné zahradě.
Kamélie jsou květiny, které mají raději chlad (kolem 16 stupňů) a kvetou ponejvíce od února do dubna, proto i jejich výstava bývá směřována na přelom zimy a jara.
Květiny jsou vystavené ve skleníku. Na jedné polovině jsou palmy, které během roku bývají hned u vchodu mezi skleníky a na druhé polovině byly kamélie. Ty červené tomu dávaly šmrnc a bílé eleganci. Rostlinky byly od úplně maličkých až po velké vzrostlé keře. Bylo tam i pouze pár květů, které plavaly ve vodě mezi rozsvícenýma svíčkama:-) Inu romantika jako blázen:-)



Víkend v Beskydech:-)

18. března 2013 v 22:05 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Nedávno měla Martinka narozeniny, a tak jsme se rozhodli to oslavit ve velkém v Beskydech:-) Termín na kterém jsme se všichni relativně shodli byl 15.-17. března:-)
Všechno šlo podle plánu, i to počasí nám hrálo do karet:-) Až na dvě věci:-) V tom týdnu před inkriminovaným víkendem jsem se dozvěděla, že zrovna i plešováci dělají svůj tradiční březnový víkend a do toho se ještě Míra stal hrdým strejdou Kamilka:-)
Co naplat, chata musela jít stranou a strejda musel zapít toho svého synovečka:-) Mám pocit, že co jsem slyšela, chlapec nemá šanci dostat v dalších deseti životech ani rýmečku:-) Tak řádně ho zapili:-D Každopádně rodičům moc gratuluju ke krásnému miminku, Kamilkovi přeju jen to nejkrásnější, ať se má čile k světu, a strejdovi ať se mu pýchou neroztrhne hrudní koš:-)
A tak jsme vyrazili v sobotu po poledni:-) Naším cílem byla Dolní Bečva. Cestou jsme už potkali zbytek posádky chaty, svezli Áňu s Marťou nahoru - přeci jen měla klíč a potřeba dvou nul byla maximální, nachystali chlebíčky, mezi tím dorazil zbytek osazenstva, tak jsme poblahopřáli, kdo se neznal tak jsme se seznámili a po chvilce začalo to, proč se na chatu těším vždycky nejvíc - activity:-)
Anetka hrála s každým:-)
Utvořili se více méně stabilně měnné týmy, vybrali se figurky - my s Gustíkem měli Šemíka a mohlo se začít:-) Rozjezd byl váhavý, byť vyrovnaný. S postupujícím časem, otrkaností a snad i promilemi v krvi se hra stávala zábavnější, vtipnější, ale i agresivnější:-D Někteří slovíčkařili, jak moc chtěli vyhrát:-D I my byli mezi nimi:-D Ale náhodou nám to docela šlo:-) Jen bod varu a papiňák mi dělal problémy:-)
Hanča s Vladěnkou dostaly solidní nádskok, ale my ostatní jsme se snažili je dohonit, seč to šlo:-)
Nakonec nás Šemík sice zklamal a dorazil do cíle poslední, ale to nám vůbec nevadilo:-)
A tak se dohrály Activity, nadělala se další várka chlébíčků, jednohubek, nastalo lámání hlav u tabletu,
mezi tím jsme se postupně vystřídali ve čvachtání ve vířivce a hned po ní jsme začali pomalinku odpadávat:-)
Sobota se nesla už ve znamení brzkého odjezdu.
Posnídali jsme a my jsme s Gustíkem vyráželi dál za sportem - směr Pustevny. Měla jsem trošku obavy, že spíš než běžkování nás čeká pěší tůra, ale nakonec Pustevny velmi mile překvapily a otevřely nám krásně bílou náruč:-)
Ustrojili jsme se, nazuli běžky, pročetli mapu a mohli jsme vyrazit. První zastávečka nemohla chybět na rozhledně,
druhá u sochy Radegast
a pak už jsme pomalinku putovali na Radhošť, kde už pěkně vyfukovalo:-) Okolí bylo jako v pohádce, krásně bílé, zasněžené, romantika jako blázen:-) Až na ty čůrky potu na zádech:-)

Jen ti lidé by se nad sebou mohli zamyslet.. neodpustím si to.. když mají běžkaři svou tenkou stopu na 30 cm a normální chodci tam mají dalších 5 m místa na to aby se tudy plahočili i s dětmi, psy, sáňkami bobami a já nevím čím vším, tak nevím, proč musí ničit stopu běžkařům a zavazet v ní. Jsou místa na kterých mi to nevadilo, ale když jedu z kopce a nejde to zabrzdit, když se tam ve sněhu válí pes a batole a já musím brzdit zadkem, který mě dneska nehorázně bolí, tak to mě fakt vytáčí:-D Tak..:-) Abyste věděli:-)
Na Radhošti jsme se pokochali krásným výhledem, otiskli si razítko, snědli sváču, vypili čaj a hurá zpátky:-)
Trvalo nám to asi hodinku a půl nahoru, cesta zpátky byla rychlejší, byť měla víc "vyhlídkových" zastávek.:-)
Až tam vzááádu jsme byli:-)
Bylo tam fakt kouzelně.. Docela bych Pustevny zařadila na místa, kam bych se klidně každý rok vracela:-)
Na Pustevnách jsme si chtěli dát aspoň polívečku na zahřátí, ale všude bylo úplně plno:-) Tak jsme koupili vizitky a mohli vyrazit pomalinku dolů. Zastavili jsme se ještě na Zavadilce, kterou jsme si před 2 lety, když jsme jeli z chaty na Hamrech, nemohli vynachválit, a tak jsem do ní vložila veškeré své naděje:-) Byli jsme však zklamání:-) Obsluha rychlá, perfektní, výborná, ale to jídlo:-( Studené, nepovedené, nedobré.. mno.. zklamání obrovské..:-(
A tak jsme se rozloučili se sněhem a pomalinku se vrátili do reality všedních dnů:-)
Díky všem zúčastněným za krásnou sobotu a mému štěstí za nádhernou neděli:-)

PS: Se sněhem jsme se loučit ani nemuseli.. trošku jsme ho nalákali ještě i k nám do nížin :-)

Nedělní procházkování na Brdu

3. března 2013 v 16:50 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Na neděli jsme si naplánovali procháázku na Brdo.l Měla jsem trošku strach z toho, s jakou z tama dojdeme. Přeci jen, sluníčko se nám poslední dny ukázalo, teploměr taky šplhal výš a výš.
Přijeli jsme na Bunč, kde přeci jen bylo bláto, střídajíc se sněhem. Tak jsme si řekli, že to zkusíme a uvidíme. ¨
Nakonec ta cesta nebyla až tak zlá. Kousínek ze začáku jsme přešli přes bláto, ale pak už to bylo fajn. Většinou tam byl uchozený sníh, občas trošku rozbředlý, někde i zamrzlý, tak jsme se klouzali nahoru.
Nebylo tam takové lidské procesí jako před 2 měsíci, takže Balů šla celou cestu na volno a pořádně se vyběhala.
Nahoře, kde bylo (pro mě překvapivě) zavřeno, jsme si dali teplý čajík, tyčinku a mohli jsme se pomalinku klouzat dolů.
Cestou zpátky nám už zalezlo sluníčko, takže zpátky už nebylo tak teplo, jako cestou nahoru. Zpátky to někde taky hezky podkluzovalo, tak jsme se - letos asi naposledy (?) poklouzali.
Dole jsme si dali teplý obídek (na to, jak dlouho jsme na něj čekali, a dostali jen část - byl opravdu vynikající) a mohli jet spokojeně domů:-)
Krásná neděle:-)

Vítej jaro

2. března 2013 v 13:38 | Dandelka |  Tvoření
Sluníčko za oknem, jaro za dveřmi:-)
jarní stromeček
primulka
domeček
věneček na dveře
aloe od holek z práce

Karneval v Lubné 2013

26. února 2013 v 21:53 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
A po roce tu byl zase karneval v Lubné. Přípravy byly dlouhé a ještě delší, ale perfektní a milé:-) Počasí nám přálo, takže ani pro mě nebyl problém na zkoušky přijet:-) Jako přespolní jsem pomohla jen tím, že jsem přijela, takže bych tímto veřejně chtěla poděkovat (a projevit údiv a obdiv) všem, kteří se starali o zajištění všeho potřebného od hranolek (na které jsem měla amimochodem už asi týden chuť), přes toaletní papír (na soutěž) až po balonky, koloběžky, kostýmy a a a a :-) Jste světoví:-)
Počasí si to vybralo až den před karnevalem a v sobotu. Napadly miliony tun mokrého sněhu a dostat se do Lubné byl krapet problém.
V pátek mě zachránil bratřík a v sobotu Šárčin Vojta:-) V pátek se navezlo zboží, pozdobil se kulturák, nafoukli se balonky a v sobotu jsme to ještě jednou zopákli a v tom už nám začaly chodit děti. Kupodivu, přestože bylo sněhu jak na horách, čili dostupnost do Lubné byla malinko horší, dětí přijelo požehnaně. A všichni v nádherných kouzelných maskách. Naše Vendulinka byla kouzelná Růženka a Lukášek byl nádherný pirát:-)

Karneval jsme zahájili pohádkou. Tentokráte O veliké řepě:-) Lucka, jako řepa byla kouzelná. A Šárčina kočička neměla chybu:-)

Tahal dědek, babka, vnučka, vnuk, pejsek, kočika i myška, ale nepovedlo se:-) To překvapilo i samotné děti:-) A tak jsme je je požádali o pomoc. Ač jsme se na zkouškách báli, že nám pomoct hned tak na začátku nikdo nepřijde, opak byl pravdou. Všechny masky vyskočily a tlačily se nám pomoci:-) Ani do jedné řady jsme se nevešli:-)
Celým karnevalem nás prováděli skvělí, vtipní a originální klauni - Marťa s Danym:-) Tůze jim to slušelo:-)

Po pohádce se pokračovalo se soutěžením (tradiční nošení pinpongových míčků na lžičce, slalomem na koloběžce, házením papírových koulí, nově lovením nádherných barevných rybiček z rybníku nebo taky soutěž rodičů s dětmi, kdy rodiče obmotávali děti toaletním papírem a dělali z nich krásné mumie) a tancováním. Jako každoročně - největší úspěch měly konfety.. :-) Já to říkám pořád, že stačí rozhodit pár balíčků konfet a můžeme jít na pivo:-)
I Bob a Bobek se zapojili:-)
Luky s Vendulkou byli favorité celé soutěže:-)
Pak přišel na řadu legendární Bob a legendární Bobek od Lubenské přehrady. Já jsem to vystoupení viděla poprvé, takže jsem se opravdu maximálně pobavila.Kluci si dali záležet a vystoupení se jim maximálně podařilo. Jejich Gangdam style neměl chybu.


Děti to úplně pohltilo a dokonce ještě po skončení karnevalu, když písnička začala hrát, tak samotné vyskočily a začaly tancovat jako o život, aniž by jim někdo předcvičoval:-)

Letošním vrcholným číslem bylo kankánové vystoupení:-) Jak se nám to povedlo - posuďte sami.. Ale ať je váš názor jakýkoliv - my si to užili:-D

No a pak přišel samotný závěr, na který se všichni těšili snad nejvíc - vyhlášení tomboly:.) Myslím si, že nějakých 50 cen, nebyl vůbec špatný počet:-) Brousila jsem si zoubky na hlavní cenu - trampolínu, ale bohužel říká pane někomu jinému:-) Nevadí, i se skládacím toboganem se spokojím:-) Věřím, že našemu Mikulinovi udělá radost i tak:-)

Doufám, že si děti karneval užily minimálně stejně jako my, protože my se vyblbli do syta a už teď se těším na příští ročník:-)
Můj velký dík patří Šáře, Vojtovi, Dáddovi a jeho dědečkovi, Toníkovi, díky kterému se můžete podívat na boží video no a samozřejmě úplně úplně všem, se kterýma jsem to sobotní odpoledne mohla strávit - protože jsem si ho maximálně užila:-) Díky díky díky

Sněhulák na hlavu:-)

17. února 2013 v 16:53 | Dandelka |  Photos and pictures
Jsme si s Márou konečně postavili toho sněhuláka na hlavě:-)
Sníh krásně lepil, takže byl během minutky, ale horší bylo ty téžké koule zvedat:-D Ale povedlo se, sněhulák je krásný a nejkrásnější, jen neměl boty, protože Mára se odmítal vyzout:-D





Běžkování na Bunči

17. února 2013 v 16:39 | Dandelka |  Výlety
Když v pondělí napadlo tolik sněhu a předpověď zněla maximálně příznivě na celý týden, rozhodla jsem se, že o víkendu to musí vyjít ještě na jedny běžky.
A taky že jo:-) Gustík se přidal ke mě, nebo já k němu a v sobotu po poledni jsme vyrazili. Mě trošku vyrazil dech teploměr během dopoledne. Na sluníčku totiž hlásil 13 stupňu!!! Než jsme se trochu vyhrabali, tak venku začalo pršet:-(
Míja naplánoval, že se pojedeme podívat na Bunč, že by to tam mohlo jít. A měl pravdu. Vzali jsme Balunku, na Bunči připli běžky a hurá směr Salaš. Nebylo to tak příjemné jako na Tesáku, protože to nebyla vyloženě vyjetá stopa, ale klouzali jsme po cestě, ale jinak se jelo docela dobře:-) Cestou necestou, krásnou zasněženou krajinou jsme dojeli na Hubertku, kde jsme si dali čajík, trošku odpočinuli a mohli jsme frčet pomalinku zpátky.

Balunka už ke konci táhla ocásek mezi nohama. Ale doběhla to zpátky hezky. Je fakt, že sněhu bylo opravdu dost a ona když si jednou chtěla jít trošku začuchat do lesa, tak v příkopu zjistila, že toho sněhu je tam víc, než na co stačí její malinké nožičky a zase se vrátila za náma zpátky na cestu. Cestou zpátky už jsme potkalli víc lidí. Jak se všichni vyspali, tak vyrazili na sobotní procházku:-)

My zdárně dojeli zpátky na Bunč, dali jsme si si ještě polívečku na zahřátí (a že jsme si tak tak sedli, jak tam bylo plno) a mohli jsme jet pomalinku domů:-)

Moc krásný běžkovací výlet:-) Pořád tak nějak doufám, že letos nebyl poslední:-) Čmuk a děkuji:-)

Andílci

17. února 2013 v 16:03 | Dandelka
V sobotu jsme byli s Mirou na oslavě jeho spolubydlícího Peti. Už když jsme šli do města, tak hezky posněhávalo:-) Oslava to, až na ten hnusnej smradlavej cigaretovej kouř, byla s kousky ledu nejen v jahodovém sirupu, výborná. Mira měl druhý den zápas, a tak jsme se kolem jedenácté hodiny vypravili domů. Vzali jsme to okruhem přes Velké náměstí, které bylo nádherně zasněžené, osvětlené a hlavně liduprázdné:-) Až na svítící nápis Baťa, nemělo prostě chybu:-)
Před radnicí, kde stává vánoční stromeček, se na nás smála neporušená zasněžená velká plocha, která volala po ozdobení andělíčky:-)
Po ujištění, že vůbec nestojíme pod kamerou jsme se vyvalili na zem (já úplně doslovně, ale ta naražená půlka zadku mi za to stála:-)) a udělali jsme si andělíčky. Dodělali jsme si svatozáře a hurá domů:-) To víte - když i malé věci stačí k velkému štěstí:-)
Ještě kousek od domu, jsme měli velké dilema, protože jsme v tom sněhu nemohli poznat stopy. Mysleli jsme na zajíce. Potom jsme si říkali, že tam šel člověk a kolem nějak nějak divně hopsal divný pes, ale to taky nedávalo smysl, protože ten pes by šel opačným směrem.. Po několika minutách jsem záhadu rozluštila:-) Žádný zajíc, žádný protisměrný pes, ale dámské boty na podpatku se špičkou:-D Někdy i trochu jahodového sirupu k velké záhadě stačí:-) Nádherný večer :-*


Masopustní průvod ulicemi Kroměříže

17. února 2013 v 14:42 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
I letos jsem byla přemluvena k účasti na masopustním průvodu ulicemi města Kroměříže, který každoročně pořádá Středisko volného času Šipka.
Úcast jsme slíbila jen pod podmínkou, že dostanu kostým kankánové tanečnice:-)
Ráno jsme teda vyhopli z postýlek a hurá na Šipku. Zblajzli jsme snídani, namalovali líčka a šli vyfásnout kostýmy:-)
Moje kankánková tanečnice (a všechny její obměny, byly rozebrány, než jsem se dostala na řadu:-( ) Naštěstí jsem vzááádu uviděla něco krásně barevného, co na sobě mělo sympatické fialovké a modré barvy. Bylo to teda něco neskutečně velikého a ani s mou bohatou fantazií mi nedošlo, co by to tak mohlo být za kostým, ale prala jsem se o něj jako lev.
Pomocí spínacích špendlíků a všech ruk, které byly kolem mě, jsem to na sebe nějak naházela a šla se podívat, jak to vypadá:-) Trefné a nejvystížnější bylo - vypadala jsem jako přehoz na gauč:-)
Mno a tak jsme chvilkku po deváté hodině mohli vyrazit. Tlačil se čaj i grog, tancovalo se, zpívalo, hrálo a veselilo:-)



První zastávka byla na Hanáckém náměstí, kde měla projev paní starostka a paní z muzea řekla pár slov k tradicím masopustu. Nahlídli jsme do stánků. potancovali, potočili se, vypili troška toho silného grogu, podívali se na hudebníky na chudách (neskutečné!!) potkala jsem pár známých, pofotii jsme se a mohlo se frčet pomalinku dál.
Prošli jsme pusto prázdným městem - přes Miličák, Kovářskou na Velké náměstí, ke starém obchodňáku, ke Komendě, na Oskol na Sport, tradičně jsme se zastavili v Domově pro seniory na Erbeňáku, kde z nás snad měli radost a hurá zpátky na Šipku na obídek.
Po vydatném obědě jsme se unavené cáraly pomalinku domů.
Myslím si, že průvod to byl hezký, masky byly nádherně barevné (tradičně), hudba byla, sranda byla, zima byla jen chvilkama, jen toho lidu mohlo být povícero:-) A koblížky chyběly:-) Ale ty mi napekla doma maminka, takže to vlastně ani nevadí:-) Masopustu zdar a někdy příště třeba zase:-)

PS: fotky možná ještě nějaké budou později
PS2: kdybyste nepoznali, co jsem to byla, tak to byla vílaa:-D

A ještě jedna od Gabky, s naším Vendulákem:-)

O červené Karkulce

17. února 2013 v 14:18 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
No a jelikož se únor nese ve znamení karnevalů, byli jsme tak nějak přemluveni, abychom se jednoho zúčastnili i my:-)
Marťa vymyslela, že dětem na karnevalu SVČ Šipka zahrajeme kratinkou pohádku O červené Karkulce.
Vyfásla jsem roli Karkulky, Marťa babičky, Jára byl vlk jak vyšitý, Jura dostal roli myslivce s pérem na klobouku a Marťa byla vypravěč:-)
Secvičili jsme ji jen tak na rychlo a karneval mohl začít. Ani ne v polovině přišla naše chvíle:-)
Napochodovali jsme do tělocvičny, kde už jsem měla připravenou bábovku, čaj,kytičky, babička postel a myslivec flintu.
Jako postel jsme si naskládali matrace, které byly dostatečně vysoké. Tudíž když vlk sežral babičku a následně i Karkulku, dětěm mohla vypadnout očka z důlků. Vůbec si nevšimly, kde ta babí s Karkulkou zmizely:-) Dobře vymyšlené to bylo:-)
Vlk chrápal jak o dušu, ale naštěstí šel kolem švarný a šikovný myslivec v zablácených holinách, který starou babičku a šťastnou Karkulku z vlkova břicha zachránil:-)
To bylo radost:-)
Jen tak na ukázku pár foteček - možná budou i trošku lepší a možná jich bude víc:-)) Někedy.. :-)




Bruslíky v Hliníku

20. ledna 2013 v 13:46 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
A tak když už nám tak přituhlo, tak jsme se rozhodli vyzkoušet led v Hliníku... Vzali jsme psa a brusle a mohlo se vyrazit.
Na konci nikdo nebyl, tak jsme nazuli brusle a že to teda zkusíme. Netroufám si říkat, že umím bruslit, to chraň bůh, jsem ráda, že se na tom pohnu, ale toto byl led tak akorát na pochodování. Že tam byl sníh, to by mi nevadilo, lepší než hladké odhrnuté zrcadlo, ale tím jak mrzlo nemrzlo tak ten povrch úplně fajnový nebyl.. všude jsou tam stopy od těch mrňavých rychlých zajíců, které tam Balů prohání. Takže led je nerovný, plný zamrzlých stop a jezdí na tom tak akorát o hubu. Alespoň pro nás, kteří jsme rádi, že se na tom držíme silou osudu:-) Tak jsme to tam párkrát objeli, já si udělala andělíčka a mohli jsme jít domů:-) Ještěže to nemáme tak daleko:-) Když nic, Balů se aspoň proběhla, porozčilovala se, protože nemohla chytnout jedinou sněhovou kouli, poštěkala si, počmuchala zajochy a domů došla jako zpráskaný pes:-)

utíkééééj
Doufám, že je jasné, kdo je tady vítěz:-)
Balušce byla zima na hlavu:-D
Já Balů a andílek

Stromečky

20. ledna 2013 v 13:34 | Dandelka |  Malování na sklo
K věnečku jsem dodělala ještě oba dva stromečky.. Jen těch vloček už moc nebylo:-)





Čertovské zumbování

19. ledna 2013 v 21:14 | Dandelka |  Photos and pictures
Na tu já zapomněla..:-)


Granko snowrafting:-)

19. ledna 2013 v 18:31 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
Maximální:-) Ani bych neřekla, že to pojede tak skvěle a rychle:-)
Na tom zlomu jsem měla pocit, že mi teda uletí hlava, ale boží:-) Aji Baluška se se mnou svezla:-) Toto budu provozovat časteji:-)
Alpy to nejsou, ale stačilo :-) Na těch pár sjetí:-)




A jedu až se mi za patama práší
Marabiker doklouzává:-)
Nevykloubila sis tu nohu???
Moje Balů a Mára šmatle hore:-)




Silvestr 2012

19. ledna 2013 v 13:14 | Dandelka |  Chcem jen pařit, krávo
Po výšlapu, resp. zešlapu z Hostýnku mi psala ještě moje Julinka, ať se za něma stavím večer oslavit toho Silvestra, nebo Nový rok, nebo co to všichni slavíte:-)
Mě to teda moc nebere, tak jsem jí řekla, že bych jí tak maximálně pomohla s přípravama:-)
Libča mě na minutu přesně (!!!!) v šeswt vyzvedl, i společně s Marťou a Jíťou a hurá dolů do KM:-)
Když jsem dojela, bylo mi jasné, že je prakticky všechno nachystané:-) Dodělaly jsme jen pomazánku namazaly jednohubky a večer mohl začít:-)
Já si vybrala místo na schodech - měla jsem odtud dokonalý výhled na televizi, stůl a všechny účastníky večírku:-) A v Libčových papučích (tzn. teple od noh) mi opravdu nic nechybělo:-)
Kolem půl osmé dorazil ještě poslední účastník, další Martin mimochodem, aby se nám to nepletlo.
Program v televizi byl zábavný, o konverzaci nouze nebyla, jídlo a pití nechybělo, co víc si přát:-) Probrali jsme všechno možné i nemožné, pomluvili všechny učinkující v televizních estrádách, zahráli se šipky a kde se vzalo tu se vzalo bylo jedenáct pryč:-)
V nejlepším se má přestat, tak jsme se olóbali, rozloučili a já pádila domů, otevřít si Robby Bubble s Balů, maminkou a tatínkem:-)
Když se lidé konečně uklidnili, a dali pokoj s těma rachejtlama, mohlo se jít spát:-)
Julinko moje nejkouzelnejší, děkuji moc za pozvání a Tobě i ostatním za nádherný večer :-* A jedno spešl dík Matesovi za to, že nekouří a nenechal mě samou v oněch chvilkách:-D

Libča, Mates a ruská vodka.. prej jemná :-D Kuck kuck kuck:-D
Ksichtík Marťa a Jíťa
Hezky jsem je vyfotila:-) Moje Julinka a její Libča
Hvězdná pěchota?????
a ještě pár od Matýska:-)

Marťa chtěl nějakou se stromečkem, tak má se stromečkem i Julinkou
Jsou věci které mi byly utajeny, dokud jsem neviděla fotky:-D Prej my jdeme hrát šipky:-D
Marťa chtěl nějakou originální fotku:-) Vlez mi na záda:-)
:-)
Že nám to ale spolu sluší:-) Sladění, a to jsme se ani nedomluvili:-)

Pravdivé citáty

14. ledna 2013 v 18:10 | Dandelka |  Mottos
Pokud stojíš před rozhodnutím a nevíš si rady, jednoduše si hoď mincí.. Ne proto, že by měla rozhodnout za Tebe, ale pro ten moment, kdy je ve vzduchu - a ty najednou víš, v kterou možnost doufáš

Někdo si tě musí získat tisícem slov, jinému stačí když se usměje a řekne Ahoj

První osoba, na kterou myslíš ráno, když se vzbudíš, a poslední, na kterou myslíš, když usínáš, je důvodem tvého štěstí, nebo taky bolesti..

Milý živote, když se Tě zeptám: ,,Může být ještě něco hůř? " Je to řečnická otázka, ne výzva!!

Člověk musí v životě odejít daleko, aby našel sám sebe...Musí hodně přemýšlet, aby se dokázal těšit z toho, co mu zůstane...Musí si vyslechnout spoustu lží, aby věděl kdo mu říká pravdu...Musí si hodně protrpět, aby zjistil co je skutečné štěstí...a musí se nesprávně zamilovat, aby našel skutečnou lásku..

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene

Když jsou dva lidé spolu, nezáleží na tom jak dlouho se znají, ale na tom, kolik jsou ochotni vložit do toho, aby poznali toho druhého

Přátelé mi ukázali krásné věci které svět nabízí, a Ty jsi mi ukázala věci, které mi život až do teď skrýval

Lásko, bojím se, že pro tebe nebudu nikdy dost dobrá

Rozumný člověk nemiluje proto,že je to pro něj výhodné, ale proto, že v lásce nachází štěstí

Najdi si někoho, kdo se nebojí řiznat, že mu chybíš.. Někoho, kdo ví, že nejsi dokonalý, ale chová se k tobě jako by jsi byl...Někoho, kdo se nejvíc bojí toho, že tě ztratí.. Někoho, kdo poví, že tě Miluje a že to myslí vážně.. V neposlední řadě si najdi někoho, při kom by ti nevadilo se vzbudit ráno s tím, že by viděl tvoje vrásky a tvoje střapaté vlasy.. Zamiloval by se do tebe znovu a znovu..

Nie som nezadaná a nie som ani zadaná... Jednoducho som rezervovaná pre človeka, který si zaslúží moje srdce.

První láska je očkování, které chrání před další nemocí

Chraň své srdce do poslední chvíle, protože jakmile ho jednou otevřeš - už neexistuje cesty zpátky, a spálíš-li se - už nikdy nebude nic jako dřív.

Kterak jsem ztratila a opět našla rukavici.. Dvakrát

12. ledna 2013 v 21:19 | Dandelka |  Cestování s Málinkou
Když ve čtvrtek začalo sněžit, vypadalo to maximálně nadějně pro mě i pro běžky, které netrpělivě čekají ve sklepě. Bohužel to do večera všechno roztálo, ale hned páteční ráno mi vlilo novou naději do žil.
Bohužel večerní návrat do roztáté Kroměřiže mi opět ukázal, že po mým nebude a nebude a že žádný huhulák s Márou ani běžkování s Balů ve větrolamu se konat nebude.
Ještě že já mám ale toho Míru:-) Ten okamžitě souhlasil s běžkama, vymyslel trasu, vzal auto - mno gentleman jak se patří:-) Spása moja:-)
A tak jsme se dneska chvilku po poledni vydali na společný výlet:-) A že to stálo za to:-)
Naším cílem se stal Troják. Odjížděli jsme sice se sluníčkem, ale sněhu nikde moc nebylo. U Holešova už to bylo lepší a s přibývajícími kilometry na tachometru to bylo bělejší a bělejší a nakonec to bylo nejbělejší. Bohužel dokonce i na cestě:-( Po mnou vyřčené otázce "Máš zimní gumy" a Mírové odpovědi "Ne" mi nebylo nejlíp:-( Když jsem se ale podívala, jak mu cukají koutky, přeci jen mi srdce znovu naskočilo, aby o pár metrů dál opět mohlo stávkovat, zároveň i se ztuhlýma nohama, protože nám cesta nabídla jednu kolotočovou jízdu přímo na cestě zadarmo.
Po pár kilometrech, kdy se srdce vrátilo do normálního rytmu a nohy jakš takš propuštěly krev tam a zpátky jsem si mohla užívat pohled na krásně zasněžené Rajnochovice, protože Gustík to vzal hopem a protáhl mě i končinami, kde jsem roky nebyla:-) (na fotce to rozhodne Rajnochovice nejsou)
Nakonec jsme zdárně dorazili až na Troják. Kupodivu tam nebylo tak natřískáno jak jsme čekali. Ale sněhové podmínky byly perfektní, sluníčko chvilkama svítilo, lyže i boty pasovaly, stopa byla perfektní, tak jsme mohli vyrazit:-)
Gustík mě vůbec nešetřil. Když po pár metrech zjistil, že se na tom udržím a na rovině nepadám nahodil si svoje běžecké tempo a ani se po mě neotočil:-) Zrádce:-D Když jsem potřebovala pauzu na smrkání tak to bylo nářeků a vzdychání, kterak zdržuju:-D
Taky jsem za ním vlála jak jazyk za psem. Pot mi tekl snad i nohavicema. Postupně jsem rozepnula bundu (ta zůstala na místě, protože batoh mi ujížděl na Gustíkových zádech pryč:-D), pak jsem sundala rukavice a za jízdy je rvala do kapes. Nastala situace, kdy jsem si chtěla vyfotit tu nádheru (toš přeci jen tak ve 200 m n. m. to nemáme - tak na památku) - bylo to jako v pohádce, tak zase bylo to mlaskání a vzdychání:-) Tak jsem rychle narvala foťák do kapes a vlála dál.
Nakonec jsme po hnusném kopci, který se tam najednou zjevil, a ve kterém se Gustík dozvěděl, že ho fakt nemám ráda, dorazili ke Třem kamenům, kde mi byl dopřán odpočinek. Konečně jsem dostala kapesník čaj a dokonce mi bylo nabídnuto urafnutí čokoládové tyčinky:-) Z Míry byl zase můj kamarád:-D
Poučili jsme se z desatera bezpečnosti návštěvníka hor, zjistili jsme, že jsme nesplnili ani jeden bod,
a tak jsme se tu spolu vyfotili,
vylokli čaj, já zjisitla že nemám jednu rukavici "Panebože, ženská, to si nemůžeš ty kapse zapnout?" a mohli hnát zase zpátky. Kousinek jsme teda přešli bez lyží, protože to bylo vážně o úsměv, a nejednou o sníh až za gaťama (bezkonkurenčně vedu, dovezla jsem si ho dolů tak kýbl). Jedni běžkaři, co nás míjeli zrovna když jsem se hrabala ze sněhu a viděli mou holou ruku, mě ujistili o tom, že rukavice na cestě opravdu leží, asi tak kilometr dolů:-)
Cesta zpátky už byla povětšinou fajnová, většinou to bylo šusem dolů, a někdy opravdu šusem, někdy to bylo šusem dolů přímo na úsměv, nebo šusem dolů přímo do příkopy:-) Po kilometru, když se Míra zrovna válel ve sněhu jsem svou rukavici opravdu objevila:-) Ležela tam chudinka opuštěná, zmrzlá na zemi. Do té doby jsem si pořád říkala, kterak mám krásnou bílou rukavici, ale jelikož jsem ji na tom bílém sněhu našla, byla jsem poučena (chlapem!!!) o tom, že není bílá, ale je krémová:-) Než jsem ji natáhla, tak mě Míra zase předjel a když jsme jeli krásnou pohádkou, tak ho nenapadlo nic jinýho, než za sebe natáhnout tyč a sesypat na mě všechen sníh. Když nic, já to stihla ubrzdit, ale on to neukočíroval a zavrtal se hezky do sněhu, ze kterého se se zkříženýma běžkama lezlo hodně špatně:-) Hold, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá:-)
Ještě jsme si vyšlápli jeden malinký kopeček a pak, když už mi nohy samotné jely křížem krážem jsme byli dole. Oprášili sníh, vyzuli lyže a hurá na parkoviště. U auta jsem si poskládala lyže, tyčky a chtěla jsem si oprášit i rukavice, ale v tom jsem zjistila, že mám opět jen jednu:-/ Mírův výraz a protočení panenek bylo všeříkající:-) Ale nejsem žádné béčko, naštěstí jsem nemusela nikam daleko, protože jsem skoro přesně věděla, kde ta rukavice je:-) Nemohla být mrška jedna krémová nikde nablízku, musela si hovět zase až u rozcestí, ale čekala tam na mě holčička moje:-)
No nic, přezuli jsme boty, oprášili znovu zadky, naskládali všechno do auta, i ty nepoužíté rafty, protože hold kopec byl zase daleko (tak snad někdy příště) a mohli jet pomalinku domů:) Cesta to byla velmi tichá, oba jsme byli myšlenkama u kafe:-D A tak jsme si dali doma kafčo, zkoukli zprávy a můžeme jít na kutě:-)
Děkuji svému drahému kamarádovi za bezvadné odpoledne a doufám, že ho brzo zopakujeme :-*


a ještě pár Míjových:-)
pohádka
pohádka.. na chvilinku vysvitlo sluníčko a Mírovi se to povedlo tak nádherně vyfotit:-) Šikulka
jedině s úsměvem:-) To muselo být někde na začátku:-D

a moje nakonec

Další články


Kam dál