World by DandelionZ

Naše krásné Vánoce

16. ledna 2012 v 10:57 | Dandelka | All about me

Však víte jak to je. Já ty Vánoce naprosto miluju. Letos jsem se do posledního dne modlila, aby bylo aspoň trošku snížku:) Ve Zlíně pořád nějaký snížek byl, ale doma to otálo úplně všechno. Tak jsem z toho byla taková nešťastná:(

Ale to nevadí, nadělali jsme krásnou vánoční výzdobu, maminka napekla marokánky (koootel marokanek, mnami mnami) a jeste nejaké jiné mňamky, nadělali jsme salát, bratr udělal kapříka a pak už jsme jen čekali na pohádky, Marťulku a samozřejmě se těšili na Eďu Luka a Mikulinku našeho krásného:) To víte, první Vánoce s tou naší opičkou:)

Mikuláška máme místo televize:)

Tak první dorazil Marťula:) Stromeček už jsme měli nazdobený, s tím už jsme si hráli 23.prosince A byl nádherný, to mi věřte. Krásný pomerančovo-citronový:) Nádherně voněl:) A těch dárečků:) Ou jé:) Ježišk se mi asi zbláznil:) Ale byla jsem nejvíc moc spokojená:) Krásné všechno:) Pak jsme se podívali samozřejmě spolu na pohádku a pak se naše cesty rozešly.

Jelikož měl taťka noční, tak jsme měli spíš vánoční pozdní oběd a pak na nás už čekala ta hora dárků, kafe, cukroví, pohádky a dobrá nálada:) Bylo to úplně úžasné odpoledne, jako každý rok zakončeno spravedlivým spánkem - to víte, ty dárky a ta pohoda - to unavuje:)

A na první svátek vánoční už za námi přijela sestra s Lukym a Mikuláškem:) To bylo radosti:) To bylo radosti:) Drobeček malý:) On je tak hodňunký:) Tak jsme mu pomohli rozbalit dárečky. Aspoň z toho, jak krtečka cumlá, mu snad udělal radost. Pak jsme si pohověli trošku v papa, malinký se trošku prospinkal a byl čas, aby jeli domů:( Když s ním ten čas tak rychle běží:( Sotva přijeli, tak už jeli zase domů:( Chyo:(

Spokojený v papa:)

Mikulka se strejdou - to je snad jejich první společná fotka:)

Nevypadá to slovo před mým jménem dokonale?:)

To jsme rozbalovali dárečky a tulili se:)

Můj dáreček:) Každý rok by mi stačilo zabalit tu potvůrku do krabice a byla bych nějšťastnější

Počet komentářů: 1

Vánoční výzdoba

5. prosince 2011 v 8:31 | Dandelka | Malování na sklo

Letos jsem čerpala inspiraci kde tam, ale jelikož jsem byla loni úplně nadšená z našeho stromečku, který jsme měli nazdobený jen citrony a pomeranči a vypadalo to úplně luxusně, tak jsem letos pokračovala ve stejném duchu na všech frontách:)

První přišlo na řadu chabaští, potom jsem vzala útolem i opadaný keř před barákem a pak tradičně jenom svíčky na zelený keřík. Bylo to docela náročné, protože jsem jako ozdoby použivala i perníčky a můj milý hafan využil každého nestřeženého okamžiku k tmu, aby mi kousek uzmul, klidně i s lepidlem:-D prostě si to urval a utíkal to zbaštit:-D

Věneček - přežil i bratrův útok.. jen je pověšený trošku naopak, ale i tak:)

a adventní věneček:)

Počet komentářů: 2

Narozeniny

10. listopadu 2011 v 10:10 | Dandelka | Chcem jen pařit, krávo

Dobrý den:-D

To byl den:) To byly jedny z těch nej dní (i z těch narozeninových). Slavilo se krapet nečekaně a krapet dřív. Ptáte se proč?:) Protože přijela sestra s Mikulinkou:) To je příčina toho všeho:) No jejda to bylo radosti (alespoň z naší strany). Miku z nás byl chvilinku úplně mimo, ale jinak se držel statečně. Jakmile naplnil své hladovějící bříško, byl u nás snad i spokojený:)

Já jsem dostala samozřejmě úplně božííí a hlavně hrozně dobrý dort se spoustou fialových srdíček:) Mmmm a ten marcipán na něm, mňamka největší:)

Bylo ho škoda rozkrojit:-( a pak samozřejmě spoustu dárečků (řákám to zase a znova - vždycky jich mám nejvíc.. a ani nevím, který byl nejlepší.. asi žádný..všechny byly ňunaté.. a byly tam samozřejmě ty pro radost i ty praktické:-D)

A těch hubanů, co já dostala:-D

Maminka se mě štítí, no to víte.. Když dostanete první pusu od psa a pak chcete od maminky - máte smůlu:-D

Pusi od mojeho Marti

S tatínkem

My tři bratři

a takto umí můj milý otevírat šampáňo:)

a tady už je ten náš poklad:)

U dědy je fajn

Ježiš, furt mě někdo olizuje:-/

Nejlepší je to u maminku, tu znám nejvíc:)

Děkuju všem za všechno:)

Přidat komentář

Mikula pase koně

3. listopadu 2011 v 11:13 | Dandelka

To je frajer, co?:)

Počet komentářů: 1

Mikulátko

2. listopadu 2011 v 12:34 | Dandelka

Jen tak, pro zvědavé čtenáře mého blogu, přidávám fotky Mikuláška.. Už je to kus pořádnýho chlapa

Sluníčko

Syn svého táty a táta svého syna

S krásnou mamkou

S dědečkem

Milující teta

Milující babička a milující dědeček:-D Jak se na ně šťůřil bobeček

Modýlek

Maminko maminko, nechci tu hlavičku zvedat

Rošťák

Kokinko

A od dědy Arnošta:)

Veget u dědy:)

Přidat komentář

Výšlap Lysá hora

2. listopadu 2011 v 10:59 | Dandelka | Výlety

Na konec října byl naplánovaný prodloužený víkend v Beskydech na chatě ve Starých Hamrech (znáte to, ne? Na Starých Hamrech pět plakalo sirot...) Tak nás sirot tam bylo drobetek víc. Plus dva psíci:)

No a tak jsme se domlouvali, že v sobotu vyrazíme na "nedalekou" Lysou horu. V sobotu jsme se vyhrabali z chaty až daleko po 10. Dojeli jsme na "rozcestí" Bílý kříž, kde se naše cesty bohužel rozešly. Spousta účastníků nebyla schopna pochodu na 10 km vzdálenou horu, tak si vybrali nějaký bližší cíl. A pár zbylých (Kuba, Jara, Karlos, Vlaďka, Hani, Míša, Terezka, já, Marťa a Balů) jsme se vydali směr Lysá hora. Bylo ze začátku velmi zavádějící, protože prvních 5 km jsme šli takovou lážo plážo procházku lesem, a šli jsme hodně z kopce, což se nám moc nezdálo. Navíc když už se nám trošku les rozestoupili a my viděli u dálku a ty kopce, co nás čekají, měla jsem zaječí úmysly. Evidentně jsem nebyla sama. Naše skupinka se trošku roztrhla. Hanča s Míšou nasadily tempo, my s Marťou a Balů jsme jim dýchali na záda a zbytek jsme nechali daleko za náma. Moc jim to nešlo, protože se silně cestou posilňovali a tak si cestu prodlužovali tím, že šli cik cak a padali. Nakonec to v půlce vzdali a jediný Kuba z nich se nás pokusil dohnat. Nakonec z druhé skupinky dorazil jen Kuba a zbytek to otočil a vrátil se zpátky.

Po pěti kilometrech začala ta správná sranda. Najednou začalo to stoupání a ty kopce. Sotva jste se vyšplhali na jeden a už to vypadalo, že jste na rovince a byl to poslední kopec, protože v okolí nic víc vidět nebylo, kde se vzal, tu se vzal - další kopec. A aby toho nebylo málo, tak další a další a další. Už se mi to zdálo nějaké pofidérní, tak jsem se optala turistů, jdoucích dolů, zdalipak je to ještě daleko. Bylo mi oznámeno, že už jen 2,5 kilometrů do kopců. Tak jsem se na pána usmála, jako on na mě, protože jsem byla přesvědčená o tom, že si ze mě dělá srandu. Vážení - nedělál. To bylo utrpení.

Došli jsme k vrcholu, spocení jak myšky a Marťa začal líbat zem. Protože vysílač byl v naší úrovni. Jen co se lesík rozestoupil, padl znovu k zemi - tentokrát jako hromádka neštěstí, protože vrchol to nebyl, spíše bych řekla, že to nejhorší nás teprve čekalo. Ale zadařilo se:-D Sice ten poslední kopec jsme šli z posledních sil, odpočívali jsme na každém pátém kroku a těsně dole pod kopcem to stálo mnoho přemáhání, abychom se neotočili na patě a nevzdali to. Ale hlad byl silnější než únava:) A světe div se - POVEDLO SE:) Wow:) To bylo neskutečný. Sice jsme toho až tak moc neviděli, protože byl opar, či mlha či co to bylo, ale i tak to stálo za tu vynaloženou námahu. Nahoře jsme si dali polostudenou polívku (podotýkám venku, kde byla zima jako blázen), udělali pár foteček na památku a hurá dolů:) Dolů už to šlo trošku lépe a rychleji, ale dost toho bylo i tak. My jsme dole ještě chvilku čekali s Balů a Marťou na ten zbytkáč a toš to stálo za to. Ta únava tak stekla do nohou.. bylo mi jasné, že přijedeme na chatu, lehneme a budeme spát jako zabití:)
Bylo to prííííííma.. Bylo toho moc, ale opravdu to stálo za to:-D Ještě pár dní potom mi můj zadek připomínal, co jsem zvládla:-D Jenom naše malá Balů, která to celé úšla úplně sama byla po jednom vyspání fit.. klidně ještě jednou:-D

Zatím ještě s úsměvem a žábou:-D

Vysíláč na Lysé a taky ten nejhnusnější kopec

Hromadná: Míša, Kuba a Terezka, já a Balů, Hani a Pavu

Obídek:) Odpočinek na Lysé

S Marťou a Baluškou na Lysé

Únava po 20 km

Přidat komentář

Lampionový průvod

31. října 2011 v 9:25 | Dandelka

Dozvěděla jsem se, že na Machové vyřezávají dýně jako o život, a ve čtvrtek je všechny rozsvítí a ještě děti půjdou lampionový průvod. Tak to mě ovšem nadchlo, ač lampion nemám:) Evča mi říkala, že tam bude, ať ji brnknu jak dojedu.

Nakonec jsem teda překecala mamku s taťkou a vyrazili jsme. Telefon jsem měla, ale číslo zústalo v diáři:(

Dojeli jsme na Machovou.. u hlavní cesty svítilo pár světýlek a stálo tam pár dětí s lampiony. Byla jsem zklamaná. Zaparkovali jsme, že to tedy zkusíme projít. Hned v první uličce (podotýkám tma jako blázen - celá vesnice měla vyplé osvětlení, aby vyniklo světlo dýní) jsem po hlásku poznala a potkala Evču s jejím Peťou. Tak takovou náhodou jsem dlouho nezažila:) Dokonce mi byl zapůjčen i lampionek, a tak jsme měli i milé průvodce. Vešli jsme do první postranní uličky a tam to začalo. Jedna dýně vedle druhé a jedna krásnější než ta vedle ní. Opravdu se jim to povedo. Bylo nám řečeno, že jich jsou dvě stovky, ale těžko se tomu chtělo věřit, protože jich bylo opravdu mega moc. U kostelíka jsme potkali ještě nějaká strašidla. Naše Balča byla úplně nešťastná z jedné čarodějnice. Ostatní strašidla jí vůbec nevadila:)

Bylo to opravdu moc krásné:) Evi mi dokonce svůj lampionek nechala, takže se můžu těšit, že příští rok ho zapálím a půjdu taky:)

Zahráli jsme si cestou ještě na slovenského večerníčka:) Já vždy posvítila lampionkem ke zhaslé dýni a Peťa ji rozsvítil:)

Bylo to kouzelné:) Opravdu:) Už aby bylo za rok, a mohli jsme jít znovu:) A já ještě jednou děkuji našim milým hodným průvodcům za hezký večer:)

Přidat komentář

Letošní "věneček" na dveře

26. října 2011 v 21:08 | Dandelka | Malování na sklo

Přidat komentář

Valtice

19. října 2011 v 13:03 | Dandelka | Výlety

Do Valtic jsme dojeli celkem pozdě, protože jsme se cestou z Lednice stavili ještě u Chrámu tří grácií, kde stál i nejtýranější strom na světě a na kolonádě, ta byla nádherná:)

Chrám tři grácií a čtyři gracie před

Kolonáda

Týraný stromeček

Takže do Valtic jsme dojeli ale bohužel už se šla poslední prohlídka, takže jsme ji nestihli, nemohli jsme si koupit ani suvenýrek..:( Tak jsme se vám tam akorát vyfotili a jeli pomalinku směrem domů. Cestou jsme se zastavili ještě na výbornou italskou pizzu a v zavřeném vinném sklípku a hurá domů:)

Peťa, Věrka, Martík, já

Byl to krásný výlet:) Děkuji všm zúčastněným a někdy příště na ten zbytek:)

moje fotky TADY (malinka, malinka)

Kozlíkovy fotky TADY (malinka, malinka)

Přidat komentář

Janův hrad

18. října 2011 v 8:57 | Dandelka | Výlety

Po prohlídce lednického zámku jsme měli naplánovaný minaret. Nakonec jsme ale uznali, že je daleko, všichni ho známe a byli jsme tam, tak jsme změnili trošku plán a vydali se na Janův hrad, který podle obrázků vypadal naprosto kouzelně. A tak jsme našli první ukazatel, zavrhli jsme plavbu lodí i jízdu kočárem a vydali se pěšky cestou necestou. Měla jsem jasno, šlo se prostě po zelené, ale pánové stále váhali, že není možné, aby to bylo tak daleko a kterak jdeme určitě špatně. Ale světe div se, asi po půl hodince jsme k cíli vážně došli:)

Obešli jsme půlku hradu až jsme našli malou krásnou lávku přes řeku, která tam byla vystavěna speciálně pro film Carský kurýr, který se tady natáčel. Potom, co jsme ji přešli, jako kdybychom se objevili v pohádce. Všude pobíhali koníci na volno, v trávě se povalovali dvě hříbátka. Jen co jsme jednoho pohladili, už k nám cválali další a další. tak jsme všechny pohladili, a chtěli jít na sváču, ale to vám nešlo:) Oni za náma šli jak pejsi. Tak jsme je tak pozorovali a najednou se všichni otočili a utíkali pryč (asi na oběd). Nechali tam jen ty spící hříbátka. Jakmile se však probudila nastal málem konec světa. Ti lítali, plakali, řehtali... byli úplně nešťastní, že ostatní koně nemůžou najít. Nakonec se jeden dospělák uráčil a přišel pro ně:)

Po půl hodince jsme se dočkali. Jen co jsme se trošku na sluníčku vyhřáli, už jsme šli na prohlídku.

Janův hrad vypadá jak po nájezdu. Je to kus zbořeniny. Jak jsme se ale z vyprávění naší průvodkyně dozvěděli, hrad samotný tak byl vystavěný. má čtvercový tvar, v každém rohu věžička. Jsou v nich vždy nějaké pokoje. V předních byl /tuším/ dámský pokoj a ve druhém byl pokoj, ve kterém se teď konají svatební obřady. Musí to být ale malé svatbičky, moc hostů se tam určitě nevejde. Dál z jídelny vede prohlídka po ochoze, prostě se neprochází tato prohlídka jen sály, ale spíš po venku. Je to zajímavé. Nádvoří je tam malinké, a ve dvou rozích byly domečky pro zvířata. V jedné věži byla konírna a ve druhé spávali psi:) Moc jich asi neměli. Řekla bych, že koňů muselo být méně než dneska. Sice jsme tu konírnu neviděli, ale neumím si představit, že by byla nějaká extrémně velká.

Hrozně mě ale mrzí, že jsme se nemohli jít podívat na vyhlídkovou věž. Jak nám slečna průvodkyně řekla, tak je přístupná, ale nás tam nepustila..:( Z ní mohl být krásný výhled.

Ale i tak to stálo za to. Je to takový malý hrad, takového úplně něco jiného než všechny ostatní hrady. Okolní park nebo to okolí hradu je opravdu nádherné, kouzelné, romantické, klidné, krásné. Nadšení největší:) Opravdu:)